Kapitola 1. Od evoluce k zešílení

Bílý muž se vydal cestou od Darwina přes Spencera, Nietzscheho a Dostojevského k vyvraždění 16 milionů lidí, aniž by přesně zjistil proč

Benjamin Kuras 10.12.2010

foto: ReutersČeská pozice

Břímě bílého muže zvedni,

A očekávej za to tento vděk:

Výčitky těch, jimž tvoříš výhody,

Nenávist těch, jimž dáváš život nový,

Nadávky těch, jimž mícháš lék

A pomalu je vedeš z noci ke dni:

Proč vnucuješ nám světlo svobody,

Když temný Egypt nám tak hoví?

Píše bard britského imperialismu Rudyard Kipling v roce 1899, na vrcholu slávy a moci západní civilizace, s pohledem na prosperující impérium objímající celou planetu a vládnoucí oceánům, pracně a pilně civilizující všelijaké ty zaostalé černoušky, hnědoušky, rudoušky a žlutoušky – kteří se bílému muži všichni jeví buď jako malé děti potřebující jeho pomoc nebo jako zvlčilí divoši potřebující ukáznit. Obraz neúnavného, odpovědného, obětavého, vynalézavého, strýčkovsky laskavého a shovívavého bílého muže, správce, učitele, léčitele a spasitele světa. Světa nadějného a optimistického, jeho přirozeným a všemu nadřazeným géniem k dokonalosti utvářeného, bezpečně řízeného a poháněného setrvačností k nekonečným světlejším zítřkům.

Jeho vědomí Boží vyvolenosti posiluje nová senzační Darwinova teorie evoluce a pojem „přirozené selekce“, jejímž je běloch coby nejúspěšnější tvor nezpochybnitelným vyvrcholením. Skoro jako by teorie evoluce v polovině 19. století visela v Londýně na stromech, si z ní o deset let mladší Karl Marx utrhne hrušku „historické nezbytnosti“, trochu ji postrčí kupředu revolucí a její vrchol nazve komunismem čili společným sdílením, tehdy ještě nevěstícím nic zlého.

Jeho vrstevník a Darwinův žák Herbert Spencer, zakládající novou vědu zvanou sociologie, k Darwinově biologické evoluci přimíchává „přežití nejschopnějších“. A vychází mu teorie sociální evoluce, jež probíhá podle modelu evoluce biologické. V té se různá lidská společenství, ale i jednotlivci, vyvíjejí různým tempem na různých stupních evoluce, intelektuální, morální a ekonomické.

Rozdíly mezi nimi však podle Spencera i Darwina (stále ještě věřících v principy biblické etiky) může zmírňovat přirozený lidský soucit a laskavost. Ten zas podle Marxe má sloužit jako měřítko rovnosti a sociální spravedlnosti, nastolené v případě nutnosti „nevyhnutelným“ násilím a „spravedlivým“ přerozdělením „nespravedlivě nabytého“ majetku.  

Darwinova pozdější nesmělá otázka, zda všechny lidské rasy jsou členy stejného živočišného druhu, či zda mají stejně vyvinuté schopnosti intelektuální a etické (vyslovená v jeho druhé knize The Descent of Man), zapůsobí jako výhybka. Intelektuálně vzrušující teoretickou debatu přešaltuje směrem, který Darwin nezamýšlel. O generaci později debatu přikořeňuje Nietzsche ideálem „nadčlověka“, k němuž se člověk musí vypracovávat vlastní vůlí. Darwinovi potomci svou aktivní účastí posvěcují teorii eugeniky zabývající se odlišnostmi lidských ras. Ta si ze soudobých Mendelových genetických objevů vytřibuje, co se jí hodí, a vytváří si ideál pěstování „kvalitního genetického fondu“ pářením „kvalitních jednotlivců“. Teorii selekce „kvalitních genů“ si časem obohatí o eliminaci „nekvalitních genů“ a rasismus je na světě v plné vědecké kráse.

Aby se mohl dát pilně do práce, neomezován biblickou vírou v důstojnost a rovnoprávnost každého člověka coby tvora Božího stvořeného k Božímu obrazu, potřebuje ještě jedno: Boha zabít. I k tomu mu bezděky pomůže Nietzsche oznámením, že „Bůh je mrtev“. A je-li Bůh mrtev, reaguje Dostojevskij, „je cokoli dovoleno“. Tak se z bílého muže stává svrchovaný vládce planety, nespoutávaný žádnou vyšší morálkou a omezovaný jen svými schopnostmi „přežívání nejschopnějšího“. Tedy oprávněný chovat se k ostatním povýšeně. Nese přece za všechny to břímě civilizace.

Svět bílého muže začátku 20. století je pastorální idyla spějící klidnou evolucí k věčnému dobru. A pak najednou bílý muž zešílí a během čtyř let povraždí 16 milionů bílých mužů, žen a dětí, aniž by kdy zjistil přesně proč. Rodí se nenávist bílého muže k bílému muži a k jeho vlastní civilizaci.