Ceska Pozice

A co místo kvót pro ženy dát raději šanci svobodě?

Návrh, aby velké firmy měly povinně ve vedení minimálně 40 procent žen, je trapný z mnoha důvodů. V Romanu Jochovi vyvolává mnoho otázek.

foto: © ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

Návrh směrnice Evropské komise (EK), aby velké firmy měly povinně ve vedení minimálně 40 procent žen, je trapný z mnoha důvodů. Především však neúctou k lidské svobodě.

Neměla by EK v současné finanční krizi pracovat na něčem jiném než na uvádění do praxe ideologie genderového feminismu? A například přemýšlet o tom, jak zvýšit produktivitu ekonomiky, flexibilitu pracovního trhu a snížit regulační zátěž.

Mussoliniho duch dál vane

Návrh Evropské komise svobodný pohyb a obchod v Evropě neusnadňuje, jde o typicky politicko-ideologické rozhodnutí. Podle principu subsidiarity by ale tuto otázku – minimální zastoupení žen ve vedení firem – neměly řešit centrální instituce Evropské unie, ale národní státy a jejich parlamenty. Evropská rada – vrcholní představitelé členských zemí EU – by tudíž měli EK odkázat do patřičných mezí a vzkázat jí: „Děkujeme, ale ne, děkujeme! A teď se už laskavě věnujte tomu, co vám náleží!“

Mussoliniho tělo sice tlí v hrobce v Predappiu, ale jeho duch dál vane… v Evropské komisi

Měly by národní parlamenty zavést povinné kvóty v soukromé sféře? Neměly. Ta je soukromá od toho, že je, ehm, soukromá. Jacíkoli lidé, muži i ženy, nebo jen muži či jen ženy, se mohou sdružit v soukromé firmě nebo v politické straně a na základě svobody sdružování si ustavit vedení, jaké chtějí. A když se to někomu nelíbí, ať si založí stranu či firmu podle svých představ. Tomu se říká svoboda.

Proč má v případě soukromé sféry stát mluvit do její vnitřní svobodné organizace? Proč vše hned politizovat a pokrývat státem? Proč by mělo platit heslo „vše uvnitř státu, nic mimo stát, nic proti státu“? Mimochodem, to byla Mussoliniho definice státu totálního, totalitního. Jeho tělo sice tlí v hrobce v Predappiu, ale jeho duch dál vane… v Evropské komisi.

Stoprocentně ženské kandidátky

Budou firmy s ženami ve vedení úspěšnější než ty jen s muži? Možná ano. Proč pak nenechat firmy, které to pochopí první, být úspěšnějšími? Proč nemít firmy čistě mužské, čistě ženské, i smíšené? Ať život ukáže, co dává větší smysl. Proč hned všechno oktrojovat, regulovat, donucovat, vnucovat, reglementovat a diktovat? Proč nemít pestrost, rozmanitost, diverzitu?

Je-li žen nadpoloviční většina, co jim brání vytvořit čistě ženské kandidátky, a ty pak volit?

A mají být kvóty i v politice? Žen je v populaci těsná nadpoloviční většina, ale ve vládě či v parlamentech jich bývá menšina. Co povinné kvóty pro zastoupení žen? Především však opět: Proč to nenechat na svobodě občanek a občanů? Je-li žen nadpoloviční většina, co jim brání vytvořit čistě ženské kandidátky, a ty pak volit? Vzhledem k většině žen mezi voliči, kdyby chtěly, pak by jimi mohly být obsazené nikoli z poloviny, ale stoprocentně.

Každý občan se může sdružit s jinými, založit si stranu a pak kandidovat ve volbách. Každý občan má možnost volit stranu dle jejího či jeho přesvědčení. Proč ničit tuto svobodu, která umožňuje nejen rovné, ale i většinové zastoupení žen ve volených sborech, kdyby o ně usilovaly?

Co se na kvóty vykašlat

Máme tři složky státní moci – zákonodárnou, výkonnou a soudní. V prvních dvou je převaha mužů, ve třetí pak žen. Mají-li být zavedené kvóty pro ženy v prvních dvou, platí totéž pro muže ve třetí? Chtějí toto zastánkyně kvót? A když ne, proč? Mají být ženy propuštěné z justice na základě svého pohlaví jen proto, že jsou ženy, a v rámci maniakální egalitářské vášně do ní nastrkat rovný počet mužů? A když to zastánkyně kvót nechtějí, proč?

Co se na kvóty vykašlat a brát lidi jako originální a jedinečné bytosti, a každého posuzovat dle schopností a dovedností

Když kvóty podle pohlaví, proč nikoli i dle věkových kategorií do 30, 40, 50, či x let? Proč nemít i takové kvóty? A co kvóty podle etnického/rasového původu? A náboženského či světonázorového přesvědčení? A pro karnivory/vegetariány/vegány? A dle tělesné váhy? A tělesné výšky?

A co se na kvóty vykašlat a brát lidi jako originální a jedinečné bytosti, a každého posuzovat dle schopností a dovedností, nikoli z hlediska parametrů, jež jsou pro lidství podružné? Co vzít lidskou jedinečnost a vnitřní důstojnost vážně a na člověka nahlížet jako na osobu, nikoli jen jako na příslušníka stádečka definovaného jakkoli?

Co prostě a jednoduše dát šanci svobodě?

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.