Ceska Pozice

Deklarace o budoucnosti Evropy: Obavy z hazardního vývoje Evropské unie

Deklarace o budoucnosti Evropy, již podepsali představitelé 16 politických stran členských států Evropské unie, je stručným popisem jejích existujících, ale nepojmenovávaných problémů a možných následků. Navrhuje, jak v Evropě žít a přežít, není však výběrem mezi jedině správným a jednoznačně neperspektivním.

Budoucnost Evropy. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Budoucnost Evropy.

Zdá se, že tlak vyvinul protitlak, a léto 2021 nebude okurková sezóna s čekáním na německé parlamentní volby a pak na české. Představitelé 16 politických stran členských států Evropské unie, vládních i nevládních, parlamentních i mimo parlamentních, totiž vytvořili Deklaraci o budoucnosti Evropy, jež není produktem „krajně pravicových marginálních“ stran. Za Česko se nikdo nepřidal kvůli tradiční opatrnosti, za Německo rovněž. Názor zastoupení Visegrádské čtyřky, Polska a Maďarska, se nám hodí či nehodí, jak kdy.

Jde o zásadní manifest vyjadřující obavy, že evropská civilizace sjíždí po nedostavěném mostě přes propast k jeho trčícímu konci, aniž by si všimla cedule „místo, od kterého není návratu“. Šestnáct evropských politických stran vyjádřilo starost o ukončení civilizačního úsilí, principů řeckých polis i římské republiky, i o marginalizaci zkušeností generací žijících za železnou opnou.

Deklarace není dlouhá, ale soustřeďuje většinu obav z netradičního a hazardního vývoje EU, když unijní byrokrati vycpávají ideu zakladatelů směřování Evropy k cíli „stále těsnější unie“ – Francouzů Roberta Schumanna (1886–1963) a Jeana Monneta (1888–1979) – před víc než 70 lety. Hlavní myšlenka deklarace zní: „Evropská unie potřebuje hlubokou reformu, protože dnes, namísto toho, aby chránila Evropu a její dědictví, namísto toho, aby umožňovala svobodný rozvoj evropských států, se sama stává zdrojem problémů, úzkosti a nejistoty.“

Pochybnosti o směřování

Evropa tvoří základ koexistujících národů a jejich států v průběhu několika tisíciletí – Římská říše, Svatá říše římská, vestfálský mír (1648) i Vídeňský kongres a jeho koncert velmocí (1815) respektovaly teritoriální národní uspořádání Evropy, což se diametrálně liší od Schumannov a Monnetov vize, jež se vyvinula z patové situace na konci druhé světové války, řešila status quo nastolený vítěznými mocnostmi v Teheránu a Jaltě na úkor většiny střední Evropy a uspokojovala světové ambicí dvou velmocí – USA a Sovětského svazu (SSSR).

Pochybnosti o směřování EU po Maastrichtu existovaly již na přelomu tisíciletí a Evropská rada je pojmenovala v prosinci 2001 v Laekenské deklarací (Deklarací o budoucnosti EU). Proto vznikl Konvent o budoucnosti Evropy – poradní orgán zahrnující všechny členské i kandidátské země včetně Turecka.

Železná opona vyhovovala, umožňovala poválečnou obnovu států západní Evropy. Růst jejich blahobytu se opíral o Sovětským svazem garantované zamezení přístupu k němu střední Evropě. Navíc opona zajišťovala SSSR územní zisky z druhé světové války. Opona však zrezivěla – nebyla nadále finančně udržitelná a sesypala se díky prezidentu USA Ronaldu Reaganovi (1911–2004), britské premiérce Margaret Thatcherové (1925–2013) a polskému papeži Janu Pavlovi II. (1920–2005).

Tito velikáni dějin si nepředstavovali Evropu na základě Maastrichtské smlouvy a prosazení evropské Ústavy na druhý pokus Lisabonskou smlouvou, aniž by o ní jednala referenda členských zemí EU. Namísto nich to byly jen díky lobbování výroky jejich parlamentů. Pochybnosti o směřování EU po Maastrichtu existovaly již na přelomu tisíciletí a Evropská rada je pojmenovala v prosinci 2001 v Laekenské deklarací (Deklarací o budoucnosti EU). Proto vznikl Konvent o budoucnosti Evropy – poradní orgán zahrnující všechny členské i kandidátské země včetně Turecka.

Výsledek byl jednostranný – staré strategické dogma a návrh rychlého schválení evropské Ústavy. V národních referendech však neprošla, proto byla protlačena Lisabonskou smlouvou neexistujícím evropským démosem bez schválení národních zástupců. Podepsaly ji nakonec všechny hlavy států včetně jejích odpůrců.

Rozhled a zdravý rozum

Nejnovější Deklarace o budoucnosti Evropy je jen stručným popisem existujících, ale nepojmenovávaných problémů a jejich možných fatálních následků. Měl by proto rychle vzniknout druhý Konventu o budoucnosti Evropy, jehož složení by nebylo stejně jako toho prvního účelové. Jeho vytvoření by neměl organizovat Brusel, ale podle počtu mandátů v Evropském parlamentu jeho členy dodat na základě vlastních kritérií národní státy. Pracovat by měl začít nejpozději v lednu 2022 a výstup – změnu EU – předložit v lednu 2023.

Evropa má slavnou i tragickou minulost a zaslouží si smysluplnou a tradiční budoucnost. Nápaditost a schopnost řešit neřešitelné ukazuje už od antiky, například uzel, který ve městě Gordion rozetnul Alexandr Veliký. K mírovému vyřešení dnešní patové situace Evropy je také třeba rozhled a zdravý rozum.

Deklaraci je možné považovat za podobné varování jako trojské princezny Kassandry před zničením Troje. Varovala před Trojským koněm, navzdory tomu ho obyvatelé přitáhli do města a jásali. Varoval i věštec Lákoón (následně násilně zahynul i se svými syny): „Nevěřte tomu koni, Trójané! Ať je to cokoli, bojím se Danaů, i když přinášejí dary.“

Použijme tuto deklaraci jako impuls a návrh, jak v Evropě žít a přežít, ale nepovažujme ji za výběr mezi jedině správným a životným a jednoznačně neperspektivním, destrukčním. Tak tomu nebylo ani v trojské válce, byla jen mocenským konfliktem, který zničil polovinu příslušníků egejské civilizace. To v dnešní Evropě nechceme.

Evropa má slavnou i tragickou minulost a zaslouží si smysluplnou a tradiční budoucnost. Nápaditost a schopnost řešit neřešitelné ukazuje už od antiky, například uzel, který ve městě Gordion rozetnul Alexandr Veliký. K mírovému vyřešení dnešní patové situace Evropy je také třeba rozhled a zdravý rozum.Velký evropský a německý státník Konrad Adenauer (1876–1967) už v roce 1932 a poté v roce 1957 prosazoval krédo „Keine Experimente“.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.