Jak se Stiglitz ani Krugman nemýlili

Dva nositelé Nobelovy ceny za ekonomii před řeckým referendem shodně naznačovali, že Řekové odmítnou reformní návrhy ECB a MMF. Podle Josefa Stiglitze eurozóna nikdy nebyla demokratickou institucí. Paul Krugman se domnívá, že vytvoření eurozóny bylo osudovou chybou.

Řecko a odchod z eurozóny. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Řecko a odchod z eurozóny. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Řecko a odchod z eurozóny.

Před osudovým nedělním řeckým referendem se k tématu vyjádřili dva nositelé Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz a Paul Krugman. Oba v podstatě naznačovali, že Řekové odmítnou reformní návrhy Evropské centrální banky (ECB) a Mezinárodního měnového fondu (MMF), i když výsledek nemusí být jednoznačné „Ne“.

Podle průzkumů zhruba 54 procent lidí mělo hlasovat proti a pouze 33 procent pro, jenže při pohledu na názory respondentů, kteří odpovídali před zavřením bank a kteří poté, bylo vidět, že obava z hospodářského a politického chaosu rostla. Z lidí, kteří odpovídali před zavřením bank, 57 procent chtělo hlasovat proti návrhům věřitelů a jen 30 procent pro, avšak po zavření bank se tento poměr změnil na 47 k 37. Nakonec 61,31 procenta řeckých voličů odmítlo podmínky věřitelů.

Uspokojení soukromých věřitelů

Ekonom Stiglitz sice neřekl, jak by hlasoval, ale z jeho článku, zveřejněného v rámci Project Syndicate, vyplývá, že by byl proti. Podle něho Evropa napadla Řecko a v poslední fázi jednání se odhalila skutečná podstata rozhovorů. Prý už nešlo o peníze a o hospodářství, ale o sílu a o pojetí demokracie.

Stiglitz by si přál, aby si už všichni dotčení uvědomili, že peníze poskytnuté Řecku nedoputovaly tam, kde by byly zapotřebí, ale jen posloužily k uspokojení soukromých věřitelů, zejména francouzských a německých bank

Stiglitz měl za to, že opatření, která ECB a MMF za posledních pět let vnutily Řecku, způsobila tamní ekonomice vážné škody, a uvedl, že zhruba 60 procent mladých lidí nemá práci. Ekonom považuje za děsivé, že věřitelé nepřebírají odpovědnost za své předchozí návrhy a prognózy. Je mnohem smutnější, uvedl nobelista, že evropští lídři se nepoučili z minulých chyb a nadále trvají na krocích, které prý Řecko potrestají, a ekonomika země se bude dál propadávat.

Stiglitz by si přál, aby si už všichni dotčení uvědomili, že peníze poskytnuté Řecku nedoputovaly tam, kde by byly zapotřebí, ale jen posloužily k uspokojení soukromých věřitelů, zejména francouzských a německých bank. „Řekové dostali pouze almužnu, zároveň však zaplatili vysokou cenu za záchranu evropských bank,“ píše slavný ekonom a dodává, že eurozóna nikdy nebyla demokratickou institucí, což prý vidíme i nyní, když většina politiků EU by ráda viděla padnout legitimně zvolenou vládu Alexise Tsiprase.

Příprava na odchod z eurozóny

Na konci článku Stiglitz uznává, že ať referendum dopadne jakkoli, oba scénáře v sobě skrývají vážná rizika. Kdyby lidé přijali návrhy ECB a MMF, ekonomika země by se dlouhodobě zmítala v recesi, zatímco v opačném případě by Řekové mohli vzít osud do vlastních rukou, začít budovat Řecko budoucnosti, avšak vyhlídky tohoto státu mohou být horší než jeho minulost.

Podle Krugmana po řeckém odmítnutí návrhu věřitelů už nebude cesty zpět a Řecko se bude muset připravit na odchod z eurozóny

„Dnes už je jasné, že vytvoření eurozóny bylo osudovou chybou, avšak pro Řecko je stále lepší zůstat ve špatném systému než z něj odejít,“ napsal Krugman v New York Times. Podle něho referendum skončí odmítnutím návrhu věřitelů a pak už nebude cesty zpět, země se bude muset připravit na odchod z eurozóny.

Řekové měli k odmítavému stanovisku tři důvody. Všem je jasné, že ještě tvrdší restriktivní opatření nevedou nikam – země je v horším stavu než před pěti lety. Za druhé chaos kvůli obavám z odchodu z eurozóny už prakticky nastal. A za třetí přijetí reformního návrhu věřitelů by znamenalo fatální zasahování do nezávislosti státu.

Stiglitz a Krugman v podstatě říkali to samé: Řecko řekne „Ne“. A měli pravdu.