Nakolik lze omezit svobodu projevu?

Motivem strany Ne Bruselu – Národní demokracie je kritika EU. Její spot, jejž ČT odmítla vysílat, však obsahuje nejhrubší antisemitismus. Věděli členové strany, co její předseda Adam B. Bartoš do spotu vložil? Zajímá Romana Jocha.

Roman Joch 12.5.2014

Snímek z neodvysílaného předvolebního spotu strany Ne Bruselu - Národní demokracie. foto: Česká pozice

Z neodvysílaného předvolebního spotu strany Ne Bruselu - Národní demokracie.

Veřejnoprávní Česká televize odmítla vysílat spot politické strany Ne Bruselu – Národní demokracie, již považuji spíše za „Ano Moskvě – Panslavistická autokracie“, což jsou dle mne její skutečné cíle. Svobodu projevu u nás garantuje Ústava, nikoli však absolutně. Projev, který vyzývá k porušování práv skupiny občanů, nechrání, ale naopak zákonem zakazuje.

Nechci předjímat, zda obsah spotu odporuje zákonu, chci však zdůraznit, že naše polistopadová politická společnost, jak ji definuje Ústava a Listina základních práv a svobod, není zcela otevřená a hodnotově neutrální.

Podle Ústavy, jež vychází z přirozených práv, například na život či svobodu, jež jsou daná lidskou přirozeností a která státní moci předcházejí a nejsou jejím produktem – naopak ta je musí uznávat a chránit, má-li být spravedlivou, a tudíž legitimní –, nelze u nás nikdy legitimně zrušit základní přirozená lidská práva či odstranit podstatné náležitosti demokratického právního státu. I kdyby to chtěla 99procentní většina, bylo by to neústavní.

Právo na život

Z toho vyplývá, že politické strany, jež usilují o zrušení základních přirozených lidských práv, lze legitimně rozpustit a nepřipustit k volbám. A navíc, že svoboda (politického) projevu není absolutní. Má-li totiž člověk přirozené právo na život, pak já ani nikdo jiný nemá právo ho zavraždit. A ani právo obhajovat jeho vraždu.

Ti, kdo prosazují a požadují porušení práva na život či svobodu jiných lidí, mohou sice být tolerovaní (pokud usoudíme, že nemohou uspět), ale nemají právo šířit či prosazovat své názory. Svobodná společnost má plnou moc omezit či suspendovat jejich právo na svobodu projevu, pokud hrozí, že jeho obsah – zmaření životů či svobody jiných lidí – je možné uskutečnit. Na základě toho lze u nás zakázat projev, jenž obhajuje porušení práv skupiny občanů.

Jsem rozhodným stoupencem svobody projevu – i hanebného. A tudíž i pro svobodu projevu, jenž zesměšňuje skupinu lidí. Navzdory tomu nejsem zastáncem absolutní svobody projevu. Zesměšňující projev bych toleroval, ten, který obhajuje či prosazuje vraždu nebo zrušení svobody, však nikoli.

Spor o otevřenou společnost

Podle mne ten, kdo popírá holocaust – ať už primitivní ignoramus nebo antisemita –, by trestně stíhán být neměl. Kdo však prohlásí, že holocaust byl správný (obhajoba masové vraždy), popřípadě by měl být dokončen či zopakován (navádění k masové vraždy), by trestně stíhán být měl. A zcela nekompromisně!

Spor, zda západní společnost má být zcela otevřená a hodnotově neutrální, anebo taková být nesmí (otevřená experimentům, jež by nenávratně zničily její svobodný charakter), a naopak se vázat na hodnoty lidské důstojnosti a svobody, vedli za studené války levicoví relativističtí liberálové a pravicoví konzervativci.

Konzervativci trvali a stále trvají na tom, že ti, kdo chtějí zničit svobodný charakter západní společnosti, například nacisté, komunisté či islamisté, nemají stejné právo na ochranu svého politického názoru ani sebe samých, jako ti, kdo tento svobodný charakter společnosti zničit nechtějí, ať už jsou jejich jiné názory jakékoli.

Spot Adama B. Bartoše

Předseda strany Ne Bruselu – Národní demokracie Adam B. Bartoš mě příliš nezajímá, spíše lidé okolo něho. Hlavním motivem této strany je boj proti „Bruselu“ – kritika a odmítnutí Evropské unie, ztělesnění zla. S tímto názorem sice ostře nesouhlasím, současně však je ve svobodné společnosti zcela legitimní.

Spot připravený touto stranou pro Českou televizi však neobsahuje kritiku EU, ale nejhrubší antisemitismus. Na pozadí hada, jenž má symbolizovat zlo, se objevuje ledacos, především však Židé. Jeden záběr „zla“ ukazuje vyhlášení státu Izrael v květnu 1948 prvním izraelským premiérem Davidem Ben Gurionem. Co to společného s kritikou EU a jí samotnou, když v květnu 1948 žádná Evropská unie ani „Brusel“ neexistovaly?

Nejhorší a nejvíce přehlížený záběr trvá necelou půl vteřinu a ukazuje rituální vraždu křesťanské (?) panny Židy, respektive jejich karikaturou. Nevím, odkud jej Adam Bartoš převzal, zda z nacistického týdeníku Der Stürmer nebo z českého antisemitského časopisu, jenž vycházel za německé okupace Árijský boj. Vůbec však na tom nezáleží. Podle spotu Ne Bruselu – Národní demokracie jedním ze zel, proti kterým chce bojovat, jsou rituální vraždy panen prováděné Židy. Řečeno jinak, tato politická strana tvrdí, že tyto vraždy se dějí či děly.

Zajímalo by mě, zda ostatní členové této strany věděli, co Adam Bartoš do spotu vložil, a zda s tím souhlasí. Domnívám se, že by se všichni dosavadní (svedení?) členové a sympatizanti strany Ne Bruselu – Národní demokracie měli od Bartoše a tohoto spotu jednoznačně distancovat. Zastávat názor „ne Bruselu“ je možné, skrytě vyzývat k vraždění Židů však nikoli. To má ze zákona trestně-právní důsledky. Členové a sympatizanti strany Ne Bruselu – Národní demokracie je to jen na vás.

Počet příspěvků: 2, poslední 13.5.2014 08:49 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.