Bezuhlíková neutralita je ideologie. Problémy racionálně neřeší

Nikdo nezpochybňuje, že nastává období částečného oteplování, ale je třeba tento problém řešit odborně, nikoli ideologickým aktivismem. A také, aby si jej nepřivlastnili zelení aktivisté ani legislativní tuneláři.

Robert Troška 26.5.2020
Klimatické změny. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Klimatické změny. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Klimatické změny.

Po počátečním stadiu odstraňování zákazů spojených s koronavirem si mnozí optimisté myslí, že západoevropští lídři a unijní představitelé reprezentující většinu v Evropské unii pod tíhou ekonomických argumentů ustoupí od Zeleného údělu a odsunou cíle bezuhlíkové neutrality do daleké budoucnosti nebo rovnou hluboko pod zem. Očekávají, že se pokusí nastartovat ekonomiky a silnou podporu především malým a středním podnikatelům, kteří tvoří pilíř státního rozpočtu.

Optimisté se mýlí. Činy západoevropských a bruselských lídrů vypovídají o opaku. Na vrcholu koronavirové krize se sešli ministři životního prostředí klíčových západoevropských zemí a zveřejnili deklaraci, že cíle bezuhlíkové neutrality musí být dosaženo. EU dokonce mluví o „novém Marshallově plánu“. Jaká ironie, zatímco ten pomohl Evropě z chudoby vybřednout, Zelený úděl ji do ní vrací.

Nezpochybnitelné dogma

Pro optimisty šokující zpráva, protože Evropská komise hodlala ještě před koronavirovou krizí investovat minimálně 25 procent rozpočtu EU na boj s klimatickými změnami (zhruba 284 miliard eur). Nepředstavitelná částka, kterou mají zaplatit daňoví poplatníci, z nichž mnozí mají už nyní problémy. Chybou optimistů je předpoklad racionálního chování a změny myšlení, jenže u dnešních dozelena zbarvených politických elit již dávno racionalitu nahradila ideologie.

Zelený úděl a s ním spojená bezuhlíková neutralita je ideologie, nikoliv racionální řešení problémů. Naopak je přináší a dostává evropský průmysl do kolen. V situaci, kdy se Evropa podílí na emisích oxidu uhličitého necelými deseti procenty a zbytek Asie a Amerika, jde o hazard, za který Evropané tvrdě zaplatí. Klimatické šílenství je dnes revoluční hnutí prosáklé ideologičností.

Těmto progresivistům nejde o řešení problémů, ale o změnu společnosti v součinnosti s dalšími levicově progresivistickými dogmaty, jako je multikulturalismus, LGBT a gender ideologie způsobující společenský rozpad. Je to stejné jako fanatickému komunistovi v padesátých letech 20. století rozmlouvat třídní boj. Šlo o nezpochybnitelné dogma. Očekávat zrušení bezuhlíkové neutrality je podobné jako od tehdejších komunistů zrušení třídního boje.

Smutné a zároveň nové v případě klimatické hysterie je absence diskuse na univerzitách a dalších odborných pracovištích. Tam, kde by se měl vést odborný a konstruktivní dialog, přichází zastrašování a dehonestace oponentů. Odborníci poukazující na výmysly a manipulaci argumentů o škodlivosti vyššího oxidu uhličitého jsou vylučováni nebo jim je vyhrožováno ztrátou grantů.

Boj proti průmyslu

Je třeba zmínit i jeden podstatný detail – u mnoha stoupenců Zeleného údělu jde o finanční kalkul a možné pohádkové příjmy ze „zelených projektů“. Naši solární baroni by mohli vyprávět, jak využít snahy o podporu obnovitelných zdrojů energie k báječným příjmům, které jim platíme každoročně v účtech za elektřinu (kolonka podpora obnovitelných zdrojů energie). Zelený úděl nebudou chtít dnešní elity zrušit i kvůli falešné autenticitě, neboť řada z nich se dostala k moci jeho propagací. A jeho popřením by ji ztratili.

Skutečný cílem uhlíkové neutrality je boj proti průmyslu obecně, zejména proti automobilovému a leteckému se zaměřením na zastavení individuální automobilové dopravy, pod záminkou ochrany životního prostředí. Automobilismus totiž reprezentuje svobodu jednotlivce, již zelení ideologové nemají rádi. Proto jsou ve městech neustále šikanováni řidiči a omezována jízda namísto rozvoje dopravy.

Česká vláda podporovaná parlamentem by společně s Polskem a Maďarskem (Slovensko již deklaraci podepsalo) měla Zelený úděl odmítnout jako nebezpečnou utopii. Pokud to neučiní, bude se podílet na likvidaci českého průmyslu a energetiky. A finanční prostředky určené v EU na Zelený úděl dát na opatření proti suchu – zadržování vody v krajině.

Nikdo nezpochybňuje, že nastává období částečného oteplování, ale je třeba tento problém řešit odborně, nikoli ideologickým aktivismem. A také je třeba, aby si toto téma nepřivlastnili jak zelení aktivistí, tak legislativní tuneláři schopní za tučné provize namísto solárních vytvořit budoucí „zavlažovací barony“.

Počet příspěvků: 1, poslední 27.5.2020 10:03 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.