Kapitola 23. Záchrana civilizace svobodnými, tvůrčími lidmi

Co by se stalo, kdyby od společnosti „odprejskli“ podnikatelé a vynálezci, vytvořili si svou komunitu a ostatní ponechali jejich nečinnosti?

V románu americké spisovatelky a filozofky Ayn Randové Atlas se zachvěl představuje svalnatého pořeza z řecké mytologii podpírajícího nebesa, aby se nezřítila na Zem, třída tvůrčích osobností. foto: archivČeská pozice

V románu americké spisovatelky a filozofky Ayn Randové Atlas se zachvěl představuje svalnatého pořeza z řecké mytologii podpírajícího nebesa, aby se nezřítila na Zem, třída tvůrčích osobností.

„Odprejsknout“ od společnosti, vypadnout z ekonomického systému a užívat si všelijakých oduševnělých a osvícených dobrodružství, satori, nirvány a kámásútry jako beatnici v padesátých a po nich hipíci v šedesátých letech byl nápad, který obohatil civilizaci bílého muže o špetku zajímavé literatury a muziky a o další alternativní vyjádření a prožívání svobody a hojení bolavých duší.

Připomněl jeden z hlavních principů, jímž se civilizace bílého muže liší od ostatních. Všechno může být jinak, neboť svět se neustále mění, každý systém myšlení a chování dřív nebo později zakrní a popraská ve švech a musí se od něčeho starého oprostit a přejít k něčemu novému. Jde-li to bez revolučního násilí, může to být požehnáním.

Závislost netvůrčích

V civilizaci bílého muže nejde o nic nového. Praotci beatniků a hipíků byli například středověcí mniši, jako je František z Assisi, předkřesťanská židovská mystická sekta esénů, z níž pocházel Jan Křitel, nebo starořečtí cynikové, kteří hlásali lhostejnost k materiálním hodnotám a soužití s přírodou a jež se odstěhovali jako nejznámější z nich Diogenés do sudů na předměstích. Takové v podstatě sympatické a svými úmysly neškodné „odprejsknutí“ je však možné, jen pokud společnost a ekonomický systém, od nějž „odprejskáváme“, dál funguje, aby poskytoval základní infrastrukturu, od které se nikdy úplně „odprejsknout“ nepodaří.

Ať se tedy snažíme, jak se snažíme, nikdy to nepůjde bez „šosáckých“ podnikatelů, manažerů, inženýrů a vynálezců. Ti si bez velkého přemýšlení a ze setrvačnosti vykládají svobodu jako každodenní odpovědnost a nepřetržitou tvorbu a údržbu hmotných věcí. S vědomím, že na nich ostatní závisejí. A zároveň i ze zcela sobecké touhy po osobním úspěchu, zisku a bohatství.

Co by se stalo, kdyby se to obrátilo? Kdyby od společnosti čím dál víc kontrolované přerozdělujícím zaopatřovacím státem, „odprejskli“ oni, vytvořili si alternativní komunitu a ostatní nechali napospas jejich nečinnosti?

Filozofický traktát

To se pokusila si představit spisovatelka a filozofka Ayn Randová zhruba ve stejné době, kdy se beatnici toulali po amerických dálnicích a meditovali v kalifornských lesích. Sepsala to během deseti, tvrdě tvůrčích let do gigantického víc než tisícistránkového románu Atlas Shrugged. Vyšel v roce 1957 a z jeho první části se v roce 2011 stal kultovní film.

Recenzi románu Ayn Randové Atlas Shrugged si lze přečíst zde.

Román lze dočíst jen s nadlidským úsilím. A začne čtenáři dávat smysl, až když jej přestane vnímat jako tradiční román a vstřebává jej po kouskách jako filozofický traktát zasazený do jednoduché románové zápletky. Pak se namáhavá četba stane literárním požitkem a obsah intelektuální lahůdkou protahující mysl do širokého záběru.

Z altruismu se stává břemeno, pokud jej stát promění v nadiktovanou povinnost

Atlas je v řecké mytologii svalnatý pořez podpírající nebesa, aby se nezřítila na Zem. V románu představuje Atlase třída tvůrčích osobností, na jejímž úsilí parazituje společnost převážně netvůrčích a nečinných lidí. Český překlad titulu by asi nejspíš byl Atlas se zachvěl. Oním zachvěním je zjištění této tvůrčí třídy, že na její tvorbě prostřednictvím rostoucí státní moci a kontroly ostatní parazitují. Proto se rozhodne nenechat se vykořisťovat. Odejde od společnosti a vytvoří si alternativní civilizaci, v níž ji o její tvořivost nikdo neokrádá.

Břemeno altruismu

Nechme zápletku zápletkou a soustřeďme se na Randovou a na její filozofii. Ta sice může na první pohled vypadat utopicky, ale je antiutopická. Všechny utopie mají totiž původ ve víře ve „spravedlivé“ altruistické rozdělení bohatství a jsou proveditelné jen totalitními metodami. Stěžejní filozofickou premisou Randové je naopak ukázat, že civilizace může přežít jen činností svobodně tvořících jednotlivců a že se zhroutí pokaždé, když se jim odejme individualistická motivace k zisku.

Altruismus vycházející z biblické lásky k bližnímu jako k sobě samému je citem noblesním, ponechá-li se na individuální, a tím různorodé a rozmanité volbě ke komu a proč být altruistický. Stává se však břemenem, svěrací kazajkou a otrockými okovy, když jej stát promění v nadiktovanou povinnost bez individuální volby příjemce. Tím se noblesní přikázání mění v institucionalizovanou loupež.

Počet příspěvků: 3, poslední 11.5.2011 12:03 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.