Jediná alternativa k 15. březnu 1939: Mobilizace a obrana v roce 1938

Existují i jiná možná historická vysvětlení a souvislosti okupace nacistickým Německem. Juraj Václavík polemizuje s Romanem Jochem.

Snad každý si z učebnic a historických publikací či dokumentů pamatuje fotografie, na nichž obyvatelé Prahy zatínají pěsti a vyjadřují opovržení nad německými vojáky. foto: © Vojenský historický archivČeská pozice

Snad každý si z učebnic a historických publikací či dokumentů pamatuje fotografie, na nichž obyvatelé Prahy zatínají pěsti a vyjadřují opovržení nad německými vojáky.

ČESKÁ POZICE zveřejnila k 75. výročí okupace Československa nacistickým Německem článek Romana Jocha Sedmdesát pět let od okupace: Byl 15. březen nevyhnutelný?, v němž se zamyslel, co by se stalo, kdyby se tato okupace nestala. Zareagoval na něj Juraj Václavík, jenž se zabývá logikou historických událostí. Dle něho je Jochův článek zajímavý a podnětný, ale domnívá se, že cílí trochu mimo.

Prvorepublikovou československou politiku skutečně zatěžovaly protihabsburské předsudky. Nelze však souhlasit, že se Rakousko-Uhersko mohlo zachránit. Bylo totiž rozežrané morem nacionalismu, přičemž hlavní problém spočíval v tom, že ústřední moc nedokázala vystupovat nezaujatě.

Císař František Josef I. neuměl prosadit rozumnou státotvornou koncepci trojmonarchie. Tudíž pokud se na sarajevský atentát 28. června 1914 podívám z hlediska, komu sloužil, pak za vraždou následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este spatřuji sudetské Němce, kteří jí – více než 30 let před odsunem z Československa – situaci vyhrotili ve stylu „buď my, nebo oni“.

Sarajevský atentát

Gavrilo Princip skutečně stiskl spoušť a zastřelil Františka Ferdinanda, přičemž ho prý řídila srbská tajná služba. Opravdu ale bylo v zájmu Srbska zastřelit právě toho, kdo vystupoval proti anexi Bosny a Hercegoviny a chtěl „slovanizovat“ Rakousko-Uhersko? Srbsko navíc vyšlo ze dvou válek a potřebovalo si odpočinout. Tvrzení o takovém aranžmá považuji za sporná a spíše hledám vysvětlení v rozporu ve velkých zájmech, a komu vlastně František Ferdinand šlápl na bolístku.

Bylo v zájmu Srbska zastřelit Františka Ferdinanda d’Este, který vystupoval proti anexi Bosny a Hercegoviny a chtěl „slovanizovat“ Rakousko-Uhersko?

František Ferdinand chtěl svým projektem Spojených států evropských přetvořit Rakousko-Uhersko ve společenství rovnoprávných států a rozumně uspořádat národnostní vztahy. To by ovšem znamenalo zrovnoprávnit Slovany, což německy mluvící obyvatelstvo nechtělo připustit. O několik desetiletí dříve ustoupil František Josef I. na nátlak sudetských Němců od svého, také nikoliv špatného, projektu trojmonarchie a uskutečnil zoufalost c. a k. Rakousko-Uhersko. Zajímavé je i to, že když se mu nepodařilo prosadit českou korunovaci, nenechal se korunovat ani rakouskou korunou, a proto vlastně císařsko-královská monarchie žádného císaře neměla. Další kuriozitou bylo přetahování o Bosnu a Hercegovinu. Důvod byl stejný – národnostní politika. Předlitavsko a Zalitavsko se přetahovaly, aby Bosna a Hercegovina připadla tomu druhému…

Souboj Německa a SSSR

V souvislosti s obsazením Československa 15. březnu 1939 nacistickým Německem je zajímavá ještě jedna okolnost. V dějinách je obecně malý prostor pro kvalifikovanější hodnocení alternativního vývoje. Téměř vždy a všude jsou totiž společenské události výslednicí mnoha sil, a proto lze jen velmi obtížně předjímat jejich skutečné rozložení v daném okamžiku a schopnost se projevit. Jakákoliv událost tedy může mít široké spektrum dopadů, jež předem nelze předvídat.

V případě meziválečného vývoje a střední Evropy však tato doba a toto místo představují výjimku. Německo se totiž drželo představ z časů císaře Viléma II. o potřebě získat kolonie na úkor Ruska, v té době Sovětského svazu (SSSR), v němž vládli bolševici. Proto svět otevřel Německu cestu na východ. Což kromě jiného znamenalo obětování (spíše věnování) Československa.

Vše se v prostoru střední Evropy soustředilo na souboj Německa se SSSR, přičemž výsledek závisel pouze na jejich silách

Vše se v tomto prostoru soustředilo na souboj Německa se SSSR, přičemž výsledek závisel pouze na jejich silách. Nebyla zde žádná další mocnost schopná jej nějakým způsobem změnit. Spojencem SSSR sice byly USA a Velká Británie, ale působily v odlišném prostoru a s vlastními cíli. A byla to Británie, která Československo odevzdala Německu. Dnes se tomu říká krátkozrakost. Šlo však o to, že Německo tím nenarušovalo britskou nadvládu nad oceány, a současně mu Velká Británie vytvořila dobré nástupní podmínky pro boj se SSSR.

Tuto skutečnost stejně jako její důsledky si málokdo uvědomuje. Prostě neexistovalo žádné jiné řešení, než zda se Německu podaří získat a udržet kolonie, za jakých podmínek tato válka skončí a kde a jak po ní budou nakresleny hranice. To vše záviselo pouze na poměru sil Německa a SSSR. A v případě byť jen dočasného německého vítězství by následovala fyzická likvidace Čechů.

Reinhard Heydrich byl „pověřen germanizací“ a jmenován „zastupujícím říšským protektorem v Čechách a na Moravě“ proto, aby v Čechách vzorově uskutečnil svůj plán poněmčení – vyvraždění – Čechů. S odkladem pouze na dobu války kvůli kvalifikované pracovní síle pro potřeby německé válečné mašinerie.

Kardinální Benešova chyba

V článku Romana Jocha je opomenuta asi jediná podstatná alternativa, o které má smysl uvažovat – mobilizace a obrana Československa v roce 1938. Neexistují žádná jiná rozumná řešení, byť by to velmi pravděpodobně skončilo špatně. Tehdejší prezident Edvard Beneš udělal kardinální chybu, že ustoupil.

Postavení Čechoslováků by po přímé válečné účasti bylo naprosto jiné – a také poválečné uspořádání

Zase však šlo o uvedenou mocenskou hru, a rozhodovalo by se nakonec mezi Německem a SSSR. Postavení Čechoslováků by však po přímé válečné účasti bylo naprosto jiné – a také poválečné uspořádání. Otázkou je počet obětí, jímž se často argumentuje – prý Beneš ušetřil lidi. Dle mne by válka byla rozhodnuta během krátké doby, a s relativně málo oběťmi.

Nakonec však Josif Vissarionovič Stalin Německo převálcoval, čímž nás zachránil! K tomu žádná alternativní řešení neexistují. Jedinou proměnnou je síla SSSR. Pravděpodobně kdokoliv jiný než Stalin by musel alespoň dočasně uzavírat mír, a poskytl by Německu příležitost a prostor realizovat germanizační plány. Tuto skutečnost by bylo dobré si uvědomovat.

Juraj Václavík
křivan .   . 8:33 31.3.2014
Harmacek Milan . . 4:11 31.3.2014
Harmacek Milan . . 4:10 31.3.2014
Harmacek Milan Přitakávám, máte pravdu, plný souhlas. 4:15 31.3.2014

Počet příspěvků: 73, poslední 28.4.2014 05:20 Zobrazuji posledních 73 příspěvků.