Anekdota neanekdota o dálničních poplatcích a zpravodajské službě

V jedné zemi začali připravovat novou kontrolu dálničních poplatků a k zakázce na její dodání byly připojeny tajné dodatky na základě požadavků zpravodajské služby. Vtipná pointa spočívá v tom, že skrbliví zpravodajci chtěli ušetřit.

Jan Schneider 17.2.2020
Zpravodajské služby. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zpravodajské služby. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Zpravodajské služby.

Bylo, nebylo, v jedné zemi se rozhodli nahradit dálniční známky lepené na okna automobilů jiným způsobem. Využili k tomu mýtné brány a začali připravovat systém založený na kamerovém čtení registračních značek automobilů a jejich porovnání s databází těch, u nichž byly zaplaceny dálniční poplatky. Ty bylo možné zaplatit na mnoha místech, též v trafikách. Ne ve všech, jenom v těch, které patřily jedné firmě. To byl první fór.

A tak jedna firma získala zakázku na dodání tohoto systému. Cena zakázky, způsob jejího přidělení i prosakující náznaky jak o provázející korupci, tak o podivných utajených dodatcích připojených na základě požadavků zpravodajské služby však vzbudily veřejnou pozornost. Dokonce poslanci zbystřili pozornost. Až takovou, že byl hozen přes palubu jeden ministr, aby se moře uklidnilo, když se to v případě biblického Jonáše podařilo. Tak vzdělaní byli v té zemi, že znali i takové starobylé zvěstné příběhy a inspirovali se jimi všelijak.

Co se korupce týče, byl další fór. Ministr si to prý uvědomil až s odstupem, možná mu to do té doby přišlo normální, když se na to nepřišlo. Kdo ví. Každopádně se o tom nezmínil trestněprávním orgánům, ale šéfovi zpravodajců. Možná aby za něho vytáhl kaštany z ohně, protože celá věc byla česky řečeno ošajstlich. To celou situaci zamotalo ještě víc a do centra pozornosti se dostali ti, kteří chtěli zůstat utajení.

Raši, Occam a Olga Havlová

Jak to bývá, jakmile se v sebebanálnější věci mihnou zpravodajci, jsou všichni takzvaní investigativci v rauši, protože tuší, že by mohlo jít buď o sólokapra, nebo o levárnu, v lepším případě o obojí. Historie poskytuje dostatek takových případů. Proto se začali předhánět ve spekulacích, zejména poté, co si šéf zpravodajců dal kadeřnickou schůzku s poslanci a pořádně jim ošamponoval hlavu, takže mluvili k veřejnosti jedním hlasem, což jim nevěřil vůbec nikdo.

Bylo třeba vzít rozum do hrsti a vzpomenout na středověkého učence Rašiho, podle něhož každá analýza musí začít výkladem prostým, doslovným, nekomplikovaným. V druhé ruce je pak třeba mít Occamovu břitvu, která dokonce dává výslovně přednost řešením prostým, před komplikovanými. Tuto moudrost po žižkovském způsobu aplikovala Olga Havlová, když svého Václava nabádala slovy „nekomplikuj věci zbytečným přemejšlením“.

Nota bene když ti nejvíce pošukaní z nich začali blouznit o cíleném útoku na zpravodajskou službu (protože Putin nikdy nespí). Ano, řekli unizono poslanci, zpravodajská služba ty utajené dodatky potřebovala k výkonu své služby, kvůli ochraně republiky a jejích obyvatel. Ne, nemluvili o dálničních pirátech, ale o teroristech konspirativně používajících dálnice. Dobrý fór, zejména nyní, když po takovém veřejném provalu by po dálnici mohl jet jen totálně ztumpachovatělý negramot.

Tak byla veřejnost zdánlivě uklidněna, že je všechno v pořádku, ale fór byl, že zůstalo víc otázek než na začátku. A ještě se k nim přidala jedna. Několikrát byla totiž jako důvod utajených zpravodajských dodatků uvedena potřeba zpravodajců „ochránit svoje vozidla“. To už vůbec rozum nebral, proto jej bylo třeba vzít do hrsti a vzpomenout na středověkého učence Rašiho, podle něhož každá analýza musí začít výkladem prostým, doslovným, nekomplikovaným.

V druhé ruce je pak třeba mít Occamovu břitvu, která dokonce dává výslovně přednost řešením prostým, před komplikovanými. Tuto moudrost po žižkovském způsobu aplikovala Olga Havlová, když svého Václava nabádala slovy „nekomplikuj věci zbytečným přemejšlením“.

Nesmyslné utajení

O co mohlo zpravodajcům v tajných dodatcích jít? Získávat informace o zlomku dopravního provozu v republice, co se odehrává po dálnicích, nedává valný smysl, i kdyby dálniční fotky byly natolik kvalitní, aby se na nich daly rozeznávat obličeje. Sofistikovaní zločinci se navíc kamerovým systémům vyhýbají, sofistikovaný zločin zase používá zcela neznámé tváře a dálniční poplatky platí vzorně. A stane-li se zločin, pak v jeho vyšetřování nehrají zpravodajci žádnou roli, protože nejsou trestněprávním orgánem, ale pracují v informačním „předpolí“.

Dílčí využití kamerového systému bezpečnostními složkami státu možné je, nota bene když bude fotky pořizovat. Nesmyslné by ale bylo utajení přístupu zpravodajské služby do databáze, protože zpravodajské služby mají ze zákona umožněn přístup i do jiných státem provozovaných databází.

Dílčí využití tohoto kamerového systému bezpečnostními složkami státu možné je, nota bene když bude fotky pořizovat. Nesmyslné by ale bylo utajení přístupu zpravodajské služby do databáze, protože zpravodajské služby mají ze zákona umožněn přístup i do jiných státem provozovaných databází.V tom tedy zakopán pes nebude, ledaže by zadavatel perfidně zneužil zájem zpravodajské služby o získávání informací ze systému, což je v souladu se zákonem, k utajení části zakázky na systém, aby vytvořil mlhu nad jejím zadáním a cenou.

Zbývá se zamyslet nad enigmatickou větou o „ochraně vozidel zpravodajské služby“. Co z hlediska „zakrytí“ registračních značek zpravodajských vozidel změní kamerový systém na kontrolu zaplacení dálničního poplatku? Nic. Vždyť již za současné situace jsou vozidla zpravodajců „kamerována“ na různých místech různými systémy. Vozidla zpravodajské služby mohou být „oficiální“, napsaná na službu, nebo „zakrytá“, napsaná na krycí firmu či osobu. Z tohoto hlediska neznamená inkriminovaný kamerový systém žádnou změnu.

Stále velí

Jaký smysl by měl požadavek zpravodajců na „ochranu“ jejich vozů? Již tuším, jak znalcům začínají cukat koutky úst, byť zpočátku trochu nevěřícně. O to bujarejší bývá pointa! Jak k ní dospět? Jednoduše, doslova a do písmene. Odřezat všechno nadbytečné, co nedává smysl – ať s pomocí Rašiho ponaučení, Occamovy břitvy či břitkého žižkovského bonmotu Olgy Havlové.

Kdyby se něco takového skutečně stalo, už dávno by šéf zpravodajské služby neseděl na své židli, neleštil prýmky a medaile a nevěnoval neutuchající úsilí dalšímu povýšení. To už by v hodnosti rotného sloužil na bráně, což by byl ještě moc rád. Ale on na bráně není a stále velí.

Jediná drobná věc se přece jen změní. Račte prominout, jde přece o anekdotu! – týká se samotných dálničních poplatků. Ta vtipná pointa by spočívala v tom, že skrbliví zpravodajci by chtěli ušetřit, a tak by v utajené části systému umístili databázi registračních značek svých vozů. Tato databáze by pak při vyhodnocování kamerových snímků vždy hlásila, že všechny tyto registrační značky mají zaplaceno. Tak by byly vozy zpravodajské služby ochráněny (před placením dálničních poplatků).

Bezpečnost našeho státu není ohrožena. Dalo by se sice sázet, jak dlouho by hackerům trvalo, než by tato databáze „dostala nožičky“, a též uvažovat, kolik lidí by usilovalo dostat své registrační značky do tohoto „předplaceného seznamu“, ale něčeho takového se nedopustíme.

Dost bylo humoru. Kdyby se něco takového skutečně stalo, už dávno by šéf zpravodajské služby neseděl na své židli, neleštil prýmky a medaile a nevěnoval neutuchající úsilí dalšímu povýšení. To už by v hodnosti rotného sloužil na bráně, což by byl ještě moc rád. Ale on na bráně není a stále velí.No jasně, napadne někoho, ale uznejte, že opravdu kanadský žertík by byl, kdyby to nebyla anekdota.

Počet příspěvků: 2, poslední 19.2.2020 02:36 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.