Mateusz Morawiecki: Rozmanitost je bohatstvím, nikoli prokletím Evropy

Pandemie covidu-19 je nejhorší krizí od druhé světové války. Poprvé můžeme na tuto výzvu reagovat společně jako nezávislá Evropa. Je to skvělá příležitost, ale zároveň velký otazník: Poradíme si s historickým významem takové zkoušky?

Polský premiér Morawiecki. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Polský premiér Morawiecki. | foto: AP Photo
Polský premiér Morawiecki.

K takové krizi, jako je ta současná, dochází jednou za sto let. Míra ztrát, které způsobila epidemie koronaviru, se teprve vyjeví. Již dnes však vidíme potíže, s nimiž se lidé potýkají, postižená odvětví ekonomiky, zdrcené rodiny zasažené ztrátou svých blízkých. Ale i když je vakcína na obzoru, problémy hned tak neskončí. Evropané ještě nezahlédli paprsek naděje, na který čekají. To na Evropské unii a její síle záleží – na společném úsilí a schopnosti států – zda Evropané znovu uvěří v budoucnost.

Pandemie covidu-19 je nejhorší krizí od druhé světové války. Poprvé můžeme reagovat společně jako nezávislá Evropa, sjednocená po roce 1989, na výzvu, před niž nás postavila krize. Je to skvělá příležitost, ale zároveň velký otazník: Poradíme si s historickým významem takové zkoušky? Věřím, že historici jednou popíší tuto dobu jako okamžik velké prověrky pro Evropu.

Problém a paradox

V této rozhodující chvíli, která vyžaduje vzájemnou solidaritu, se však v Evropě vynořil strašák rozdělení. Jako by obrovské úsilí, které stojí za přípravou fondu obnovy, mělo být zmařeno tím, co bylo vždy slabou stránkou našeho kontinentu – tendencí ke sporům a hledáním toho, co nás rozděluje, a ne toho, co nás spojuje.

Vážným problémem a paradoxem současné Evropské unie je skutečnost, že navzdory neustálému zdůrazňování významu rozmanitosti nemůže akceptovat rozmanitost právních a ústavních systémů zakořeněných v tradicích států. Společenství se skládá z různých modelů demokracie, protože evropské národy se navzájem liší.

Způsob, jakým má být rozpočtová podmíněnost, pokud jde o právní stát, začleněna do nařízení (nařízení o ochraně rozpočtu EU – pozn. red.), nejen vyvolává vážné obavy ohledně právních základů tohoto mechanismu, ale i podrývá principy důvěry a loajální spolupráce členských států a orgánů EU. Nynější jednání opomíjející evropské smlouvy vytvářejí stav obrovské právní nejistoty. Chceme toto nabídnout občanům v reakci na dramatické poměry, do nichž je uvrhla pandemie? Nejistota a politické rozepře?

Vážným problémem a paradoxem současné EU je skutečnost, že navzdory neustálému zdůrazňování významu rozmanitosti nemůže akceptovat rozmanitost právních a ústavních systémů zakořeněných v tradicích států. Společenství se skládá z různých modelů demokracie, protože evropské národy se navzájem liší.

Pátá francouzská republika se nepodobá Spolkové republice Německo, to je přirozené, protože jedna vznikla z vůle francouzského národa a druhá z vůle národa německého. Italové nebo Poláci, Portugalci nebo Češi mají právo se odlišovat. Unie by měla usilovat, aby byla solidární ve své rozmanitosti, protože pouze tak bude její jednota tvůrčí a prospěšná. Vždyť přece rozmanitost je evropským bohatstvím, nikoli prokletím.

Hrozba pro budoucnost

Požadujeme rovnost a respekt k evropským smlouvám. Unie nemůže zpochybňovat své principy, ani je měnit na politickou žádost některých států. Zákon o ochraně rozpočtových zájmů EU je druhořadý vzhledem ke Smlouvě o EU, nemůže tedy obcházet, nahrazovat ani upravovat principy stanovené v této smlouvě. Mechanismus právního státu v nařízení o ochraně rozpočtu Unie Smlouvu o Evropské unii obchází, tak nějak právo nad tuto smlouvu „nadepisuje“, konkrétně nad článek 7 této smlouvy.

Mechanismus zformovaný nynějším způsobem otvírá prostor pro nebezpečné interpretace. Poskytuje subjektům bez demokratické legitimity velikou moc a libovůli. Nebo alespoň subjektům se značným „demokratickým deficitem“ ve srovnání s národními parlamenty. To představuje značnou hrozbu pro každý členský stát i pro budoucnost celé EU.

Je třeba jasně říct: mechanismus navržený k ochraně dodržování vlády práva členskými zeměmi sám o sobě znamená obejití unijního práva, a tedy hrozbu pro právní stát. V EU často dochází ke sporům a rozdílným postojům, máme však také mechanismy, které vždy vedly ke shodě. Věřím, že jsme schopní nalézt řešení, které bude respektovat literu i ducha evropských smluv.

Nebo že by šlo o hru některých „aktérů“ majících zájem, aby evropský fond obnovy ve skutečnosti nezačal fungovat, protože nechtějí přispívat do společného rozpočtu, zatímco nejvíce těží z jednotného evropského trhu? Dnes máme všichni jeden cíl – hospodářskou obnovu Evropy –, a ten pro nás musí být směrodatný.

Mechanismus zformovaný nynějším způsobem otvírá prostor pro nebezpečné interpretace. Poskytuje subjektům bez demokratické legitimity velikou moc a libovůli. Nebo alespoň subjektům se značným „demokratickým deficitem“ ve srovnání s národními parlamenty. To představuje značnou hrozbu pro každý členský stát i pro budoucnost celé EU. Ti, kteří se domnívají, že jsou vůči takové hrozbě imunní, si neuvědomují, jak velkou míru svévole tento mechanismus připouští.

Polská spoluzodpovědnost

Není těžké si totiž představit situaci, že jakési politické moci v EU se nebude líbit reforma společenského systému či ekonomická reforma zavedená v daném členském státě. Postačí nazvat takovou reformu v médiích a na fóru Evropského parlamentu porušením právního státu a již se otvírá cesta, která hrozí odříznutím od evropských fondů. Opravdu to chceme? Dopustit takovou arbitrárnost? Vytvořit takové odstředivé síly, které by tato právní úprava zapříčinila?

Polsko se cítí spoluzodpovědné za budoucnost Evropy. Naše „ne“, kterým se vyslovujeme proti dnes navrhovanému mechanismu, je také zároveň vyslovením „ano“ pro Evropu skutečně sjednocenou ve své rozmanitosti, svobodnou, rovnoprávnou a solidární.

Takové řešení poskytuje neuvěřitelně velké možnosti k vyvíjení politického tlaku na vývoj ve vnitřní politice členských států. Zdůrazňuji: ve vnitřní politice. Dnes je tento arbitrární, politicky motivovaný mechanismus namířen na Polsko, ale jakou máme záruku, že zítra se nezaměří na jinou zemi, která se nebude chtít podřídit politické vůli institucí v Bruselu? Evropské smlouvy respektují a chrání suverenitu, zatímco nový mechanismus znamená její porušení a značné omezení.

Nesouhlas s tímto stavem věcí, tedy právo veta, nevede k oslabení EU. Jde o mechanismus zakotvený do reality unijních struktur, který je v souladu s duchem společenství a jeho demokratickou povahou. Jde o bezpečnostní ventil nezbytný pro existenci EU. Je způsobem, jak chránit kompromis, a bariérou proti vnucování vůle momentálně silnějších. Je potvrzením toho, že hlas každého členského státu je stejně důležitý.

Charles de Gaulle kdysi řekl: „Budoucnost je obětována ve jménu přítomnosti pouze proto, že nejsme schopni říci ‚ne‘.“ Polsko se cítí spoluzodpovědné za budoucnost Evropy. Naše „ne“, kterým se vyslovujeme proti dnes navrhovanému mechanismu, je také zároveň vyslovením „ano“ pro Evropu skutečně sjednocenou ve své rozmanitosti, svobodnou, rovnoprávnou a solidární.

M. Vlasák Pod to bych se klidně podepsal 16:39 20.12.2020

Počet příspěvků: 1, poslední 20.12.2020 04:39 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.