Kapitola 62. Tvorba a vynalézavost versus chřadnutí a zakrňování

Motivace Západu k tvoření ochabuje. Tvůrci vesmíru se bude po jeho tvorbě stýskat, nespoléhejme se však, že jej kvůli ní bude zachraňovat.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Jednou z našich hlavních ekonomických sebevražedných zbraní je setrvávající a sílící energetická závislost na zemích, které naši civilizaci touží zničit. A do jejího zničení investují vekou část svých příjmů z našich kapes. Že zničením nás se i samy zničí, protože nebudou mít komu prodávat, je jim lhostejné. Jejich nenávist k nám je totiž silnější než jejich láska k sobě samým.

Že se však necháváme ničit my, je o to děsivější, když víme, že naše růstové nastavení mysli už dávno vymyslelo energetické alternativy, které by nás od závislosti na nepřátelích oprostily. V jejich zavádění nám však brání fixní nastavení mysli, které nás rdousí našimi penězi. Vědomí rozdílných výsledků růstového a fixního nastavení mysli – tvorba a vynalézavost oproti chřadnutí a zakrňování – nám pomůže sledovat sebevražedné trendy na všech ostatních frontách.

Chceš-li mír, připravuj se na válku

Ve financích je evropská byrokratická struktura nastavená téměř setrvačností na dnes už snadno předvídatelné zchudnutí kontinentu, jehož tisíciletá pestrá tvořivost a vynalézavost padá za oběť fixní utopii totalitní jednoty udržované sílícím úřednickým aparátem, zvyšovanými daněmi a regulacemi prodražujícími zaměstnanost. Každá západní vláda a většina občanů každého západního státu trpí fixní ideou udržování pohodlí na dluh, aniž by růstovým nastavením mysli vytvářeli nové bohatství, z něhož by se dluh dal splácet.

V politice jsme demokracii sestřihli soutěživost a excentričnost protichůdných zájmů soupeřících stran, zbavili je „extremismu“ zúžením politiky na vágní centrismus stále více tíhnoucí k etatismu, s rozdíly v politice jednotlivých stran téměř nepoznatelnými a v nejzásadnějších věcech identickými. A předali jsme rozhodovací moc nadstátním institucím, na jejichž jednání nemáme žádný vliv.

Předali jsme rozhodovací moc nadstátním institucím, na jejichž jednání nemáme žádný vliv

V době, kdy se kolem Evropy za jejího naivního vojenského přispění vytváří kordon nepřátelských států od Maroka přes Egypt a Turecko s jadernou podporou Íránu a Pákistánu a několikamilionovou pátou kolonou uvnitř Evropy, téměř všechny evropské země odzbrojují, ruší všeobecnou brannou povinnost, redukují profesionální armádu a vychovávají generaci mužů neschopných ubránit sebe, své blízké, příbytky, ulice a města. V domnění, že tím zachovávají mír. A v zapomenutí na starou věčnou moudrost, že kdo chce zachovat mír, musí být připraven na válku.

Ztráta rozlišovacích schopností a soustředěnosti

Tradiční a po staletí organicky vyvíjené právní systémy evropských zemí nahrazují nadstátní byrokratické regulace, abstraktní univerzální lidská práva utlačující konkrétní práva konkrétních občanů a antidemokratické islámské zákony. V domnění, že naše spravedlnost je vůči jiným nespravedlivá, jestliže je neprivileguje.

Evropské církve ztratily kulturní inspiraci a morální sílu, protože se z nich vytratila spiritualita osobní citlivosti, pokory a úžasu před Boží tvorbou, jejími každodenními zázraky života, přírodou a jejími zákony i nepředvídanostmi, člověkem a jeho tvořivostí a žízní po svobodě a vědění. Ve svých snahách o oživení se uzavírají před spiritualitou nacházenou mimo církevní struktury, protože ji považují za pohanskou, nevnímajíce, že spiritualita je ve všech kulturních kontextech jen jedna a znamená vnímání tvůrčího ducha Božího prolínajícího vše hmotné a promítajícího se do lidských činů.   

Nekonečná „informační dálnice“ nás olupuje o schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem, mezi posvátností a profánností

Naše nekonečná „informační dálnice“ chrlí nepřehledná kvanta informací odvádějících naši pozornost na nerelevantnosti, zbytečnosti, destruktivnosti a oslabujících naši soustředěnost na pravidla a postupy tvoření a jeho údržby. Olupuje nás o schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem, mezi posvátností a profánností. Odebírá nám měřítko, jímž můžeme přijímané informace posuzovat, a filtr, kterým k sobě některé pustíme a jiné ponecháme věčnému vesmíru.

Chabnoucí motivace k tvoření

Bez této rozlišovací schopnosti a bez soustředěnosti na tvoření i naše vzdělání pozbývá relevantnosti, protože ztrácí motivaci, a tím i cestu k tvoření. Negramotnost či pologramotnost se po téměř celém století neexistence stává v mnoha evropských zemích normou rostoucí menšiny.

Chabnoucí motivace k tvoření se vztahuje i na tvoření nových životů a vychovávání dalších generací. Naši stárnoucí populaci zhýčkaných egocentriků nahrazuje globální populační explozí hnaná vlna skromnějších, obětavějších a motivovanějších. Jejich motivací však není nás zachránit, nýbrž nahradit a pohřbít. A s námi i to, co jsme vytvořili.

Tvůrci vesmíru se bude po naší tvorbě určitě stýskat. Ale nespoléhejme na něho, že nás kvůli ní bude zachraňovat.

Počet příspěvků: 2, poslední 9.2.2012 12:42 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.