Jak džihádisticky poničit Mozartovu operu

Rakouský režisér Martin Kusej se nechal inspirovat Islámským státem a operu Únos ze serailu W. A. Mozarta inscenoval pro mezinárodní festival v Aix-en-Provence natolik v tomto duchu radikálně, že ji diváci vypískali. Mozart své dílo vytvořil tak, aby ladilo s obrazem, který si tehdejší Evropa o Turcích vytvořila. Zato Kusej nikoliv.

Pohřební veselohra Únos ze serailu | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pohřební veselohra Únos ze serailu | foto: Reprofoto
Pohřební veselohra Únos ze serailu

Bojovníci Islámského státu jsou často obviňováni z ničení kulturních hodnot v místech, která obsadí. Něco podobného se – možná mimoděk, možná, že ne – letos v létě podařilo i rakouskému režisérovi Martinu Kusejovi s operou W. A. Mozarta Únos ze serailu.

Současný intendant Národního divadla v Mnichově, který byl považován za velkého favorita na křeslo šéfa vídeňského Burgtheatru, toto velmi milé dílo plné lásky a odpouštění eufemisticky řečeno trochu poničil. Operu pro mezinárodní festival v Aix-en-Provence inscenoval v natolik radikálním, doslova džihádistickém, pojetí, že ji diváci vypískali. Hned mne napadla jeho mnichovská Rusalka „trochu jinak“ či močící čarodějnice v Macbethovi.

Opravdový šok

Kusej se nechal inspirovat fenoménem Islámského státu a operu napsanou v roce 1782 vložil do doby dvacátých let 20. století, kdy si kolonizátoři po první světové válce mezi sebou rozdělovali území na Blízkém východě. Mozart svoje dílo vytvořil tak, aby ladilo s obrazem, který si tehdejší Evropa o Turcích vytvořila. Zato Kusej nikoliv.

I samotné představení končí popravou, což pro znalce této opery muselo být opravdovým šokem

Kulisami jsou například ropné vrty, na scéně se mnohokrát objevují nejen islámští bojovníci se zahalenými tvářemi, ale i 70 panen čekajících na sebevražedné muže s otevřenou náručí v ráji. Režisér libreto přepsal, operu původně napsanou v němčině čas od času přerušují anglické dialogy.

Už v prvním dějství se v poušti objeví teroristé, kteří pod černou vlajkou a za přítomnosti fotografa popravují unesené Evropany. A popravou končí i samotné představení, což pro znalce této opery muselo být opravdovým šokem.

Nesnesitelná prezentace

V původní verzi se dva milenecké páry z Evropy (Konstance a Belmonte, Blonda a Pedrillo) dostanou do zajetí paši Selima, a ač jsou na útěku chyceni, pomstychtivý a zároveň do Blondy zamilovaný dozorce Osmin s plánem na usmrcení obou mužů neuspěje, turecký vládce projeví šlechetnost a nechává zajatce odplout domů. To je vlastně pointa celé opery, vedle nehynoucí lásky i v úplné beznaději. Paša Selim je pak oslavován a získává si respekt poddaných díky své šlechetnosti, ne krutosti.

Kusej a ředitel festivalu Foccroulle se shodli, že po krvavém masakru turistů v tuniském hotelua by jednoznačné prezentování Islámského státu bylo pro obecenstvo „naprosto nesnesitelné“

V režii Kuseje, který do svých inscenací často montuje radikální a politicky citlivá témata, je vše jinak. Milencům džihádisté useknou hlavy, které ale diváci, zaplať pánbůh, neuvidí, místo toho se na scéně objeví zlý Osmin mávající zakrvácenými hadry. Takto končí známá rakouská klasická opera v režii avantgardního Rakušana.

Ještě dobře že před premiérou Kusej na nátlak ředitele festivalu Bernarda Foccroulleho dvě scénky vyhodil, respektive pozměnil, protože se shodli, že po krvavém masakru turistů v tuniském hotelu 26. června by jednoznačné prezentování Islámského státu bylo pro obecenstvo „naprosto nesnesitelné“.

Neznámé turecké ohlasy

Od roku 2007, kdy Foccroulle operní festival řídí, se ani jednou nestalo, že by režisér na žádost vedení cokoliv pozměnil. „Není to cenzura, ale projev odpovědnosti,“ prohlásil ředitel festivalu. Podle něho Únos ze serailu je často inscenován jako kýčovitá pohádka, zatímco pojetí Martina Kuseje je prý adekvátní.

Turecké ohlasy zatím neznáme, ale jejich názor na Evropu se asi nezměnil

Diváci nesouhlasili, turecké ohlasy zatím neznáme, ale jejich názor na Evropu se asi nezměnil. Když jsme se o Kusejově inscenaci bavili v redakci, kolega Zbyněk Petráček poznamenal: „Jak bychom se asi tvářili, kdyby Prodaná nevěsta skončila uzavřením registrovaného partnerství mezi Jeníkem a Kecalem?“