Deset let v EU. Bylo by nám bez ní lépe?

Zhodnocení přínosu našeho členství v EU by mělo být podrobeno celospolečenské diskusi. Dosud je v Česku diskuse na toto téma spíše ideologická, plná logických nesmyslů a zavádějících přirovnání, která se nebojí sahat až ke starověkému Římu. To je samozřejmě špatně.

Pražský hrad.

Pražský hrad. foto: Richard Cortés, Česká pozice

Pražský hrad.

Je tomu deset let, co se Česká republika stala členskou zemí Evropské unie. Členství ČR ve společném evropském projektu významně ovlivňuje naše životy, mnohdy způsobem, který si ani neuvědomujeme. Desáté výročí našeho vstupu do unie proto přinese mnoho komentářů a hodnocení, jejichž obsah bude pestrý.

Setkáme se s analýzami, jak deset let trpíme v područí Bruselu, stejně jako s bezmezným optimismem a vidinou nejsvětlejších evropských zítřků. Nejdůležitější otázkou ale zůstává, jak bychom měli naše členství v EU hodnotit, jaké nástroje a přístup k tomu zvolit a na co si dát v komentářích pozor. Tato na první pohled zbytečná otázka je ve skutečnosti velmi důležitá, neboť nám může pomoci oddělit zrna faktů od ideologických plev.

Ideologické brýle

Zhodnocení přínosu našeho dosavadního členství v EU by mělo být podrobeno celospolečenské diskusi, a každý by měl tlačit na odbornou veřejnost, aby aktivně přispěla svým dílem. Dosud je v Česku diskuse na toto téma spíše ideologická, plná logických nesmyslů a zavádějících přirovnání, která se nebojí sahat až ke starověkému Římu. To je samozřejmě špatně.

Ideologické brýle představují naše členství v Evropské unii zavádějícím způsobem

Ideologické brýle totiž představují naše členství v EU zavádějícím způsobem. Představíme-li si ho jako opci, která má nějaké fixní náklady na začátku, pak je třeba plně a bez emocí porozumět, zda je na druhé straně šance odpovídající zhodnocení či jsme zaplatili za něco, za co budeme v budoucnu muset platit ještě více.

Ač je tento přístup samozřejmý, pokud bychom mluvili například o investici do akcií či nákupu nemovitosti, v případě hodnocení členství v EU, která nás ovlivňuje na každém kroku, na něj zapomínáme. Chceme-li nalézt odpověď na otázku, jaký má členství České republiky v EU přínos pro peněženku každého z nás, narazíme. Ač se může z mnoha ekonomických komentářů zdát, že toto téma je značně prozkoumané, opak je pravdou.

Vypreparovat čistý efekt našeho členství v EU lze velmi obtížně. Mějme totiž na paměti, že mluvíme o čistém efektu našeho členství, nikoli o souhře všemožných událostí, které se během deseti let staly. Například americká hypoteční krize a následující bouře na finančních trzích mají sice původ mimo dosah Bruselu, ale evropskou ekonomiku výrazně ovlivnily.

Problém čistého vlivu

Podíváme-li se do odborné literatury s nadějí, že se dozvíme z technických analýz dopad přistoupení k evropskému projektu na členské země EU, budeme poměrně překvapeni. Počet odborných prací na toto téma je malý. Což překvapuje o to více, že máme k dispozici nepřeberné množství empirických dat. Tento fakt překvapuje i samotné ekonomy.

Ekonomové zřejmě nemají odvahu pouštět se do problematiky odhadu čistého vlivu EU na národní ekonomiky

Objem vzájemně recenzovaných a věrohodných článků je opravdu malý. Ekonomové zřejmě nemají odvahu pouštět se do problematiky odhadu natolik komplexního problému, jako je extrakce čistého vlivu EU na národní ekonomiky. Samozřejmě, že existuje řada studií Evropské komise, nelze je však raději a priori považovat za objektivní, ač takové zřejmě jsou.

Zbývající ekonomické texty pak ukazují spíše pozitivní efekt na různé makroekonomické aspekty země, která se rozhodla přistoupit do evropského společenství. Ač je často nemožné přesně určit, nakolik jsme si polepšili – tedy přesně odpovědět otázku, kolik bych si toho koupil, kdyby náš stát dobrovolně neomezil svou suverenitu–, můžeme se zeptat i jinak: Byl bych na to hůř, nebo lépe bez EU?

Interpretace

Tato pravděpodobnostní interpretace je mnohem snadněji zodpověditelná, než by se mohlo zdát, a studie spíše ukazují, že bychom na tom byli bez EU hůře. Osekaná interpretace sice může znít jako odraz akademické neschopnosti pracovat s realitou, na druhou stranu je ale mnohem věrnější a přesnější. Nezapomínejme také, že ve fyzice mikrosvěta přistupujeme k otázkám podobně – často se ptáme, zda bude podivná částice spíše nalevo, nebo napravo, než abychom se pídili, kde opravdu je.

Studie spíše ukazují, že bychom na tom byli bez EU hůře

Stejný, tedy pozitivní efekt členství v EU, jsem si pak s několika kolegy potvrdil na takzvané beta-konvergenci k vyspělým evropským ekonomikám na základě vlastního empirického modelu pro odhad dopadu tohoto členství.

Shrneme-li existující literaturu, nejhorší scénář současných analýz je, že EU nemá na náš ekonomický život žádný dopad. Je-li tento závěr pravdivý, a současný výzkum tomu nasvědčuje, pak lze přirovnat členství v unii opravdu k opci, kde platíme fixní cenu a očekáváme realizaci tučného zisku. V nejhorším případě pak přijdeme jen o to, co jsme si smluvili na začátku.

Nejpoctivější přístup

Navzdory zjevně pozitivním dopadům členství v EU je třeba zůstat ostražití ke skrytým hrozbám a rizikům – obzvlášť bychom měli na evropském rybníku vyhlížet černé labutě. Naše empirická zkušenost s členstvím v unii je velmi krátká a v sebelepším empirickém modelu nemůžeme zachytit jevy, jako je „stoletá voda“, neboť sto let evropský rybník nesledujeme.

Proto je třeba slepý evropský optimismus krotit a ptát se „co by kdyby“. V odborném jazyce bychom se proto neměli štítit používat různé krizové scénáře. Nejpoctivějším přístupem by pak bylo, kdyby největší kritici formulovali negativní scénáře, a pak v těchto divokých myšlenkových pochodech nechat EU obstát. Bohužel je tento typ dialogu mezi EU-optimisty a EU-pesimisty jen dalším hypotetickým scénářem vhodným pro média či teorii her.

Absence hlubší diskuse bez emocí by pak měla mrzet o to více, že proces evropské integrace a zhodnocení příležitostí není automatický. Špatně vyjednaná pozice se na nás v budoucnu může přivalit stejně jako zmíněná stoletá voda. Nemusíme si přímo viditelně ublížit, ale už fakt, že všichni okolo nás na tom budou lépe, budeme považovat za katastrofu.

Nejen ekonomická témata

Česká republika navíc k tomu nemá daleko. Její konvergenční potenciál k vyspělým západoevropským ekonomikám je velmi malý a v porovnání se sousedními státy ji staví mimo hlavní proud. To bychom ale neměli interpretovat jako obecný problém evropské integrace. Je to náš český problém se integrovat a integraci využít.

Diskusi o dopadu členství v EU nelze zužovat jen na ekonomická témata

V neposlední řadě pak nelze diskusi o dopadu členství v EU zužovat jen na ekonomická témata. Pokud bychom ale chtěli zodpovědět jakýkoli aspekt našeho života s nebo bez unie, měli bychom postupovat stejně.

Nejprve bychom měli formulovat otázku tak, aby ji bylo možné rozumně zodpovědět. Pak bychom se měli snažit hledat efekt Evropské unie očištěný od všech okolních vlivů. Budeme-li během 10. výročí číst různá pojednání o potřebě všeho spasitelného eura či diktatuře Bruselu a s ní spojené cestě do otroctví, mějme tento přístup na paměti.

Počet příspěvků: 18, poslední 4.5.2014 10:11 Zobrazuji posledních 18 příspěvků.