Kapitola 18. Civilizace bílé ženy nahrazuje civilizaci bílého muže

Američanka Betty Friedanová rozstřílela tradiční šablonu. Inspirovala miliony Američanek k seberealizaci, sebevědomí a profesní kariéře.

foto: © REUTERSČeská pozice

„Svobodná žena se právě rodí,“ oznamovala Simone Beauvoirová v knize Druhém pohlaví. Být svobodná znamená troufat si dělat velké věci. K tomu se však ještě žena potřebuje naučit „sebezapomnění“. Pilná literární tvůrkyně Beauvoirová ví, že do pravého sebepřekonávajícího stavu tvoření se člověk dostává ve chvílích, kdy přestává vnímat sám sebe jinak než jako nástroj toho, co tvoří.

K takovému tvůrčímu „sebezapomnění“ však nejprve potřebuje „být ujištěný, že se pro nynějšek a do budoucna našel“. Sebepřekonávající tvůrčí stav býval odedávna výsadou mužství, od ženy se spíš očekávalo poddání muži, rodině a domácnosti. Beauvoirová tuto tvůrčí výsadu žádá i pro ženu.

Život naruby

Tím se od padesátých let psychické „sebenacházení“ za účelem tvůrčího „sebezapomnění“ stává populární činností žen. Kniha Beauvoirové na ně působí jako výbušnina a převrací jim život naruby. Působí jim uvědoměním svého stavu psychické bolesti, jejichž překonání jim však zároveň otvírá nové naděje a žene do tvůrčích činností, které si předtím nedokázaly představit. A nikde s takovou vervou jako v USA.

Tam na konci padesátých let štafetu po Beauvoirové při manželství a trojnásobném mateřství přebírá brilantní psycholožka a novinářka Betty Friedanová. O ní její manžel s jistou dávkou hrdosti i po rozvodu prohlásil: „Změnila běh dějin téměř samotná. Otřást světem, jako to udělala ona, potřebovalo energické, superagresivní, egocentrické, téměř zblázněné dynamo. Naneštěstí byla taková i doma, kde takové chování nefunguje. To nepochopila.“

Kolikrát jí za to nafackoval, až měla pod okem modřiny, vyšlo najevo až při rozvodu. Ona se ho však zastávala: „Nebyl to žádný systematický ženobijce. Prali jsme se často a byl holt silnější než já.“

Mýtus ženství

Friedanová, inspirovaná Druhým pohlavím Beauvoirové, se v roce 1957 pouští do sondáže života svých bývalých univerzitních spolužaček. A po zjištění, jak jsou za fasádami úspěšných manželství všechny nešťastné, sepisuje sociologickou studii The Feminine Mystique (Ženská tajemnost, či v tomto případě spíš Mýtus ženství). Její vydání v roce 1963 podle jednoho vlivného kritika „stisklo spoušť na dějiny“.

„Nemůžeme déle ignorovat vnitřní hlas žen, který říká, že chce víc než svého manžela, děti a domov,“ napsala Betty Friedanová

Studie dokumentuje, jak snadno se vzdělané a inteligentní ženy odevzdávají životu v intelektuální průměrnosti a manželství z obav, aby se nestaly převzdělanými, a tím neatraktivními pro muže toužící po domácké pohodě. A dospívá k závěru: „Nemůžeme déle ignorovat vnitřní hlas žen, který říká, že chce víc než svého manžela, děti a domov.“ Ty pro ně měly být podle ženských magazínů psaných muži ideálem štěstí, oním mýtem ženství. Friedanová se vzdala pro manželství kariéry úspěšné psycholožky.

V knize si troufla rozstřílet v USA hluboce zakořeněnou freudovskou víru, že „příroda určila ženě roli krásy, šarmu a líbeznosti, a proto je její úlohou být v mládí zbožňovaným drahouškem a ve stáří milovanou manželkou“. Ukázkami úspěšných aktivních žen třicátých let demontovala freudovskou šablonu, že ty, které se tomuto vzoru vymykají, jsou nešťastnými neurotičkami.

Inspirace pro Američanky

Psychologicky dramatický je její objev, že ženy, které nacházejí smysl života jen v domácnosti a v dětech, znemožňují svým dětem růst k samostatnosti. V psychologii Abrahama Maslowa a jeho hierarchii lidských potřeb pak nachází potvrzení, že i žena potřebuje k „sebeaktualizaci“ (Maslowův nejvyšší stupeň potřeb) smysluplnou tvořivou činnost.

Knihy se prodají tři miliony kusů, a než se Friedanová naděje, stává se úspěšnou spisovatelkou a je zvolena prezidentkou Národní organizace žen, jejímž programem je „uvést ženy do hlavního proudu americké společnosti v plně rovnoprávném partnerství s muži“. Následují akce, jako je „stávka žen za rovnoprávnost“ ve formě newyorského pochodu 50 tisíc žen i sympatizujících mužů, prosazení několika feministických dodatků k ústavě a rovných pracovních příležitostí pro ženy se stejnou kvalifikací jako muži či kampaň za právo na přerušení těhotenství.

Betty Friedanová inspiruje miliony Američanek k odvaze seberealizace, sebevědomí a profesní kariéry, aniž by je poštvávala jako některé jiné feministky proti mužům a degradovala význam domova, rodiny a mateřství. Jen k nim přidává novou dimenzi ženy, která se jimi nebude muset cítit vězněna a ponižována. Civilizaci bílého muže postupně nahrazuje civilizace bílé ženy.

Počet příspěvků: 5, poslední 16.4.2011 11:16 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.