Bláhové snění (17.) Dva léky na padoušství

Latinské přísloví, že múzy ve válce mlčí, na Řeky ani na Židy neplatí.

Benjamin Kuras 12.6.2012

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Davidův Izrael se etabluje v době, kdy se celé Středomoří hemží padouchy, vře invazemi, masakry, přesuny a vyháněním jednoho etnika druhým. Féničané obsazují Kypr a táhnou na svých lodích dál na západ, aby měli kam prchat, až je z Kypru zase budou vyhánět Řekové, tehdy ještě zvaní Hellénové. Ti mezitím masakrují a vyhánějí jeden druhého a jako první to ve velkém odskáče řecký kmen Iónů, jehož celá populace je hellénskými Achajci, Danajci, Aiólci, Mykéňany a Dóry (a jak se ty všechny jejich rozhádané kmeny jmenují) vyhnána na východní ostrovy a břehy Malé Asie.

Odtamtud také Řeky poprvé poznává Izrael a od té doby dodnes bude všemu řeckému hebrejsky říkat překroucením Ióna na Javan. Mykéňané obsazují Krétu a přebírají hroutící se vyspělou matriarchální civilizaci minojskou, aby je pár století na to převálcovali Dórové. Od Sicílie po Malou Asii raší nikoli řecký stát, nýbrž „řecký svět“, jehož jednotlivé státečky budou řevnit, kulturně i ekonomicky si konkurovat, hádat se a vraždit o kousky území dalších pět století, než je ke sjednocení donutí expanze Persie až k samým řeckým břehům.

Melodická a rytmická hudba

Rozhádanost smiřitelná jen pod smrtelnou hrozbou zvenčí je jeden z rysů, v němž si Řekové mohou podat ruce se Židy. Těm se jen pár let po smrti Šalamounově rozpadne Davidovo království na Izrael a Judeu, která spolu hned začnou o pár pídí půdy válčit. Toho okamžitě využijí Egypťané k vyplundrování Jeruzaléma. Pozdější latinské přísloví, že múzy ve válce mlčí, však na Řeky ani na Židy neplatí.

Rozhádanost smiřitelná jen pod smrtelnou hrozbou zvenčí je jeden z rysů, v němž si Řekové mohou podat ruce se Židy

Oba kmeny právě v těchto válečných dobách (od 10. století před naším letopočtem) tvoří melodickou a rytmickou hudbu, jejíž osobité rysy přežívají dodnes v řeckých tancích a židovské liturgii. Hrají a zpívají jí bezděky a spontánně v přirozeně znějících tónech, jejichž harmonii o pár století později objeví, definuje a propočítá první velký matematik Pythagoras a pojmenuje ji oktávou. Veškeré zvuky od těchto tónů vychýlené včetně hudby jiných krajů oběma kmenům budou znít jako faleš, řecky pojmenovaná kakofonie.

V těchto tónech se zpívají Davidovy žalmy a Šalamounova Píseň, jejichž texty zůstanou v západní kultuře navždy klenoty duchovní a milostné lyriky. Homér a Hésiodos, pějící v téže harmonii, zase položí základy poetického eposu s didaktickým poselstvím. Z Homérových epopejí se vyvíjejí první jevištní dramata, biblické příběhy dosahují narativních kvalit románu.

Západní literatura

Z židovských a řeckých kořenů vyroste a bez nich bude nemyslitelná budoucí bohatá západní literatura. Obě kultury téměř zároveň zakládají systematické kronikářství a historii, začínají filozofovat nad smyslem lidské existence, mystériem vesmíru a přírody a jejich souvislostmi a rozvíjejí architekturu a urbanistiku. Vývoji výtvarného umění souběžně s řeckým brání Židům jen zákaz zobrazovat vše živé a omezují se na vzorkovou mozaiku.

Z židovských a řeckých kořenů vyroste a bez nich bude nemyslitelná budoucí bohatá západní literatura

Řekové a Židé hloubají nad možnostmi budování smysluplné civilizace, ideální společnosti, která by mezi tou neustálou všudypřítomnou ohavnou destrukcí fandila tvorbě, vědění, hloubání, prosperitě a noblese. Nad světem bez padoušství žitým v harmonii. Harmonický lék proti kakofonii padoušství si však každý z nich představuje jinak.

Čím je Židům svatost a spravedlnost, tím je Řekům krása a hrdinství – vyjádřením touhy po dokonalosti, která je hlavní hnací silou evoluce. Ale zatímco krása a hrdinství vyplývají z přírody, svatost a spravedlnost pocházejí z nadpřirozena. Zatímco hrdinové řeckých mýtů plýtvají svým hrdinstvím na potírání živých šeredných oblud, překonávání přírodních překážek a obranu před krutostí rozmařilých bohů, židovští mýtičtí hrdinové potírají ohavnost svých vlastních činů tím, že je poměřují dokonalostí abstraktního, věčného, nehmotného Boha, kterého si k tomu účelu vymysleli.

Praktikování psychoterapie

I psychologicky Řekové a Židé dělají v zásadě totéž: praktikují psychoterapii. Řecká monstra jsou zobrazením různých padoušství v lidské duši a léčí se jejich vysunutím z psychiky ven do světa, kde se zviditelní a dají porazit násilím. Mojžíšův zákaz zobrazování nutí Židy svoje osobní padoušství pojmenovávat a pozorovat jeho následky, nesnažit se je vyhánět ven, protože vně lidské duše neexistují, nýbrž brát za ně odpovědnost a přetvářet je z vlastní vůle napodobováním a procvičováním Božích vlastností.

I psychologicky Řekové a Židé dělají v zásadě totéž: praktikují psychoterapii

Dělají to s vědomím, že každým dobrým skutkem v sobě člověk posiluje dobro a oslabuje zlo. A také s vědomím psychického procesu, který srozumitelně definovala teprve moderní psychologie: nač myslíme a čemu se věnujeme, roste, i kdybychom na to mysleli negativně a s touhou to ze sebe vymýtit.

Tak Řekům vznikl mýtus mnohohlavé Hydry, jejíž hlavy se množí, čím víc jich usekáváme. Tímto mýtem se padoušství stává neporazitelné, a boj proti němu vyčerpávající i pro takového hrdinu, jako byl Héraklés.