Ceska Pozice

Evidence účtů je trefou do černého. Námitky jsou iracionální.

Místy až nesmyslný odpor, který se vzedmul proti centrální evidenci účtů, naznačuje, že může jít o ještě větší trefu do černého, než se zdálo. Nejde přitom o ojedinělý nápad českých legislativců, ale o tendenci, která odlišuje civilizované země od těch ostatních.

Námitky proti centrální evidenci účtů jsou iracionální. foto: Richard Cortés, Česká pozice

Námitky proti centrální evidenci účtů jsou iracionální.

Poslanecká sněmovna již zahájila projednávání vládního návrhu zákona o centrální evidenci účtů (CEÚ). Téma je to již notně omšelé – vzpomeňme na návrh zákona o centrálním registru, respektive národní evidenci účtů z roku 2010. Nelze se mu však vyhnout, protože souvisí s nutností zvýšit efektivitu, s níž stát čelí trestné činnosti.

Nejde přitom pouze o nápad zdejších zodpovědných legislativců, ale přímo o tendenci, která odlišuje země civilizované od těch ostatních. Lidé již začínají mít dost právního prostředí, v němž se zákony podobají pavučinám, jimiž velké mouchy prolétnou, a jen malé se chytí.

Lidé již začínají mít dost právního prostředí, v němž se zákony podobají pavučinám, jimiž velké mouchy prolétnou, a jen malé se chytí.

Dokladem je i poslední setkání visegrádských žalobců (tří generálních prokurátorů a jednoho nejvyššího státního zástupce), kteří na závěr svého únorového jednání v Košicích přijali deklaraci, v níž apelují na zvýšení efektivity trestněprávních procesů. Tu můžeme poměřovat zejména z hlediska rychlosti celého procesu, minimalizace „vedlejších škod“ (neboli negativního dopadu na nezúčastněné osoby) a prioritního odškodnění poškozených.

Visegrádští žalobci košickou deklarací vyzvali k přijetí právní úpravy uchovávání telekomunikačních údajů v rámci EU a zdůraznili důležitost zajišťování a odčerpávání zisků výnosů z trestné činnosti. A právě CEÚ je jedním ze základních stavebních prvků skutečně efektivního odčerpávání výnosů z trestné činnosti.

Je přitom zajímavé, jaký až iracionální odpor CEÚ vyvolává. Bude tedy zřejmě ještě větší trefou do černého, než se zdálo.

Současný stav

Za současné právní úpravy zákon umožňuje oprávněným subjektům vyžadovat v rámci finančního šetření údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství.

Činí tak nejprve formou jednotlivých dotazů na finanční instituce pouze ke zjištění, kde má šetřená osoba účty. Poté se na údaje z těchto účtů dotazují již pouze těch institucí, kde jsou tyto účty zřízeny. Praxe je podle vyjádření ředitele protikorupční policie Jaroslava Vilda tedy taková, že v rámci šetření je dotaz poslán všem povinným finančním institucím. Odpovědi se dotazující dočká, někdy ale třeba až za měsíc. A ke všemu to ještě stojí pracovní čas a peníze jak na straně dotazující, tak na stranách dotazovaných. Nemluvě již o tom, že kolik je dotazovaných míst, tolik je potencionálních míst úniku těchto citlivých informací.

A odpovídající instituce si k tomu všemu ještě nevědí rady, jak se vlastně k těm zodpovězeným dotazům chovat. Mají si osoby, na něž směřovaly dotazy, v rámci preventivní obezřetnosti již řadit k těm rizikovým? To je ale může v budoucnu určitým způsobem bez zjevné příčiny poškodit, protože neutrální dotaz na osobu v rámci finančního šetření není sám o sobě rizikovým příznakem.

Navrhovaný stav

Jak bylo konstatováno, efektivita postupu státu proti trestné činnosti spočívá v rychlosti řízení, co nejmenších vedlejších účincích a přednostním odškodnění poškozených. Ty samozřejmě uspokojí především navrácení odcizených prostředků více než pouhý pachatel „v teplákách“.

Celkově by tato úprava výrazně zvýšila šanci na zajištění výnosů z trestné činnosti, a tudíž i přednostní odškodnění poškozených.

Vytvoření minimální databáze účtů s přiřazením k vlastníkům a disponentům, pod správou ČNB, by zvyšovalo efektivitu tohoto procesu ve všech aspektech. Oprávněný tazatel by obdržel aktuální odpověď v reálném čase. Dotaz na jedno místo by nejen maximálně šetřil osobní data dotazovaných osob, ale též by minimalizoval nebezpečí úniku informace o dotazu k dotyčné osobě. Nadto by byl celý proces levnější, neboť by místo úřadování od povinných finančních institucí vyžadoval pouze automatickou denní aktualizační dávku. Celkově by tato úprava výrazně zvýšila šanci na zajištění výnosů z trestné činnosti, a tudíž i přednostní odškodnění poškozených.

Iracionální námitky

Odpůrci vytvoření CEÚ vznášejí všemožné i nemožné námitky. Jejich rezistence připomíná obžalovaného, který při obhajobě nemusí dbát na to, co je pravda. Že takový postoj výrazně snižuje kvalitu legislativního procesu až k jeho karikování, jistě netřeba zdůrazňovat. Odpůrci centrální evidence účtů například celkem příznačně favorizují pomalejší, pracnější a k osobním údajům dotčených osob méně šetrný způsob zjišťování informací. Tento decentralizovaný způsob dotazování navíc implicitně obsahuje nebezpečí, že osoby, jichž se týkaly dotazy, dostanou příznak rizikovosti, což by se mohlo negativně odrazit v jejich budoucích vztazích s finančními institucemi.

Pozoruhodné je, že se odpůrci CEÚ snaží do problematiky vložit „kukaččí vejce“ a na tomto základě celý návrh zákona zdiskreditovat. Takto třeba vznikla jakási legenda o tom, že by předkladatel hodlal v budoucnu rozšířit CEÚ o informace o stavu na jednotlivých účtech. Nápad je to poněkud šílený, protože je úplně z jiného světa. Za prvé je nesmyslný, protože po zjištění, kde má konkrétní osoba účty, se k informaci o jejich stavu oprávněná osoba dostane hned vzápětí cíleným dotazem. Za druhé je to nápad v podstatě nerealizovatelný, protože by znamenal denní transfery obrovských objemů velmi citlivých údajů. Nicméně jako strašák na některé poslance to zafungovalo.

Pozoruhodné je, že se odpůrci CEÚ snaží do problematiky vložit „kukaččí vejce“ a na tomto základě celý návrh zákona zdiskreditovat. Takto třeba vznikla jakási legenda o tom, že by předkladatel hodlal v budoucnu rozšířit CEÚ o informace o stavu na jednotlivých účtech.

Dále se objevují námitky v tom směru, že by prý šlo o nekontrolovatelný přístup do této centrální evidence, ačkoliv návrh zákona přesně stanovuje mechanismus této procedury. Podobně je tomu i s námitkou, že správce centrální evidence účtů neodpovídá za správnost držených údajů. Opět jen velmi ledabylé čtení návrhu zákona (nemluvme zatím o intelektuálních limitech) by umožnilo něco takového vykládat, protože by musel být zcela ignorován jak paragraf o dohledu nad CEÚ Českou národní bankou, tak i následná ustanovení o správních deliktech. Ve sněmovně též již padla námitka, že by správce CEÚ nekontroloval, zda dotazující instituce má právo činit dotazy. ČNB ale není kompetentní být informována o účelu žádosti, proto jej nemůže ani kontrolovat. Ověřovat oprávněnost podané žádosti u tazatele je totiž v kompetenci jinými zákony určených kontrolních orgánů.

Není tedy pravda, můžeme shrnout, že by povinné instituce mohly zcela beztrestně nahlásit do centrální evidence účtů jakékoliv údaje a že správce CEÚ by tyto údaje bez jakékoliv kontroly poskytl komukoliv. Odpovědnosti i dohled a způsoby kontroly náš právní řád specifikuje, ale trochu jinak, než si představují někteří permanentně kverulující poslanci, používající argumentaci rozmazlených děcek: Není to po mém, tudíž to není vůbec.

Přejme tedy zákonodárcům trpělivost, aby se jim podařilo završit toto dlouhodobé úsilí a posunout naše právní prostředí rozumným směrem.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.