Kapitola 35. Katastrofální následky německého sociálního státu

Thilo Sarrazin v knize Německo se ničí samo ukazuje děsivý demografický vývoj, pokles vzdělání a sebevražednou imbecilitu politiků země.

foto: Česká pozice

Německo je Německem díky svým obyvatelům a jejich žijícím intelektuálním a kulturním tradicím. Bez nich by to byl jen zeměpisný pojem. Z této zjevné premisy Thilo Sarrazin rozvíjí svůj argument a titul své knihy, že „Německo se ničí samo“.

Návrat k tisícileté kultuře

Němci třinácti lety nacismu zneuctili a zamlžili nepopiratelnou velikost své tisícileté kultury vrcholící v géniích, jako je Bach, Beethoven, Dürer, Cranach, Goethe, Schiller, Kant, Kepler a Humboldt. K té je třeba se vracet a na ní stavět národní sebevědomí, do nějž by se mohli integrovat i přistěhovalci. Místo toho se současné německé vzdělávací a informační instituce přizpůsobují jednak inteligenční úrovni domácích nejnižších tříd, jednak imigrací importovaným standardům vzdělání z kultur, jejichž historie a tradice nemají německou kulturu čím obohatit a jejichž příslušníci ji odmítají.

Rostoucí počet neintegrovaných imigrantů a úbytek Němců méně než procentní porodností nezadržitelně přibližuje dobu, kdy neintegrovaní imigranti budou tvořit většinu obyvatel. S katastrofálními následky nejen pro německou kulturu, ale i ekonomiku. Veškerá debata na toto téma je potlačovaná, jako by problém neexistoval. Vládne jí marxistická ideologie, podle níž se vzdělání musí přizpůsobovat nejnižšímu společnému jmenovateli, nikoli intelektuální skvělosti.

Akademické schopnosti a IQ se generaci od generace snižují, čehož výsledkem je, že přibývá studentů na snadných a vágních oborech, jako je sociologie, politologie či PR, a drasticky jich ubývá v exaktních a technických vědách a v matematice. Bez nich nebude možné udržet současné standardy západní technické civilizace, tím méně je zdokonalovat. Od žáků se přestává vyžadovat tradiční osobní odpovědnost za výsledky. Matematiku na potřebné úrovni zvládá jen asi desetina nynějších žáků, zaznamenává ve své knize Sarrazin obzvlášť varovný příklad. A nejvíc ho zděsilo zjištění, že víc než polovina mladých absolventů ucházejících se o práci v médiích má potíže s ústním i písemným vyjadřováním.

Nebezpečný trend

Absurdní štědrost německého sociálního státu ubírá lidem motivaci, protože mohou slušně vyžít na podpoře. K té se uchyluje stále víc rodilých Němců, čímž vytvářejí nezaměstnatelnou spodinu, která nemá zájem o sebezlepšování. Žije si dostatečně pohodlně, a proto její nevzdělanost a společenská nezařazenost nemají nic společného s materiální chudobou, neboť jsou její volbou.

Imigrace nepomůže, protože přivádí do ekonomiky přebytek nekvalifikovaných a nevzdělaných, zatímco ekonomický vývoj spočívá v intelektuálním kapitálu

Většině imigrantů sociální stát poskytuje vyšší životní úroveň, než měli doma, a proto je nenutí ani ke vzdělávání, ani k integraci. Nechává je pohodlně žít na okraji společnosti v cizineckých ghettech. Aby společnost mohla být materiálně a sociálně úspěšná, potřebuje „určitou míru vnější i vnitřní bezpečnosti, ideový a morální systém nadřazený jednotlivci, schopnost zaručit určitou motivaci a prostor pro individuální úsilí,“ píše v knize Sarrazin.

Všechny tři prvky se z německé společnosti vytrácejí. Následkem toho klesá úroveň podnikavosti, pracovitosti, vynalézavosti a inteligence. „Trend k neustálému zvyšování životní úrovně byl zlomen a budou vznikat konflikty vyplývající z rostoucího počtu důchodců a klesajícího počtu zaměstnaných,“ varuje Sarrazin.

Imigrace nepomůže

Imigrace nepomůže, protože přivádí do ekonomiky přebytek nekvalifikovaných a nevzdělaných, zatímco ekonomický vývoj spočívá v „intelektuálním kapitálu, který je klíčem k vytváření bohatství“. Nebýt nadměrné imigrace tohoto typu, představuje si Sarrazin, průmyslová výroba by se nestěhovala do ciziny, Němci by se museli starat o vyšší porodnost, nikdy by nebyl zaveden předčasný odchod do důchodu a dbalo by se víc o vzdělávání a výuku řemesel.

Přicházeli by jen imigranti, kteří by se svými dovednostmi Němcům vyrovnali, nebo je dokonce předčili. A nebýt štědrého sociálního systému „velká část imigrantů z Turecka, Afriky a Blízkého východu by nepřicházela, protože už 35 let pro ně není žádný tržní důvod“. Ti, kteří by přicházeli, by měli nižší porodnost, protože by nemuseli jako v současném systému „produkovat děti, aby si zvýšili sociální podporu“. Byli by úspěšnější, integrovanější a vítanější.

Všechny tyto problémy uvedené v Sarrazinově knize o Německu se týkají všech západoevropských zemí. A mají společné to, že populační vývoj „nejen neodpovídá darwinovské přirozené selekci a přežití nejzdatnějších, nýbrž je to ideologicky determinovaná negativní selekce ovládaná lidskými bytostmi, jež redukuje, relativně i absolutně a vysokou měrou, jedinou nenahraditelnou surovinu, kterou Německo má – inteligenci“.

Na konci knihy Sarrazin poskytuje děsivé statistiky demografického vývoje Německa, poklesu inteligence a vzdělání, sebevražedné imbecility politiků a státních institucí. A nabízí dva dramatické scénáře, jak by Německo mohlo dopadnout: negativní i pozitivní. Na ně však budeme potřebovat ještě jednu kapitolu.

Související článek:

Počet příspěvků: 4, poslední 24.7.2011 07:36 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.