Americká filmová akademie nedávno zveřejnila „manuál“ podmínek pro udělení Oskarů, jenž uvádí, jaké má být procentuální zastoupení menšin, žen či příslušníků LGBT v natáčecích štábech a mezi herci ve vedlejších a hlavních rolích. Zdá se, že Česká televize tyto podmínky v uplynulých pěti letech, tedy ještě před zveřejněním tohoto manuálu, plnila. V jejích seriálech často vystupují sympatičtí homosexuálové skrývající svou orientaci nebo sexuálně vulgární heterosexuálové.
Hlavní postavou třídílného seriálu z komunistické diktatury v padesátých letech 20. století je sympatický mladý homosexuál. Ve čtyřdílném seriálu Rédl z roku 2018 je hlavní postavou vojenský prokurátor homosexuální orientace, v Četnících z Luhačovic z roku 2017 to platí o jedné ze tří hlavních postav. V mezinárodním koprodukčním projektu ČT
Marie Terezie z roku 2017 postava sympatického homosexuála sice nevystupuje, a to ani ve vedlejší roli, ale hlavní postava ženy panovnice určitě potěšila feministky.
Tragická dramaturgie
Otázkou je, proč ČT netočí seriály o lidech z padesátých let 20. století, kteří prokázali statečnost nebo se vzepřeli totalitě. Možná proto, že jde o příslušníky většinové společnosti. Otec rodiny, obětavá matka nebo mladý muž normální orientace nejsou v současné ČT v oblibě, možná jen pokud by bratr/sestra/kamarád hlavní postavy byl sympatický homosexuál reprezentující LGBT komunitu. Česká televize se zřejmě snaží odstranit předsudky většinové populace.
Většina kritiky České televize se týká neobjektivního zpravodajství, ale mnohem tragičtější situace je v její dramaturgii zaměřené na pokrokové vidění světa |
Většina kritiky ČT se týká neobjektivního zpravodajství, ale mnohem tragičtější situace je v její dramaturgii zaměřené na pokrokové vidění světa. Drtivá většina z nás nemá nic proti tomu, když se někdo rozhodne žít v homosexuálním svazku, jsme svobodná tolerantní společnost.
Namísto hodnot, jako je rodina láska k národu, víra či slušnost, se však ČT snaží většinové společnosti vnucovat menšinový aktivismus a destrukci lidských vztahů, když je vydává za normální chování. ČT by neměla být jako veřejnoprávní médium zrušena, ale je třeba změnit její pokrokářské směřování v dramaturgii i zpravodajství, což se neobejde bez reformy této instituce. Česká televize by za peníze nás všech neměla financovat aktivistické agitky.
