České zdravotnictví se dokáže rychle přizpůsobovat a modernizovat

Kapacity lidí i vybavení v českém zdravotnictví sice byly v průběhu pandemie napjaté k prasknutí, ale vydržely a podržely všechny. Klíčovou otázkou je, co mu z těžce nabyté covidové zkušenosti pomůže v dalším rozvoji a co musíme udělat, abychom je nepromarnili.

Redaktor Michal Bernáth strávil dvě dvanáctihodinové směny na interně a ARO... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Redaktor Michal Bernáth strávil dvě dvanáctihodinové směny na interně a ARO... | foto:  Petr Topič, MAFRA
Redaktor Michal Bernáth strávil dvě dvanáctihodinové směny na interně a ARO...

Českému zdravotnictví můžeme poděkovat, že vládní chaos nevedl k ještě vyššímu počtu mrtvých. Některé věci šlo udělat lépe, ale celková známka pro zdravotnictví je na opačném pólu klasifikační stupnice než ta, kterou si zaslouží vláda. Kapacity lidí i vybavení sice byly napjaté k prasknutí, ale vydržely a podržely všechny.

Klíčovou otázkou je, co z covidové zkušenosti českému zdravotnictví pomůže v dalším rozvoji. Nemá totiž před sebou nedostatek výzev. Patří k nim zejména stárnutí obyvatelstva, vysoký výskyt chronických onemocnění, nedostatek lékařů a sester a velký otazník, jak se bude vyvíjet ekonomika, a do jaké míry bude vyčerpaný státní rozpočet moci nadále přidávat peníze.

Primární důležitost personálu

Máme ale i na čem stavět. Vedle lidí a vybavení, kteří obstáli v zatěžkávací zkoušce, je to možnost využít nových technologií a předělat způsoby poskytování zdravotní péče, aby odpovídaly potřebám dnešní doby. Zásadní, byť nepřekvapivou zkušeností z pandemie je primární důležitost personálu a jeho schopnosti rychle se adaptovat na nové situace. Přístroje se dají rychle dokoupit nebo vyrobit, lůžek máme dostatečné množství, ale úzkým místem je dobře vyškolený a motivovaný personál.

Lidé tvoří základ zdravotnictví a jejich rozvoj musí být v centru pozornosti, ať mluvíme o férovém ohodnocení, vzdělávání a rozvoji nových kompetencí, nebo o organizaci práce, která vede k co nejlepšímu využití personálu a zároveň nedopustí jeho vyhoření. Vedle lidí představují největší naději na zlepšení dostupnosti a kvality péče změny v organizaci práce s pomocí moderních technologií. Některé z nich jsme si mohli vyzkoušet v době pandemie a zjistit, že je dokážeme zavést mnohem rychleji a úspěšněji, než jsme si mysleli.

Zásadní, byť nepřekvapivou zkušeností z pandemie je primární důležitost personálu a jeho schopnosti rychle se adaptovat na nové situace. Lidé tvoří základ zdravotnictví a jejich rozvoj musí být v centru pozornosti, ať mluvíme o férovém ohodnocení, vzdělávání a rozvoji nových kompetencí, nebo o organizaci práce, která vede k co nejlepšímu využití personálu a zároveň nedopustí jeho vyhoření.

A tato zkušenost může velmi prospět i v budoucnosti. Například přeškolení, tedy širší uplatnění personálu, umožňuje zavádění společných lůžkových fondů, zejména v menších nemocnicích. Namísto tradiční struktury oborových oddělení můžeme mít společnou část nemocnice pro chirurgické obory, jinou pro obory interní a další pro péči o matku a dítě. Výsledkem jsou nižší nároky na počet sester při možnosti zachovat široké spektrum poskytovaných služeb.

Dalším příkladem potřebných změn, které najednou šly lépe než dříve, je spolupráce nemocnic na úrovni regionu, obvykle kraje. Bránilo jí lpění na starých zvycích, zřizovatelé nebo majitelé nemocnic, někdy i nesmyslné předpisy. Navzdory tomu se v průběhu pandemie v mnoha krajích rozvinula úzká spolupráce zahrnující výměnu pacientů a informací, někdy i personálu. Obě uvedené změny jsou klíčové pro zachování role a často i existence malých nemocnic.

Centralizace specializované péče a další medicínské i celospolečenské vlivy vedou k tomu, že jejich dosavadní podoba je neudržitelná – v mnoha případech už dnes kvůli nedostatku personálu a dlouhodobě i ekonomicky. Řešením jsou vnitřní změny typu společného lůžkového fondu a úzká spolupráce a dělba práce mezi nemocnicemi v rámci regionální sítě.

Úkol pro ministerstvo a pojišťovny

Již transformované nemocnice se sníženým množstvím akutních lůžek (nemocnice komunitního typu) se v rámci zvládnutí epidemie osvědčily velmi dobře, zejména ve spolupráci s blízkými specializovanějšími nemocnicemi. Zkušenosti s covidem-19 vedou i ke změnám v designu nemocnic. Řada z nich přehodnotila své rozvojové plány, aby byla schopná postarat se odděleně o infekční a běžné pacienty jak na urgentním příjmu, tak na lůžkách.

Potřebujeme odpovídající regulaci, například nový zákon o elektronizaci zdravotnictví, a odpovídající dlouhodobé financování nových forem péče a technologií. Je třeba se ptát ministerstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven, jak to zajistí. Poskytovatelé zdravotní péče už ukázali, že se dokážou změnám přizpůsobit.

Počítají i s možností násobného navýšení počtu těchto pacientů, tedy rychlé adaptace běžných lůžek pro jejich potřeby včetně zásobení kyslíkem a monitorování pacientů. Další příležitostí je poskytování zdravotní péče vzdáleným způsobem. Co bychom v průběhu pandemie dělali bez elektronických receptů? Navíc řada ambulantních zařízení dokázala vzdáleným způsobem poskytovat široký rozsah péče, zejména pacientům s chronickými nemocemi, například diabetikům.

Na základě těchto zkušeností můžeme i v budoucnu snížit počet potřebných návštěv, pokud pacientům dokážeme poskytnout dostatečnou podporu po telefonu, přes videokonzultace nebo webové a mobilní aplikace. Právě tady leží naděje na zvýšení komfortu pacientů i na udržení dostupnosti péče při nedostatku lékařů v některých regionech a odbornostech.

Co musíme udělat, abychom těžce nabyté zkušenosti nepromarnili? Především neupadnout do starých pořádků. Potřebujeme odpovídající regulaci, například nový zákon o elektronizaci zdravotnictví, a odpovídající dlouhodobé financování nových forem péče a technologií. Je třeba se ptát ministerstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven, jak to zajistí. Poskytovatelé zdravotní péče už ukázali, že se dokážou změnám přizpůsobit.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.