Ceska Pozice

Kolik elektrické energie budeme v budoucnosti opravdu potřebovat?

Na článek jaderného energetika Františka Hezoučkého o Výstavbě 5. bloku Jaderné elektrárny Dukovany chybí odborná diskuse zareagoval vysokoškolský pedagog a ekolog Pavel Nováček.

jaderná energie | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy jaderná energie | foto: Reprofoto
jaderná energie

Jaderný energetik František Hezoučký celkem otevřeně lobbuje za ruský Atomenergoprojekt při předpokládané výstavbě pátého bloku v Jaderné elektrárně Dukovany. Ponechám povolanějším, aby posoudili, je-li projekt petrohradského podniku natolik skvělý, jak uvádí.

Spíše mě zajímá otázka, která by výběru dodavatele projektu měla předcházet: Je naše budoucí orientace na jaderný program natolik jasná a bezproblémová, že už není o čem se bavit? Potřebujeme a chceme na jaderné energetice záviset i příštích sto let (při předpokládané životnosti reaktoru 60 až 80 a době výstavby 15 až 20 let)?

Jaderný odborník Hezoučký tvrdí, že je třeba brát v úvahu všechny klady a zápory v průběhu celého provozního života jaderného bloku. Pokusím se o pohled informovaného laika. I laický pohled by měl být brán vážně, protože s jadernou energetikou budeme při výstavbě dalších bloků všichni žít desítky a s vyhořelým palivem (v podzemním trvalém úložišti) mnoho tisíc let.

Složitá transformace

Jaderná energie je kontroverzní zdroj, a ne že ne. Některé země ji při výrobě elektřiny upřednostňují (především Francie), jiné ji nikdy nepřijaly nebo od ní odstupují (například Rakousko, Německo, Japonsko). Před 30 lety se u nás vedla poměrně vášnivá debata o dostavbě jaderné elektrárny Temelín. Tehdy byl ministrem životního prostředí Ivan Dejmal, a pokud jsem dobře informován, pod jeho vlivem byla vláda Petra Pitharta nakloněna spíš projekt zastavit. To se stalo na jaře 1992, tři měsíce před důležitými parlamentními volbami.

Můžeme se do budoucna bez jádra (a uhlí) obejít? Můžeme, i když transformace na obnovitelné zdroje energie (OZE) bude složitá a dlouhá. Měli bychom bedlivě a objektivně sledovat tuto transformaci v sousedním Německu, které do poloviny století (možná dříve) bude využívat OZE a plyn.

Vláda se nakonec rozhodla o dostavbě Temelína těsně před koncem svého mandátu nehlasovat a ponechat konečný verdikt příští vládě. Chci tím zejména říct, že ve vládě i u veřejnosti byli příznivci i odpůrci jaderné energetiky rozděleni přibližně půl na půl. Dnes odhaduji, že zhruba 70 procent české populace je pro výstavbu dalších reaktorů. Ale zeptejte se obyvatel obce, na jejímž katastru se uvažuje o zřízení trvalého úložiště jaderného odpadu, jestli s tím souhlasí. Troufám si tvrdit, že proti bude 95 až 100 procent občanů.

Je to příklad syndromu NIMBY (not in my backyard – ne na mém dvorku). Souhlasíme s něčím, ale jen pokud se nás důsledky tohoto rozhodnutí přímo nedotknou. Můžeme se do budoucna bez jádra (a uhlí) obejít? Můžeme, i když transformace na obnovitelné zdroje energie (OZE) bude složitá a dlouhá. Měli bychom bedlivě a objektivně sledovat tuto transformaci v sousedním Německu, které do poloviny století (možná dříve) bude využívat OZE a plyn (který je z fosilních paliv vůči životnímu prostředí nejméně škodlivý).

Prognostické oddělení firmy Royal Dutch Shell připravilo již v roce 2004 výhled světové výroby a spotřeby energie do roku 2060. Tato gigantická ropná společnost (s ročními tržbami 345 miliard dolarů) předpokládá, že 45 až 50 procent výroby energie budou zajišťovat OZE. I ona se tedy připravuje na nezbytnou budoucí transformaci a investuje do vývoje alternativních (obnovitelných) zdrojů.

Dvanáct nevýhod

Nespornou výhodou jaderné energetiky je, že neprodukuje skleníkový plyn oxid uhličitý (i když produkuje hodně odpadního tepla ve formě vodní páry, jež je také skleníkovým plynem). Jaké jsou nevýhody jaderných elektráren?

Pokud se máme bavit o jádru bez ideologie, není příliš taktické uvádět samá pozitiva. Nepochybuji, že František Hezoučký je významným odborníkem na jadernou energetiku, a nemám ambice zapojit se do diskuse o technických a technologických aspektech projektu. Nicméně široká odborná i laická veřejnost by měla věnovat dostatek času a energie na vyjasnění základní otázky: Kolik elektřiny do budoucna potřebujeme a jak ji chceme dlouhodobě udržitelným způsobem získávat?

Pokud se máme bavit o jádru bez ideologie, není příliš taktické uvádět samá pozitiva

Na závěr obecná poznámka, která se zdaleka netýká jen jaderné energetiky. Važme si odborníků, ale buďme velmi obezřetní, až podezřívaví k tomu, co tvrdí. V roce 1944 přesvědčoval admirál William Leahy viceprezidenta USA Harryho S. Trumana: „Atomová bomba nikdy nemůže fungovat, to vám říkám jako odborník na výbušniny.“ O rok později, už jako prezident, přiměl Truman dvěma jadernými bombami Japonsko ke kapitulaci.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.