Bláhové snění (15.) Plahočení jako trénink národní chrabrosti

Zlaté rouno se stává symbolem světa bez padouchů. A šíří se o něm prostřednictvím různých věštkyň fáma, že kdo je má, toho padouch neporazí.

Zlaté rouno (beraní houně) pochází ze zlatého létajícího berana, kterého získala oblačná nymfa Nefelé od boha Hermése a darovala svému synovi Frixovi a dceři Hellé. foto: © ArchiveČeská pozice

Zlaté rouno (beraní houně) pochází ze zlatého létajícího berana, kterého získala oblačná nymfa Nefelé od boha Hermése a darovala svému synovi Frixovi a dceři Hellé.

Oblíbeným tréninkem národní chrabrosti a přípravou na etnické čistky Tróje a Jericha bylo u Řeků i Hebrejců plahočení. Hebrejci se 40 let plahočí pouští a cvičí se v sebeodříkání, strádání, kázni, stavbě a bourání stanů, přenášení obrovského počítače zvaného archa úmluvy a podobnými triky na potlačování otrocko-padoušských sklonů, než konečně najdou ten jediný plácek Blízkého východu, kde není žádná ropa (jak praví otřepaný židovský vtip).

Řečtí hrdinové se zocelují (tehdy vlastně zbronzují, neboť doba železná ještě nedorazila) mořeplaveckým putováním za „zlatým rounem“. Zlaté rouno (beraní houně) pochází ze zlatého létajícího berana, kterého získala oblačná nymfa Nefelé od boha Hermése a darovala svému synovi Frixovi a dceři Hellé. Ti na něm odletěli na východ, aby se zachránili před zlou macechou Ínó, druhou ženou svého otce Athama, která se jich chtěla zbavit obětováním Diovi.

Od Hellé k Iásónovi

Při letu Hellé spadla do moře a utopila se v místě, které se od té doby jmenuje Helléspont. Frixos dorazil do království Kolchida na východním břehu Černého moře, kde králi Aiétovi berana obětoval a rouno daroval výměnou za dceru jménem Chalkiopé, s níž pak žije šťastný a veselý život ve šťastné a veselé zemi.

Iásón se vydává na plahočení za zlatým rounem, s partou statečných kamarádů říkajících si Argonauti

Aiétés zlaté rouno pověsí na dub, kde zůstává viset desítky let, aniž je někdo ukradne, což je poetickým důkazem, jaké laskavé, poctivé a padouchů prosté zemi vládne. Prozaičtějším vysvětlením je pověst, že zlaté rouno hlídá zlý drak. Každopádně se však zlaté rouno stává symbolem padouchůprostého světa a šíří se o něm prostřednictvím všelijakých věštkyň fáma, že kdo je má, toho padouch neporazí.

Tato fáma se jednoho dne donese do království Iólkos ke královskému princi Iásónovi, jehož otce zavřel do šatlavy a jeho trůn uchvátil strýc a padouch Peliás. Iásón od dětství vyrůstal v jeskynní skrýši kentaura (člověkokoně) jménem Chirón, který Iásóna naučil umění loveckému a válečnickému. Dospívající Iásón potká Frixova syna jménem Argos, který mu nejen povypráví historku zlatého rouna, ale i vyrobí koráb pojmenovaný po sobě Argó.

Argonauti

S oběma Argy se Iásón vydává na plahočení za zlatým rounem, s partou statečných kamarádů říkajících si Argonauti. Je to parta 80 nadšených polobohů, aristokratů a královských synků rytířského ducha, mezi nimi plejáda slavných es řeckého hrdinství:

  • Diovi synové, dvojčata Kastór a Polydeukés (Pollux);
  • Augeiás (Augiáš), proslulý majitel největších stájí a chlívů světa, nikdy neuklízených;
  • Diův syn, silák Héraklés (Herkules), který z Augiášových chlívů poprvé vyhází hnůj;
  • syn boha moří Poseidóna Eufémos, který umí kráčet po hladině;
  • Nestór, který se pak v trojské válce coby stoletý velitel stane nestorem řeckých hrdinů;
  • básník a muzikant Orfeus, který se později proslaví záchranou milované Eurydiky z podsvětí a zemře potupnou smrtí z rukou padouchů, kteří nemohli vystát jeho muziku;
  • lovec oblud Perseus;
  • a podobní.

Jejich plahočení za zlatým rounem se klikatí od jednoho ostrovního a pobřežního království k druhému. Iásónovo charisma všude láme srdce a laská klíny krásných žen, zatímco argonautské šermířství svrhává padoušské vladaře a odráží útoky oblud, příšer a harpyjí (ženoptáků s ostrými drápy). Zpožděný příjezd do království Kolchida naráží na tvrdou nevraživost lidového krále Aiéta. Tomu jsou navonění aristokratičtí krasavci, kteří mu navíc nevezou žádný dar, ze srdce protivní a Iásóna samého zapřáhne do zemědělské práce se dvěma mohutnými býky prskajícími oheň.

Uvařený Peliás

Vyjednávání o vydání zlatého rouna se vleče, až musí zasáhnout bohyně Afrodité s bůžkem Erósem a sklátit oddanou a vášnivou láskou k Iásónovi Aiétovu druhou dceru, překrásnou Médiu. Ta ho ze všech nebezpečí a útrap vysvobodí, oddá se mu v mazlitbách a přivede ke zlatému rounu. S ním prchají na loď Argó, na níž se plahočí dlouze po mořích a řekách zpět do Iólkosu.

Médeia promění padoušského krále Peliáse v berana a s jeho dcerami ho rozseká na kusy a uvaří na kleftiko

Tam Médeia promění padoušského krále Peliáse v berana a s jeho dcerami ho rozseká na kusy a uvaří na kleftiko. Před pomstou Peliásových dědiců a pohůnků pak spolu s Iásónem prchá na Korint, který doufají získat k invazi a převratu v Iólkosu. Jenže Iásón všechno zbabrá, protože podlehne svodům ještě mladší krásky, královské princezny Glauké, s níž se ožení. A odvrhne Médeiu, bez níž by dodnes v Kolchidě jako otrok oral s oheň prskajícími býky. Médeia se naštve, princeznu Glauké zabije a s pláčem prchá domů.

Tak mladá ženská krása dokáže i hrdinu zblbnout v padoucha.