Čtěte také

Nebuďte bezdomovci na místě určeném k drancování

Nebuďte bezdomovci na místě určeném k drancování

Umění a kultura jsou fenoménem nadstavbovým, superlativním. Jde o obor lidské činnosti, který většinou není nezbytný (oproti jídlu, například) k fyzickému přežití. Slouží však k lidskému vymezení se k věcem či jevům neměřitelným a nepočitatelným, jako jsou například různé formy přesahu, ať už se jedná o slávu boží nebo zaplnění prázdnoty lidské duše. Můžou pobavit, pomoci unést těžké životní břímě, působí také – ač o tom mnozí nevědí – na chování a jednání lidí... Otázka poměru ke kultuře je i otázkou morální. V neposlední řadě byly umění a kultura materializovaným výrazem a zviditelněním mocenské i společenské prestiže, jakož i stavovské cti určité společenské vrstvy.

Mít svého mecenáše

Baťa po sobě zanechal město. A co vy, pánové?

Bývalo od nepaměti zvykem, že každý společenský stav měl pravidla chování, kterými se odlišoval od stavů ostatních. Čím vyšší postavení, tím víc závazků a povinností. Dodnes obdivujeme stavby, krajinná řešení, obrazy, sochy, skladby, jež nám zanechaly minulé epochy. A tak se kromě jmen vlastních tvůrců dozvídáme o těch, kteří umožnili vznik těchto děl – jména donátorů či mecenášů.

Díky kultuře víme o osobách, na něž bychom jinak už dávno zapomněli. Bylo jistě hodně barokních kavalírů – pořádali plesy, hony, hostiny – ale jen hrabě Špork objednal výstavbu Kuksu. Kdo by si vzpomněl na arcivévodu Rudolfa, olomouckého arcibiskupa. No ano, pár odborářů sice ví, že založil Vítkovické železárny, pro kulturní svět však žije především jako žák, mecenáš a přítel Ludwiga van Beethovena. A co Ludvík Bavorský. Přestavěl Neuschwanstein, bavorskou Hlubokou, byl blázen, pro dnešní svět existuje v pojednáních, filmech i románech jako nezměrně velkorysý podporovatel Richarda Wagnera.

Byli i tací mecenáši, kteří k oboru neměli bezprostřední vztah. Svou podporu umění chápali nejen jako osobní pomník, zviditelněnou prestiž či investici, ale také jako příspěvek k dějinám země, odkud pocházeli. Andrew Carnegie jistě nebyl milovníkem symfonií, věděl však, že v každé správné metropoli (aby jí byla) musí být koncertní sál. A co Rockefeller a Guggenheim? A co ti, kteří dodnes sponzorují ne ledajakou, ale Metropolitní operu v New Yorku, na niž stát nedá ani cent?

A náš Tomáš Baťa? Švec, který změnil podhorskou díru v dnešní stotisícovou aglomeraci? Vybudoval impérium. On sám kulturu nepotřeboval, cítil však selským rozumem, že je jí třeba. Umění? Každou sobotu vyjížděly ze Zlína tři speciální vlaky do Národních divadel v Praze, Brně a Bratislavě. Kultura bydlení? Svinským krokem vyhnal slavného Le Corbusiera, když mu přinesl plán na město v jednom paneláku, a nechal ho zregulovat Dřevnici. Baťa si uvědomoval, že design není něco nahodilého a založil uměleckou školu, jejíž vedení svěřil mladým avantgardním tvůrcům jako například Vincenci Makovskému. Umožnil vznik filmových ateliérů. Toužil po lepším spojení se světem – zadal plány dálnic a průplavů. Švec!

A co výrobce patentek Jindřich Waldes a František Kupka? A mecenáš Josef Hlávka? A další a další.

Finančníci, pomozte!

Je to věru zvláštní situace v Čechách. Těžší než například v Maďarsku či v Polsku. Nositel kultury – šlechta – se v pobělohorském období odnárodnila. Národní obrození staví na chalupníkovi. Plebejství. Ale i chalupník se učí, takříkajíc za jízdy, a naučí se. Pak 40 let komunismu rozvrátí pocit zodpovědnosti i stavovské cti. Po sametové revoluci nastává kuriózní stav. Lidé, kteří donedávna jezdili trabantem a na chatě v Pikovicích barvili samorosty nitrolakem... Kapitalismus! Některým se to podaří. Vznikají základy finančních impérií. Bez míry a korektivu. Zatím stát hledá identitu. Co s kulturou. Musí si na sebe vydělat. (Pozor, neplést si se showbyznysem!)

Co odpisy z daní, jak je tomu jinde? Říkal tehdejší ministr financí, nyní hlava státu: „Nejdřív ekonomika, pak kultura.“ Nu, pěkná blbost. Tak nám, maminko, poroďte nosánek a až se to bude hodit, přidáte časem koleno a prsty na nohou. (Bregenzer Festspiele jsou financovány z výtěžku rakouských heren a kasin. Na co a kam jde výtěžek heren a kasin v Čechách?) Páni finančníci, kultura! Jó estrády... Hokej... Ale kultura?

Kdysi v kantýně visel na zdi drátěnej Švejk a taky to stačilo. Jakápak kultura, to by nás kompromitovalo. Nezájem! Kultura v Čechách živoří. Pro stát je něco jako obtížný hmyz. Svépomoc na koleně. Provinčnost. A logický úpadek vzdělanosti a kultivace lidí. Spojité nádoby. Kulturní pracovníci – haštěřivá zvířátka na Titaniku. A dav? Stále tupější a vymývanější sofistikovaným mediálním tlakem. A magnáti? Jsou pilní, ale neví. Měšťák šlechticem. A všichni ostatní se určitě jenom flákají a závidí.

Mám vše. Dnes se opiju v poušti Gobi, zítra udělám stojku na Mount Everestu. Vydláždím jachtami Mariánský příkop. A každý den nové maserati a koupím taky Saturn. Každý den jinde. A vlastně nikde. Kdo nemá uvnitř, anebo vyhořel, ať jinde nehledá. Nepatří vlastně nikam. Nenajde. Král Midas, ať se čehokoli dotknul, měl samé zlato. I voda byla zlatem, ve zlato se měnilo jídlo. Umřel hlady.

Kultura a umění jsou hodnotou, jíž nehne kdejaký krach na burze, jsou akciemi, jejichž hodnota sice pomalu, avšak nezadržitelně roste

Baťa po sobě zanechal město. A co vy, pánové? Občas tak škola. No aby děti nepřišly mezi póvl. A přitom nebyl Baťa výrazně bohatší. Šlechta zanechala zámky. A co vaše zámky, ty obludné lepenkové kašírky bědnější než nahá zadnice v lednových polích. Drátěný Švejk na pochodu zasviňující zemi. Kultura! Ano, ale kultuře se musí pomáhat. Co ukážete vážené a seriózní návštěvě, existuje-li taková? Karlštejn, anebo smlouvu o mazaném převodu golfových pozemků? Málo platné, s Karlštejnem za zády, kontrakt vypadá mnohem důvěryhodněji.

Páni finančníci. Stát je atrapa. Můžete si ho „na stojáka“ xkrát klidně koupit i s prezidentem. Máte moc, máte peníze. Svět patří vám. Ale toto je i vaše zem. Nebuďte bezdomovci na pozemku určeném k drancování. Přispějte k jeho zvelebení, ale nedávejte almužnu. Prasečkařina utržená ze řetězu musí jednou skončit. Vím, je to těžké sžít se s kulturou, buď si na to někoho najměte, nebo ji prostě vezměte na vědomí sami. A pomáhejte. Jde o běh na delší trať, ale vězte, že kultura a umění jsou hodnotou, jíž nehne kdejaký krach na burze, že jsou akciemi, jejichž hodnota sice pomalu, avšak nezadržitelně roste.