Ceska Pozice

Kapitola 37. Je rasa hlavní příčinou zaostalosti černochů?

Podle profesora Franka Ellise je možná na čase, aby Afričané přestali kňourat a fňukat nad rasismem a začali něco vyrábět.

Japonský profesor Satoši Kanazawa dospěl ve svém výzkumu k závěru, že černošky jsou ze všech ras nejošklivější, protože mají v těle nejvíc testosteronu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Japonský profesor Satoši Kanazawa dospěl ve svém výzkumu k závěru, že černošky jsou ze všech ras nejošklivější, protože mají v těle nejvíc testosteronu. | foto: © REUTERSČeská pozice
Japonský profesor Satoši Kanazawa dospěl ve svém výzkumu k závěru, že černošky jsou ze všech ras nejošklivější, protože mají v těle nejvíc testosteronu.

Profesor Frank Ellis, jehož kampaň na obranu před protibělošským rasismem jsme již představili, se rád zašmodrchává do veřejných argumentů. V nich mu často ulítnou výroky, které hájí jako vědecké, ale jež jsou snadno napadnutelné jako rasistické.

Jako třeba: „Jedním z důvodů, proč se u černochů víc vyskytuje AIDS než u bělochů a severovýchodních Asiatů, je, že příliš mnoho z nich klade okamžité sexuální uspokojení nad sexuální bezpečnost. Proto jsou také tak často pachateli znásilnění bělošek. Chovat se zdrženlivě vyžaduje schopnost myslet do budoucna, zvažovat následky sexuálního styku s osobou nakaženou HIV. Tato schopnost myslet do budoucna souvisí s IQ. Čím je nižší, tím víc se člověk orientuje na současnost a méně na plánování do budoucna. Souvislost mezi nízkým IQ a chabým zdravím se projevuje u všech ras. Vzhledem k nižšímu průměrnému IQ černochů se však u nich také víc vyskytuje špatné zdraví.“

Obrana Kanazawy

Proč se Ellis, jehož původním oborem je slavistika a který kvůli podobným výrokům musel odejít z Univerzity v Leedsu, do těchto kalných vod tak náruživě noří? Říká, že hájí akademickou svobodu bádání. V tomto případě japonského profesora Satoši Kanazawu. Ten přednáší na Londýnské škole ekonomie (LSE), odkud podle Ellise jeho vyloučení žádá „studentský lumpenproletariát“ a „neomarxističtí akademici“. Kanazawova studie souvislosti IQ se zdravím, kterou Ellis cituje, je hodně podráždila.

Jako by to Kanazawovi nestačilo, pustil se do ještě prekérnějšího výzkumu – ženské krásy. A dospěl k závěru, že černošky jsou ze všech ras nejošklivější, protože mají v těle nejvíc testosteronu, který je dělá víc mužatskými. Nejkrásnější mu z výzkumu vyšly Asiatky, bělošky jsou někde uprostřed.

Ellisovy argumenty jsou možná pravdivé, ale naši mysl stále ovládá dlouho zavedená víra, že Afrika zůstala zaostalá, protože ji bílý muž vykořisťoval a zotročoval

Krása, jak si můžeme ověřit na vývoji umění, je možná víc otázkou nejen osobního, ale i kolektivního kulturního vkusu, který se však mění dobově i místně. Navíc, Kanazawa má asi pravdu, pokud jde o černošky z bývalých anglických kolonií, jako je Uganda, Keňa či Nigérie, ale už nikoli co se týká Senegalek nebo Angolanek. To je však historicky proto, že Portugalci a Francouzi Afriku obsazovali dřív než Angličané, a šli tam, kde našli hezké holky. Ty škaredé, říkali si, přenecháme Angličanům. Jednak to nepoznají, jednak je sex nezajímá.

Menší schopnost abstraktního myšlení

Frank Ellis místo aby se urazil, že Kanazawa haní krásu bílých žen a vynadal mu do asiatských rasistů, se vrhl na jeho obranu. Třebaže nebylo úplně jisté, z jakých vědeckých statistik Kanazawa vycházel. Rozlítilo ho totiž, jak na Kanazawu zaútočili obzvlášť černošští studenti a akademici.

A nechal se vyprovokovat k výroku: „Nevraživost černochů ke svobodě projevu a svobodě akademické nepřekvapuje. Ukázali se totiž naprosto neschopní vytvářet pokročilé společnosti nebo intelektuální prostředí, v němž by právo na disent bylo zakotveno v zákoně a zvycích. Černoši se svou všeobecně menší schopností abstraktního myšlení nejsou schopní chápat abstraktní charakter svobody projevu praktikované nečernochy, zejména pokud jde o nízký průměrný IQ černochů, jejich děsivou úroveň zločinnosti v prvním i třetím světě, neuvěřitelnou divošskou krutost a mizernou situaci v subsaharské Africe.“

A tak dál, houšť a ostřeji, se závěrem: „Afrika je plná přírodního bohatství. Není na čase, aby Afričané přestali kňourat a fňukat nad rasismem a začali něco vyrábět, místo aby pořád strkali žebráckou misku do tváře bílému muži?“

Otázka do pranice

S Ellisem se dostáváme natolik těsně na hranici rasismu, že z toho může přeběhnout i mráz po zádech. Jeho argumenty jsou možná pravdivé, ale naši mysl stále ovládá dlouho zavedená víra, že Afrika zůstala zaostalá, protože ji bílý muž vykořisťoval a zotročoval. I tento argument je možná pravdivý. Jenže k jakému výsledku může vést? K trvalému zneschopnění kontinentu, který by s trochou schopného řízení svých přírodních zdrojů mohl být jedním z nejbohatších? A je to opravdu problém rasy?

Jestliže je, jak vysvětlit výsledky britského školského průzkumu, v němž se černé dívky ocitly na úrovni bílých hochů? A jak ještě nápadnější diskrepanci ve stejném průzkumu – až o třetinu lepší výsledky indických dětí než pákistánských a bangladéšských? Jsou přece stejné rasy. Není to spíš následkem kultury, ideologie, nastavení mysli a ochoty se přizpůsobovat a učit? V tomto konkrétním případě rozdíl mezi tvořivostí a přizpůsobivostí hinduismu a netvořivostí a nepřizpůsobivostí islámu?

To je otázka do pranice, která otvírá další nedořešenou: Jaké procento vlivu na inteligenci a tvořivost je dané geny a jaké memy, čili nastavením mysli?

zpět na článek


© 2020 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.