Co všechno je v debatě o biopalivech ve hře

Otázka biopaliv rozpoutala vášnivý spor mezi ministrem financí Andrejem Babišem a opozicí. Společnost Preol, jediná velká firma schopná bionaftu z řepky vyrábět, je totiž ze skupiny Agrofertu, a tak Babiš vydělává nemalé peníze. Nejde ale jen o ně. Nemělo by se zapomínat ani na daňové úniky, ani na životní prostředí.

Řepka olejka (ilustrační obrázek). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Řepka olejka (ilustrační obrázek). | foto: NFPK
Řepka olejka (ilustrační obrázek).

Hádka, která v minulém týdnu proběhla v Poslanecké sněmovně, byla pitoreskní dohrou k debatě, která se táhne už delší dobu. Biopaliva vzbuzují emoce. O to víc, že na nich současný ministr financí vydělává nemalé peníze. Jak koalice, tak současná vláda po sobě střílejí tvrdými argumenty. Fakta ani jednu stranu ale příliš netrápí.

O co ve skutečnosti jde v tématu biopaliv? Spektrum otázek je široké. Od kýchání alergiků přes hrozbu daňových podvodů až k ochraně životního prostředí. A v neposlední řadě pochopitelně o velký byznys.

Podle statistik spotřeba biopaliv v Česku v posledních letech neustále roste. V naší zemi přitom hovoříme především o palivech ze zemědělských produktů (takzvané první generace), v největší míře z řepky olejné. Ta se sklidí, vylisuje a poměrně sofistikovaným procesem přemění na metylester (MEŘO, FAME nebo jednoduše bionafta).

Na trhu vylidněno

Jedinou velkou a fungující společností, která je schopná bionaftu z řepky vyrábět, zůstává Preol ze skupiny Agrofert Andreje Babiše. Podstatně menší kapacitou disponuje také ADM Olomouc. Ústecká Kratolia (původně součást Setuzy), spojená s podnikateli Tomášem Pitrem a Petrem Sisákem, už po zásahu finančního úřadu stojí. Obnovit ji chce skupina Chemoprojekt Tomáše Plachého.

Nebude to mít lehké. Řepky na trhu totiž překvapivě není nazbyt. Samotní zemědělci jí ji patrně nebudou dodávat, pokud nebude platit předem. Vedle Kratolie sídlí závod švýcarského konglomerátu Glencore, který jí může potrubím přímo dodávat surový olej. Sám ho ale potřebuje k výrobě jedlých olejů.

Pokud opozice vládu kritizuje s tím, že chce dál zmiňované odvětví bezmezně podporovat, není to docela pravda.

A pokud ji Plachý coby nový hráč na trhu sežene a bionaftu vyrobí, bude ji mít komu prodat? Největším odběratelem je státní distributor Čepro, který ročně přimíchá do nafty něco přes 70 tisíc tun biopaliv. Opět se vraťme k Preolu, který se svou kapacitou 120 tisíc tun bionafty ročně drží postavení největšího a dominantního dodavatele Čepra.

Tolik k diskutovanému postavení ministra financí v byznysu s bionaftou. Pokud opozice vládu kritizuje s tím, že chce dál zmiňované odvětví bezmezně podporovat, ani to není docela pravda. Jablko současného sváru, totiž nedávno schválená novela zákona o spotřební dani, totiž daňové zvýhodnění biopaliv naopak mírně omezuje.

Nejde o žádný velký průlom. Kupříkladu čistá bionafta, dosud absolutně osvobozená od daně, bude nyní zatížena sazbou 1,8 koruny na litr. Ovšem díky zavedení daně se trh dostane pod kontrolu celního úřadu. A to je důležité. Byznys s biopalivy odjakživa přitahoval šedou ekonomickou zónu, která ho využívala k daňovým podvodům.

Malá ráže

Další zvýhodnění biopaliv se tedy nekoná. Vláda ale skutečně jejich podporu prodloužila. A to už v srpnu přijetím víceletého programu podpory biopaliv pro roky 2015 až 2020.

Další zvýhodnění biopaliv se tedy nekoná. Vláda ale jejich podporu prodloužila.

Biopaliva Česká republika podporovat musí. A to hned podle několika směrnic Evropské unie. Do roku 2020 bychom například měli snížit emise v dopravě o deset procent.

Potíž je, že bionafta a biolíh patří k palivům první generace, jejichž přínos životnímu prostředí už řada průzkumů zpochybnila. Nevěří jim ani Evropská komise, a postupně se je snaží omezit. Biopaliva druhé generace, například z dřevních odpadů, zatím česká legislativa nepodporuje. A brzy kvůli tomu může mít problém. Už od roku 2017 musí biopaliva dosáhnout 50 procent úspory emisí skleníkových plynů, což produkty z řepky rozhodně nesplní.