Ceska Pozice

Andrej + Pavel + Bohuslav: Přicházejí tři političtí mudrcové

Lidová moudrost praví: na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o skok dále. A na Hromnice snad hromobití s blesky i nová koaliční vláda.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montáž ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTKČeská pozice

Dnes, v pondělí 6. ledna 2014, je svátek Tří králů. Dle evangelií to však byli mudrcové z východu, kteří přinesli novorozenému Ježíši – židovskému králi – své dary. Až na začátku 3. století Órigenés, jeden z církevních Otců, usoudil podle jejich počtu – zlata, myrhy a kadidla –, že byli tři, a v 6. století Caesarius z Arles, že šlo o krále. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar (v češtině) jim pak přidělila středověká legenda.

Ve stejný den v Česku očekáváme setkání rovněž tří mudrců (snad králů) z východu – vzhledem k zeměpisné poloze Prahy a jejich rodištím. Současní šéfové tří stran hodlají téměř po čtvrt roce vyjednávání uzavřít koaliční smlouvu o způsobu a cílech svého vládnutí České republice.

Naši tři „králové“ jsou politici Bohuslav, Andrej a Pavel. V koledě se zpívá „co ty, černej, stojíš vzadu, vystrkuješ na nás bradu“. Mohlo by tedy jít o Pavla. Ten však podle svého příjmení vystrkuje bradu bílou a dle zabarvení ryšavou. A nese asi myrhu – pryskyřici, nikoliv však umělou. Chemicky umělou pryskyřici by měl přinášet „král“ Andrej, schopný podnikatel. Chtějme však spíše od něho, aby Česku přinášel zlato. Na mudrce Bohuslava zbývá kadidlo – vonná pryskyřice z kadidlovníku rostoucího v Arabském zálivu.

Zlepšovací výklad Ústavy

Naši tři „mudrcové a králové“ se dnes přicházejí dohodnout na rozdělní výkonné moci ve státě, respektive v jeho vládě. K výkonné moci se však více než pouze ceremoniálně hlásí i český prezident. Ten by měl jejich eventuální koaliční smlouvu a navržené ministry schválit. A také umožnit dohodnutému šéfovi tohoto tříkrálového výboru Bohuslavovi, aby se stal předsedou vlády a oficiálně navrhl její členy ke jmenování.

Prezident se cítí být i hlavou exekutivy, k čemuž ho prý opravňuje jeho zlepšovací výklad nejasného znění ÚstavyPrezident se však cítí být i hlavou exekutivy, k čemuž ho prý opravňuje jeho zlepšovací výklad nejasného znění Ústavy. Předchozí prezidenti sice okázale a delší dobu váhali, než jmenovali ministerské kandidáty, kteří jim nevyhovovali, ale nakonec to vždy učinili. Teď to však nejen z uvedeného důvodu není jisté. A současnému prezidentovi se nelze divit. Je totiž nejen nová doba, ale i změněná Ústava a jiné úhly pohledu. I dnešní Poslanecká sněmovna bude muset řešit, ne-li skousnout, legislativní nedodělek svých předchůdců.

Vláda má být rozkošatěná, větší než ta minulá, „rozpočtově zodpovědná a šetrná“ a celkově mít 18 ministrů. Ti sice nedisponují stejnou silou a odpovědností, ale jejich rozhodovací pravomoci jsou totožné – hlas jako hlas, resortní ministr nemá žádná privilegia oproti tomu bez portfeje. Ústava totiž říká:

„Vláda rozhoduje ve sboru. K přijetí usnesení vád je třeba nadpoloviční většiny jejích členů. Předseda vlády (jen) organizuje její činnost, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem.“

Zjednodušení médií

Ve vládě by měly být koaliční strany zastoupené podle svých volebních výsledků. To neříká Ústava, ale zdravý rozum. V historii ČR to však neplatilo pro malé koaliční strany. Ty se totiž dostávaly do vlády s malým volebním výsledkem, ale s velkým manévrovacím (dle zlých jazyky vyděračským) „koaličním“ potenciálem.

Například ODA se ve volbách 1992 vůbec nedostala do federálního Parlamentu a do České národní rady jen „o prsa“, navzdory tomu získala v první samostatné vládě ČR více ministerských postů, než by jí dle volebního výsledku příslušelo – shodou okolností všechny souvisely s privatizací. Strana lidová je na tom z historického hlediska podobně. V současnosti dělá nárok na tři ministerské posty a určitě je bude mít – zemědělství, kultury a nikoliv méněhodnotný bez portfeje.

Média zjednodušují, když tvrdí, že ministerské posty mají různou váhu. Nemají.Média zjednodušují, když tvrdí, že ministerské posty mají různou váhu. Nemají. Nákup za desítky miliard korun může zmařit třeba ministryně obrany s kvalifikací amatérské zpěvačky, ministr školství-zubař, ministr bez portfeje, jenž byl například vedoucím školní družiny nebo ministryně zahraničí. Ani předseda vlády neporučí – tedy ústavněprávně. Mají jen svůj hlas, čehož občas využívají na svou obranu: „Já ne – to oni kolektiv.“ Pro vážná i nevážná rozhodnutí jsou prostě třeba hlasy.

Ministři by měli hlasovat podle svého vědomí a svědomí. Bývali však i takoví, o kterých měl jejich předseda (vlády i strany) naprostou jistotu, že vždy budou hlasovat stejně jako on a jeho strana. A vyskytli se i podivíni, kteří odešli z vlády uprostřed jejího jednání a nechali na stole spisy, jež si společně se svým postem už nikdy nevyzvedli. Jejich hlas pak při hlasování chyběl – ale jen do doby, než přišel jiný.

Role ministerstev

Straničtí politici – od kolébky až do hrobu – se vždy těšili na výnosné posty, zejména po delší (šetrné) dietě a několika letech v opozici. Neexistence zákona o státní službě jim pak umožňovala z daného ministerstva vymést kohokoliv z minulé garnitury a nahradit ho kýmkoliv z nastávající. Nevadí, že nikdy nebyl odborníkem v žádném oboru, stačí stranická funkce. A to platilo pro všechna ministerstva:

Není jasné, zda tato praxe bude od dnešního tříkrálového pondělí nadále platit. Jeden ze tří „králů“ je totiž odborník nejvyšší třídy s prokazatelnými výsledky. A ví, že nemůže podporovat neschopnost, vlezlost a submisivnost, pokud chce ukázat své kvality a splnit sliby, ale že musí mít okolo sebe jen stejně dobré odborníky, jako je on sám.

Ocitli jsme se v přelomovém období, kdy se moc a iniciativa přesunují od „staročechů“ k „novočechům“

Navíc, pokud jde o zbohatnutí, nezávisí on ani jeho lidé na postu ministra, popřípadě jeho zástupce, který rozděluje peníze známým a straně. Druhý „král“ býval odborníkem, uživil se a prohlásil, že viděl již tolik volů, krav a prasat jako veterinář na jatkách, že se z nich nepodělá. Uvidíme.

Přelomové období

Ocitli jsme se v přelomovém období, kdy se moc a iniciativa přesunují od „staročechů“ k „novočechům“, ale odlišní od těch z 19. století. Dnešní „staročeši“ očekávají obvyklou dělbu postů, gáží, prebend a požitků a jejich stranické sekretariáty vlivu a moci. Předpokládají, že po jejich nástupu na ministerstva brzy začne platit zákon o státní službě, který jim umožní:

Zdá se, že použijí obě možnosti.

Zmínění „novočeši“ nejsou závislí na přídělu postů na ministerstvech. V případné vládní koalici se to týká především lidí z hnutí ANO 2011, které nemotivuje čtyřleté období blaha jen ze státních postů. A tím jsou pro „staročechy“ nepředvídatelní.

Těžko odhadovat budoucnost, ale lidová moudrost praví: na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o skok dále. Snad na Hromnice bude nejen hromobití s blesky, ale i nová koaliční vláda.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.