Alternativní energie - jak dál?

Alternativní energie - jak dál?

Nedávné bouřlivé a emotivní diskuse v souvislosti s kroky vlády na zmírnění dopadu růstu cen elektrické energie kvůli fotovoltaickým zdrojům v posledních dnech poněkud utichly. Jde pouze o „ticho před bouří", nebo se investoři a provozovatelé těchto elektráren smířili s novou situací?

Pravděpodobnější je první varianta. Jak jinak by se dalo vysvětlit nakupování rozestavěných elektráren novými investory ze zahraničí, kteří si - po zkušenostech z minulosti, kdy český stát již prohrál řadu arbitrážních sporů - od tohoto „podnikatelského záměru“ slibují budoucí a vcelku jednoduchý úspěch? Ani současní investoři zřejmě nestrčili hlavu do písku a budou se domáhat svých kalkulovaných a velkorysými subvencemi státu garantovaných práv a zisků.

V této souvislosti vyvstává základní otázka, zda vláda, potažmo stát jedná správně a uváženě, když na elektřinu z fotovoltaických elektráren uvalí srážkovou daň, když zdaní dosud bezplatné emisní povolenky a když se bude snažit zamezit „zneužívání“ zemědělského půdního fondu na průmyslové účely. Neohrozí tím dobré jméno České republiky jako země vhodné pro investory, obzvláště zahraniční?

Je samozřejmé, že každé uvalení nebo zvýšení daní, v tomto případě dokonce se zpětnou platností, není zrovna dobrým signálem pro investorskou komunitu. Zrovna tak změna pravidel hry v polovině jejího průběhu nepůsobí příliš systémově, promyšleně a přesvědčivě z pohledu dlouhodobé strategie státu.

Jsou zde však tři základní „ale“. Za prvé skutečnost, že kalkulace výnosnosti a návratnosti investovaných zdrojů počítala s uvedenou (více než velkorysou) podporou státu. Tedy že celý podnikatelský záměr byl od prvního okamžiku silně pokřiven. Poté, co se dalším vývojem změnila/snížila nákladová struktura, to znamená že se změnily výchozí podmínky, je logické, že stát jakožto sponzor této aktivity má právo přehodnotit výši svojí podpory. Úspěšnější a výnosnější průběh realizace projektů totiž neodráží větší šikovnost a profesionalitu investorů (jak tito argumentují), nýbrž fakt, že původně stanovená výše subvence byla příliš vysoká.

Za druhé, nečinnost vlády v této situaci by znamenala navršení další chyby na minely vlád předchozích, bez ohledu na jejich stranickou příslušnost (která v tomto případě nehraje roli). Je proto rozumnější zachovat se podle pravidla „Lepší konec s úděsem, než úděs bez konce“.

Každá skupina přichází s jinou statistikou a jiným scénářem nárůstu budoucích cen energieKonečně třetí „ale“ přestavuje samotná nepřehledná situace, ve které každá skupina, s ohledem na její vlastní zájmy, přichází s jinou statistikou a jiným scénářem nárůstu budoucích cen energie. Počínaje tříprocentním zvýšením pro firmy a pětiprocentním pro domácnosti až po 27procentním pro firmy a 22procentním pro domácnosti. Už tento samotný rozptyl odhadů musí nutit vládu k tomu, aby zakročila a nedovolila přenesení vysokých nákladů jednoho segmentu (a jedné podnikatelské skupiny) na bedra všech ostatních skupin, ať už firem, tak  jednotlivých domácností.

Nedokážu posoudit, zda stanovená srážková daň 26 procent na elektřinu z fotovoltaických elektráren a daň 32 procent na emisní povolenky odpovídá původně garantované 15leté návratnosti fotovoltaických elektráren. Vycházím však z toho, že vláda měla při těchto výpočtech dostatek podkladů a informací, aby bylo možno tyto výstupy považovat za korektní.

Jedna skutečnost nám všem musí být jasná, a sice že alternativní energie jsou a ještě dlouhou dobu budou dražší než energie klasická. Podle posledního propočtu Evropské unie, který nedávno zveřejnil komisař pro energetiku Günther Oettinger, bude Evropa potřebovat v blízké budoucnosti více než bilión eur na pokrytí všech investičních potřeb spojených s výstavbou a rozvojem v oblasti alternativních energií. Je tedy v zájmu nás všech, aby na nás toto obrovské zatížení nedopadlo najednou, skokově, ale aby bylo rozloženo do co nejlépe stravitelných celků a časových úseků.