Jak efektivní může být státní správa

Jak efektivní může být státní správa

Vláda premiéra Petra Nečase si dala do svého programu - mimo jiné - zadání být „vládou rozpočtové zodpovědnosti“. Celá země tomuto chvályhodnému předsevzetí jistě tleská a zároveň do něj vkládá velké naděje. Při pohledu na naše státní finance, kdy státní dluh narostl na více než 1,2 bilionu korun (a stále se zvyšuje) a samotná dluhová služba představuje třetí největší položku státního rozpočtu, je nutné konstatovat, že nic jiného než zodpovědnost a disciplína nám ani nezbývá. Jinak bychom se mohli dostat do podobné situace jako jiné země Evropy, které rovněž žily řadu let nad poměry a teď to dostávají zpět i s úroky.

Základní otázkou zůstává, kde brát, jakým způsobem veřejné finance sanovat a jak dosáhnout vyrovnaného rozpočtu do roku 2016 (což je další zadání vlády). Jednou z možností je zvýšení objemu na příjmové stránce, tedy zjednodušeně řečeno růst daní. Ano, je to možnost, nicméně ne nekonečná a z pohledu podnikatelských vrstev značně nepopulární. Vysílá totiž negativní signál všem, kteří v České republice podnikají, nebo se na to připravují.

Jestliže dodatečné popřípadě zvýšené daně ovlivní existenceschopnost firem, které v posledních měsících prošly velkým krizovým martyriem, začnou přemýšlet o alternativách investování, tedy o přesunu svých aktivit do „vstřícnějších zemí“.

Druhou možností jsou škrty různých položek státního rozpočtu, šetření na ministerstvech a ostatních státních institucích, popřípadě různé způsoby zvyšování zátěže obyvatelstva. Tento postup je bezpochyby nutný, protože státní správa je přebujelá a v řadě oblastí nesplňuje kritéria efektivnosti a produktivity.

I zde je však třeba postupovat tak, aby se „s vaničkou nevylilo i dítě“, to znamená neškrtat paušálně, ale cíleně, s rozmyslem a po důkladné analýze jednotlivých oblastí. Jinak by mohla nastat situace, kdy budou potřebné složky státní správy paralyzovány a svoje úkoly nebudou plnit vůbec.

Existuje ale ještě možnost třetí, z mého pohledu nejelegantnější. Jde o variantu optimalizace procesů a aktivit ve státní správě, která automaticky vede k žádaným a potřebným úsporám. Na základě mých mnohaletých zkušeností v řízení poboček nadnárodních společností mohu zodpovědně prohlásit, že tento systém funguje a že zde pro stát skutečně leží peníze na ulici, popřípadě plody visí nízko (podle populárního anglického výrazu low hanging fruits).

Neobjevujme kolo

Mohl bych vyjmenovat plno oblastí, jichž by se to týkalo, ale zmíním pouze tři z nich, ve kterých by byl efekt rychle uskutečnitelný. První je kumulování všech peněžních toků státu do jednoho místa (cash pooling).

 Jde o proces, který velké firmy využívají již desetiletí a přináší jim nemalé dodatečné finanční prostředky. A to jak na straně příjmů v podobě lepší možnosti využití kumulované částky na finančních trzích a tedy získání vyšších úroků, tak na straně nákladové (redukcí potřebné infrastruktury jejím koncentrováním do jednoho popřípadě několika málo míst).

Je nepochopitelné, že různé české státní instituce zpracovávají svoje finance decentralizovaně a že používají rozdílné (privátní) banky pro správu svých peněz, čímž jim přenechávají možnost dodatečného výdělku.

Kdyby se na všech veřejných zakázkách ušetřilo profesionálním nákupem deset procent, klesl by schodek státního rozpočtu o podstatnou částDruhou možností je centralizace nákupu prostředků, které jsou pro všechny instituce stejné nebo podobné (spotřební materiál, energie, služby, některé investice). Stát by opět ušetřil na menší potřebě infrastruktury a zároveň na větší, protože kumulované „nákupní moci“ v podobě velkých množstevních rabatů. Kdyby se na všech ročně vypsaných veřejných zakázkách v celkové průměrné hodnotě 500 až 600 miliard korun profesionálním nákupem ušetřilo deset procent (což není žádný extrémně ambiciózní cíl), klesl by schodek státního rozpočtu o podstatnou část.

A konečně třetí formou by bylo založení středisek sdílených služeb, která by zpracovávala všechny rutinní (stejné) aktivity a procesy veřejné správy, například účetnictví, nákup, personalistiku, správu vozových parků, administrativu cestovních náhrad a podobně. I zde by bylo možné dosáhnout obrovských úspor zredukováním infrastruktury a zkvalitněním jednotlivých operací.

Premiér Nečas minulý týden při setkání se skupinou podnikatelů vyslovil jednu důležitou zásadu, a sice „neobjevujme kolo“. A přesně o tom to je; převzít to, co již někde existuje, funguje a co se osvědčilo, upravit to na specifika státní správy a zavést.