Jak se Milion chvilek stal pro Mikuláše Mináře výtah k politické moci

Mikuláš Minář, hlavní postava spolku Milion chvilek pro demokracii, se od počátku profiloval jako bojovník za svobodu proti „Babišově diktatuře“, aby se nakonec rozhodl založit novou politickou stranu.

Robert Troška 9.10.2020
Předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář na tiskové konferenci k plánu... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář na tiskové konferenci k plánu... | foto: ČTK
Předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář na tiskové konferenci k plánu...

Mikuláš Minář, hlavní postava spolku Milion chvilek pro demokracii, oznámil, že končí své angažmá a hodlá založit novou politickou stranu. Některé stoupence spolku může jeho rozhodnutí překvapit, nicméně těm, kteří si spojili fakta a výroky jeho lídrů, bylo jasné, že Milion chvilek slouží jen ke zviditelnění a následný výtah k politické moci.

Od počátku se Minář profiloval jako bojovník za svobodu proti „Babišově diktatuře“ frázemi, emotivními výstupy a vyznáváním pokrokových hodnot. Andrej Babiš nemusí být dobrou volbou, ale jednání Mináře a spol. připomíná spíše některé Sorosovy neziskovky v západní Evropě, přičemž alarmující je nulový respekt k parlamentní demokracii a výsledkům voleb.

Skrývání politických ambicí

Klíčový pro rozjezd Milionu chvilek byla podpora mainstreamových médií včetně veřejnoprávních. Jakmile se jeho názory začaly prezentovat jako objektivní a nezávislé, měl vyhráno. Jen na „spontánní demonstraci“ na Václavském náměstí loni v prosinci byly tři přenosové vozy České televize. Pak již jen stačilo držet „protibabišovský prapor“ a obalamutit obyčejné lidi i opoziční strany. Je s podivem, kolik demokratických stran dělalo Minářovi a spol. stafáž.

Zatímco Václav Klaus mladší při založení hnutí Trikolóra loni férově oznámil, že jde do politického boje a představil jasný program, Mikuláš Minář své politické ambice schovával pod řečmi o budování nepolitické platformy a pod obrazem „obětavého bojovníka

Minář měl dost času vytvářet o sobě představu autentického „nezávislého“ aktivisty, aby se nakonec rozhodl založit novou politickou stranu, údajně s poslancem a starostou Prahy 7 Janem Čižinským. Tím se dostávám k financování spolku – ozvučení, obrazovky či inzeráty v médiích jsou drahé, a proto neustálé zaklínání se transparentností působí komicky. Pohádky o vítězství dobra nad zlem však mají všichni rádi, přestože v tomto případě jde spíše o vítězství marketingu.

Zatímco Václav Klaus mladší při založení hnutí Trikolóra loni férově oznámil, že jde do politického boje a představil jasný program, Minář své politické ambice schovával pod řečmi o budování nepolitické platformy a pod obrazem „obětavého bojovníka. Zatímco Klaus mladší hraje s otevřenými kartami, Minář se od začátku chová pokrytecky.

Jednání Václava Klause mladšího je mnohem sympatičtější, protože si nehraje na „nepolitickou politiku“, v níž je problémem absence odpovědnosti za rozhodnutí. Je však třeba počkat, až Minář bude muset odkrýt, co prosazuje, a čí zájmy hájí. Obyčejní voliči to nejspíše nebudou.