Ceska Pozice

Hrátky s terorismem

Nestačily ještě oschnout slzy pozůstalých po obětích teroristických útoků v Bruselu, a už jsou důvody k hněvu. Jsme nejen svědky ataků na zpravodajské a bezpečnostní orgány, ale i terčem dezinformací.

Policie na bruselském letišti. foto:  Petr Topič, MAFRA

Policie na bruselském letišti.

Především jde o dost neurvalé útoky na zpravodajské, bezpečnostní a trestněprávní orgány. Reportérka křičící na politika, že kdyby zavřeli jednoho z teroristů, nemuselo tolik lidí zemřít. Člověk si naříká nad úrovní vzdělanosti – nejméně jeden z teroristů byl vzorným absolventem belgické katolické školy, a odpálil se. Reportérka má jistě také dobré vzdělání, ale argumentuje zcela pavlačově.

Nezbývá než donekonečna opakovat, že kritizované orgány se dopustily chyb a mohly pracovat lépe, nicméně je potřeba situaci posuzovat z hlediska informační situace před teroristickými útoky, nikoliv po nich. Neboli odmítnout všechny generálské rady po bitvě.

Nelze zadržet všechny

Nelze zadržet všechny osoby, o nichž některá země (nota bene všestranně sporné Turecko) prohlásí, že jsou nějací divní, že se pohybují v podezřelé společnosti. Nikdo z kritiků by sám nechtěl být internován na základě takovýchto plků. A kdyby Turci měli nějaké konkrétní forenzně využitelné poznatky, byli povinni konat sami.

Žádná země na světě rovněž nemá kapacity sledovat měsíce a roky všechny, kteří se pohybují v prostředí, které je v dotyku s teroristy.

Žádná země na světě rovněž nemá kapacity sledovat měsíce a roky všechny, kteří se pohybují v prostředí, které je v dotyku s teroristy. Činí tak náhodně, zkusmo, nepravidelně, ale i systematicky a cíleně a po určitou dobu neustále. Neexistuje však univerzální recept.

A to ani u zpravodajských varování, která jsou velmi konkrétní. Americké orgány dostaly takovou informaci před bostonským maratónem (2013), přesto teroristickému útoku nezabránily. Bylo to možná selhání, ale nikdo neví, kolik podobných hlášek dostaly, zda doputovaly na příslušná místa, zda byly řádně evaluovány, či zda se do věci dokonce nepromítla politika (informace totiž pocházela od ruských služeb).

Pozor na unáhlené reakce

Dalším nebezpečím je populismus politiků. Po teroristických útocích jsou obzvlášť náchylní k velkým gestům, zejména k personálním změnám (dokonce čistkám) v kritizovaných orgánech.

Pravdou je, že zde má být uplatněna odpovědnost ředitelů, kteří objektivně za konkrétní selhání svého mančaftu nemohou. Nicméně mají vzít na sebe odpovědnost a nabídnout politikům rezignaci. Ti ji mohou přijmout, aby se dav uklidnil, a zpravodajská služba nebo policie může pokračovat dál.

Vymění-li se překotně ve větší míře či dokonce celá personální sestava, může se ta nová, méně zkušená, dopustit naprosto stejné chyby.

Ano, v podstatě – není-li nějaký trestněprávní nebo kázeňský důvod k personálním změnám – po rezignaci ředitele ve stejné sestavě, která selhala. Protože chyby patří k životu, zejména ke zkušenostem a poučení.

Ono se totiž může stát, že vymění-li se překotně ve větší míře či dokonce celá personální sestava, může se ta nová, méně zkušená, dopustit naprosto stejné chyby, kvůli níž byla předchozí personální sestava „odejita“. Nepochybně však není třeba zdůrazňovat potřebu kvalitní „vnitrofiremní“ analýzy a reflexe chybných rozhodnutí.

Velká, kvalifikovaná a koordinovaná síť?

Někdejší ředitel amerického Národního protiteroristického centra Michael E. Leiter má za to, že útoky v Bruselu jsou výrazem radikální změny. Domnívá se, že jde o první případ, kdy teroristická buňka na Západě provedla útok, přežila čtyřměsíční pátrání a udeřila znovu. Domnívá se rovněž, že jde o kvalitativní posun a že význam této sítě nelze podceňovat. Podle něj je nutno vzít v úvahu tři faktory, které to teroristům umožnily: rozsah, promyšlenost a komunikace.

Podle Leitera celkový počet vycvičených teroristů převyšuje kapacity evropských bezpečnostních složek. Na druhou stranu se Leiter domnívá, že skupiny jsou málo početné, což jim umožňuje se efektivně skrývat před pozorností příslušných orgánů.

Nicméně je dobré zachovat vůči takovým vývodům příslušnou zdrženlivost, protože nikoliv všichni „protiterorističtí experti“ jsou odpovědní a střízlivě analyzují události. Mnozí z nich jsou totiž na zvýšených protiteroristických opatřeních a rozpočtech finančně nebo kariérně závislí. A pak ve vlastním zájmu „pouštějí žilou“ státu svými radami velmi neefektivně, až škodlivě.

Jaderná dezinformace

Jeden belgický deník napsal, že dva z teroristů dlouhodobě sledovali ředitele belgického střediska pro výzkum jaderné energetiky (SCK/CEN).

O dva dny později přišel deník s informací, že v belgickém městě Charleroi byl zastřelen člen bezpečnostní služby působící v belgických jaderných provozech, a že vrahové mu ukradli jeho služební kartu. Podle novin to mohl být důvod vraždy, aby se pachatelé, usilující o výrobu „špinavé bomby”, mohli dostat do jaderné elektrárny.

Pouze ploskolebí pošuci by mohli věřit, že v této mediální protiteroristické šlichtě není žádná příměs, využívající situace.

O den později se ale objevilo dementi – vražda se stala v jiném městě a za spíše kriminálních okolností. Obětí měl být vedoucí bezpečnostního oddělení centra jaderného výzkumu, nikoliv jaderné elektrárny. A o žádnou přístupovou kartu okraden nebyl.

Uvaříme se ve vlastních dezinformacích? Jde o vítězství bulváru nad zpravodajstvím, nebo je to celé kontaminováno záměrem? Pouze ploskolebí pošuci by mohli věřit, že v této mediální protiteroristické šlichtě není žádná příměs, využívající situace. Nesměli bychom znát technologii „šokové doktríny“, jak o ní píše Naomi Kleinová. Zneužít tragédie ke svým vlastním účelům, nota bene pod rouškou filantropických a charitativních a ochranářských aktivit, je příliš lákavé, vábivé a neodolatelné, jak o tom svědčí mnohé příklady z nedávné historie. Proč tolik rozčilování?

Citovaný expert Michael E. Leiter se domnívá, že při řešení výzev, plynoucích ze situace, ve které se teroristické ataky množí a houstnou, mohou klíčovou pomoc poskytnout Spojené státy americké, technologický a zpravodajský „lídr Západu“, formou úzké bilaterální i multilaterální spolupráce s evropskými partnery. Jako bychom tento spasitelský, budoucí závislost skrývající vzorec již mnohokrát předtím neslyšeli. Déjà vu, že, paní Kleinová?

zpět na článek


© 2022 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.