Globální oteplení může za požáry. Ale tato příčina není jistá

Ve světě hoří víc a hůř, než se čekalo. Velkými požáry však trpí oblasti, které chtěli lidé zbavit malých ohňů, přestože ty je mnoho tisíciletí udržovaly a omlazovaly.

Okolí Canberry. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Okolí Canberry. | foto: Rod McGuirkČTK
Okolí Canberry.

O tom nepiš, to nejde, varuje mě můj syn. Je to moc ožehavé. S tím pohoříš. Nemůžeš lidem vysvětlit, že oheň je v pořádku. Lidi čekají, co proti němu dělat, protože hořet nemá nikdy nic. Asi je to pravda. Lidé rádi, když je pořád hezky, a kousek od domova jim voní zelený les suchým dřevem, to je ta správná ekologie. A taky je to situace těsně před požárem. Takže to přece jen zkusím. Ve světě skutečně hoří víc a hůř, než se čekalo, na tom se všichni shodneme. Další shoda je, že přišla doba globálního sucha, tepla a nečekaných klimatických podivností – to už zpochybňuje jen hlupák či lhář.

Ovšemže se požáry taky víc medializují; svět se zmenšil. I já mám v Austrálii pár známých, na kterých mi záleží. A kdyby se oheň nestal horkým tématem, sotva bych o něm psal. Ale média, jak vidím, se většinou zajímají především o statečné lidi, zachráněné koaly, globální oteplení a o to, zda zapalují zlí žháři, anebo zlá matka příroda. Moc souhrnný a výstižný popis situace to není, jenže taková už medializace bývá, zjednodušovat se musí.

Dva krajní názory

Teď věda, politici a celá ostatní společnost. Když to taky hodně zjednoduším, jsou na požáry dva krajní názory. Jeden je optimistický a globální, druhý, řekněme spíš realistický, a především lokální a historický. Nejsou ovšem vyhraněné, není to kolbiště nepřátelských skupin. Je to kontinuum postojů a někde uprostřed laická veřejnost. Ale oba póly jsou výrazné a přiznám se, že prvnímu moc nefandím. Optimistické mínění je, že vše se dá řešit, a tam se svět hne, kam se síla napře. Hodně vědců říká, že žijeme v novém období čtvrtohor, v antropocénu, kdy člověk zásadně ovlivňuje planetární ekosystém.

Na požáry jsou dva krajní názory. Jeden je optimistický a globální, druhý, řekněme spíš realistický, a především lokální a historický. Nejsou ovšem vyhraněné, není to kolbiště nepřátelských skupin. Je to kontinuum postojů a někde uprostřed laická veřejnost.

A když klimatičtí alarmisté chtějí, aby se něco udělalo, budeme ovlivňovat. Spočítáme, jak to rychle a pragmaticky zařídit rovnou na globální úrovni. Tam ale nesmí být mnoho proměnných, to by spočítat nešlo, tak to vezmeme přes různá zjednodušení a průměry.

Vezmeme třeba strom a jeho podíl na tvorbě vlhka, stínu, kyslíku a bezvětří a přepočteme na velikost zemské souše minus města a minus Sahara. A vyjde, že nové lesy zachrání planetu, ochladí se a zaprší. To je koneckonců i hodně očekávatelné a tradiční řešení, to se bude veřejnosti a politikům líbit. Když to hoří kvůli oteplení, lékem je příroda, tedy les. Zvyšme rozlohu lesa na zemi o třetinu, navrhuje velký vědecký tým ze Švýcarska (Bastin a kol., Science, 2019).

U nás známý citát zní, že „my vysadíme deset milionů listnáčů“ a „my chceme motýle“. Jenže pozor, ti nepřežijí ani v lese, ani na řepkovém poli, ani na psím trávníku v parku. A tady už se od vědy dostáváme k blábolení. Dokonce v jinak sympatickém dotačním materiálu ministerstva životního prostředí Sázíme budoucnost se píše podrobně, co a jak vysazovat, aby to rostlo. Ale není tam ani slovo, kam to proboha nesázet, jinak si zničíte tu poslední mateřídouškovou a motýlí stráň v okolí.

Dobré bez zlého

Ve hře je změna klimatu, které nikdo dobře nerozumí, zájmy politiků a velkopodnikatelů, kterým je ekologie a osud planety srdečně jedno, ale chtějí se zavděčit, aby se pak obohatili. A ve hře jsou normální lidi, kteří to s planetou nemyslí nijak, jen by chtěli jen to dobré bez toho zlého, jenže to právě často nejde.To zlé se dá nejvýš odsunout najindy, uklidit pod koberec. Pak se jen čeká, kdy a odkud to vyleze. Je zkušenost, že hurá kampaně končívají zle. Navíc rostou pochyby, zda skutečně platí abstraktní násobilky, které funkci malého místa vztáhnou na celou planetu.

Realističtější názory se proto soustřeďují spíš na lokální a blízké příčiny a na stálý lidský vliv v mozaikovité krajině místo pustých a obrovských ploch lesních kultur. Především, co to tam vlastně hoří? Velkými požáry trpí oblasti, které chtěli lidé zbavit malých ohňů, ačkoli právě ty je mnoho tisíciletí udržovaly a omlazovaly. Podobně jako u nás. Jak hořely Čechy ještě koncem šedesátých let! Vypalovaly se před jarem palouky, kousek po kousku, to žádné požáry nebyly. Ale byly všude. Bude tráva pro králíky, vysvětlovala mi babička, když jsem na ni slabým hláskem ekologicky pištěl.

Ve hře je změna klimatu, které nikdo dobře nerozumí, zájmy politiků a velkopodnikatelů, kterým je ekologie a osud planety srdečně jedno, ale chtějí se zavděčit, aby se pak obohatili. A ve hře jsou normální lidi, kteří to s planetou nemyslí nijak, jen by chtěli jen to dobré bez toho zlého, jenže to právě často nejde. Když se požáry snažíte odvracet nebo v zárodku hasit, přijdou později, ale pak jsou velké a dlouhé a je zle.

Přitom hmyz a kytky tím neubývaly, naopak. Dávno se už neseče a nevypaluje, proto dnes na těch místech najdete kopřivy. Motýla tam neuvidíte. Jiný příklad: tehdy v Jugoslávii usilovně sázeli na přímořské stráně borové sazenice. Dřív to byly skalnaté stepi, kozy a ovce – a občas malý požár. Povedlo se. Kvůli stínu a ekologii. Prostě sázet stromy, to se má. Dnes tam najdete vzrostlé borové lesy, suché jak trn. Tam nevlezete, protože vevnitř je křoví a metrová vrstva suchého jehličí. A u cesty je telefon na hasiče. Pak k nezvladatelnému požáru stačí slunce, které udělá ze střepu lahve lupu.

Tak takhle to funguje. Borovice, eukalypty a různá křoví a trávníky, to všechno hoří rádo a zase to vstává ze svého popela jak bájný fénix. Když se požáry snažíte odvracet nebo v zárodku hasit, přijdou později, ale pak jsou velké a dlouhé a je zle.Oheň není cizorodý, to začal až teď. Hoří hlavně lesy kolem měst – jenže to jsou umělé výsadby a v tom rozsahu tam nikdy dřív nebyly. A lesa přibývá u nás i na světě.

Lépe řečeno, krásných starých a vlhkých lesů je čím dál méně, ale přibývá nekvalitních lesních kultur, ať je to borovice, nebo palma olejná. Anebo ty ošklivé nové lesní pásy sázené kolem našich měst z pouhé urbanistické rozpačitosti maskované ekologií. Může tedy za požáry globální oteplení? Ano, ale to je příčina vzdálená a nejistá. Když vám zvadne zahrádka, na klima to nesvádějte – blízká příčina je, že jste zase zapomněli zalít.

Počet příspěvků: 2, poslední 9.3.2020 08:37 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.