Vývoj cen ropy lze předpovídat jen těžko

Organizace zemí vyvážejících ropu se dohodla omezit produkci ropy. Stejně se vyjádřil i ruský prezident Vladimir Putin. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Jaký vývoj očekáváte na trhu s ropou? A bude mít kartel OPEC rozhodující vliv na vývoj její ceny?

Jan Macháček 14.10.2016

Jaký bude vývoj na trhu s ropou? foto: Richard Cortés, Česká pozice

Jaký bude vývoj na trhu s ropou?

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Představitelé zemí OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) se v předminulém týdnu v Alžírsku dohodli na omezení produkce ropy, dohoda bude finalizována na začátku listopadu. V pondělí 10. října přišla další novinka: Zmrazení objemů těžby ropy či dokonce snížení těžby podpořilo Rusko, a to ústy svého prezidenta Vladimira Putina, který promluvil na energetické konferenci v Istanbulu. Ropa reaguje zvýšením ceny.

Saúdská Arábie slovy svého ropného ministra zdůraznila, že omezování těžby musí být mírné a prediktabilní, aby na trhu nedocházelo k nějakým skokům a šokům. Putin k tomu uvedl, že prudký pokles cen ropy v posledních letech – následkem vysoké produkce – „vyprovokoval cyklus omezování investic.“ Pokud by to pokračovalo, mohlo by dojít k výpadkům dodávek a cena by mohla růst skokově.

Nabízí se hned několik otázek:

1. Má či bude mít kartel OPEC rozhodující vliv na vývoj cen ropy? Noví výrobci z břidlic, písků apod. z USA a Kanady v žádném kartelu nejsou a být nehodlají. Na druhou stranu vliv a moc nových producentů už zdaleka není takový jako třeba před dvěma lety, protože museli kvůli nízkým cenám prudce omezit či úplně zastavit investice. Možná toho teď OPEC využívá.

2. Dohody mezi Ruskem a OPEC v minulosti moc nefungovaly. V rámci OPEC si ještě počkejme na to, zda se Saúdská Arábie opravdu dohodne se svým regionálním rivalem Íránem, s jehož vlivem se potýká v Jemenu i v Sýrii. V tomto případě by ale mohlo možná hrát jistou roli právě Rusko.

3. Je dnes v moci nějakých vlád a politiků ještě zařídit, aby se ceny energií vyvíjely plynule a prediktabilně? Nejsou mnohem důležitější obchodníci a spekulanti? Pád cen ropy z výšin v posledních dvou letech se také odehrál rychle a nikdo ho nepředvídal.

Co o vývoji na trhu s ropou soudíte vy?



Michal Brožka, investiční stratég Raiffeisenbank, lektor Unicorn College

Michal Brožka, investiční stratég Raiffeisenbank, lektor Unicorn College

Značná síla politiky

Odhadovaný podíl zemí OPEC na světových zásobách ropy je kolem 80 procent. V řeči produkce klesal podíl OPEC ze zhruba 46 procent v roce 2012 pod 43 procent v roce 2014. Na podobné úrovni se nadále drží. To jsou silné argumenty pro to, abychom v případě zemí OPEC mluvili o rozhodujícím podílu na těžbě. Navíc jsou patrné snahy této organizace svůj podíl neztrácet. Dva největší producenti mimo OPEC jsou Rusko s 12 a USA s 13 procenty. Rusko přitom avizuje ochotu se s touto organizací dohodnout. Těžba v USA pak poměrně rychle reaguje na měnící se cenu. Při poklesu ceny ropy by produkce klesala, ovšem naopak při růstu ceny by zřejmě docházelo k růstu nabídky. Produkce v USA by tak mohla do budoucna vyrovnávat cenové výkyvy.

S ohledem na převažující názor spíše umírněných temp hospodářského růstu bychom měli čekat cenu ropy nedaleko dnešních úrovní. Ale síla politiky je v této branži značná.

Rozhodně jsou ale na místě námitky jak ohledně věrohodnosti dohod uvnitř OPEC, tak i ohledně zmiňované dohody s Ruskem. Ne náhodou se v posledních letech mluvilo o rozpadu OPEC. Skutečné dopady nyní vznikající dohody budeme v číslech moci sledovat nejdříve v únoru příštího roku.

Posouzení prediktability je ošemetná věc. Pokud cenu ropy očistíme o inflaci, zjistíme, že jako „nenormálně“ vysoká se cena ropy jevila v letech 2005 – 2014 (viz graf). Její současné úrovně poblíž 50 amerických dolarů za barel se naopak jeví z dlouhodobého pohledu „normálně“. Předchozí chování ropy a nejistota ohledně dopadu technologického pokroku, jež produkci i spotřebu ropy ovlivňuje, nám ovšem prognózu komplikují. Ale lamentování nad problematičtější prognózou je mezi ekonomy (a řekl bych, že nejen u nich) v posledních letech velice rozšířené. S ohledem na převažující názor spíše umírněných temp hospodářského růstu bychom měli čekat cenu ropy nedaleko dnešních úrovní. Ale síla politiky je v této branži značná.

Vývoj cen ropy


Daniela Milučká, analytička Raiffeisenbank

Daniela Milučká, analytička Raiffeisenbank

Opodstatněně umírněná reakce na dohodu OPEC

Vzhledem k velmi nízkým cenám ropy se relativně dlouho spekulovalo o možnosti, že by ropné velmoci mohly uzavřít dohodu, kterou by se zavázaly ke zmražení nebo dokonce ke snížení produkce ropy. Přestože ministři pro energetiku z Ruska, Venezuely či Saúdská Arábie několikrát zmínili, že jsou otevření jednáním na toto téma, analytici zůstávali vůči jejich slovům relativně skeptičtí.

A není divu. Převládaly obavy, aby to nebyly opět jenom plané řeči typu Dauhá II., kde jednání na toto téma skončily fiaskem kvůli věčné „ropné válce“ mezi Íránem a Saúdskou Arábii. Po tom, co byl Írán osvobozen od sankcí na vývoz ropy, byla jeho strategie jasná – navrátit denní objemy těžby ropy na úroveň před zavedením mezinárodních sankcí. A jak se ukazuje, Írán nehodlá vycouvat z této strategie. Naopak Saúdská Arábie již dříve naznačovala, že by byla nakloněna omezení produkce. To je celkem pochopitelné, jelikož přibližně 80 procent celkového příjmu do rozpočtu království je spjato s ropou a prudký propad cen ropy na přelomu let 2014 a 2015 razantně seškrtal královské příjmy, v důsledku čehož Saúdská Arábie nyní čelí enormnímu rozpočtovému deficitu.

Zářijová dohoda z Alžírska vzbuzuje pochybnosti hned na několika frontách jako například připojení se dalších nečlenských zemí OPEC k dohodě, udělení výjimky některým zemím OPEC (jako Írán, Nigérie či Libye) či samotné dodržování stanovených pravidel.

Jelikož se nedávaly velké šance, že by v Alžírsku země OPEC byly schopny dojít k nějakému kompromisu ohledně omezování produkce, samotný výsledek vskutku překvapil, což se projevilo i v růstu cen ropy přibližně o 6 procent. Nicméně vzhledem k tomu, jak vysoce volatilní je letos trh s ropou a vzhledem k faktu, že dohodnuté omezení znamená denní produkci nižší maximálně o 2 procenta, tak se zvýšení ceny ropy o 6 procent jeví jako relativně malé. To už i týdenní údaje o zásobách americké ropy nebo o počtu aktivních vrtů v USA dokážou někdy podobně zahýbat s cenou ropy.

Celkem umírněná reakce ceny ropy má ale své opodstatnění. Zářijová dohoda z Alžírska vzbuzuje pochybnosti hned na několika frontách jako například připojení se dalších nečlenských zemí OPEC k dohodě, udělení výjimky některým zemím OPEC (jako Írán, Nigérie či Libye) či samotné dodržování stanovených pravidel. Listopadové setkání zemí OPEC, které by mělo přinést bližší detaily o této dohodě, by opět mohlo zahýbat cenou ropy.

Přestože v těchto dnech události na nabídkové straně hnaly cenu ropy nahoru, v dalších měsících může právě vývoj na straně poptávky či posilování dolaru sehrát klíčovou roli. Utahování měnové politiky Fedu podporuje dolar, který má tendence tlačit na cenu ropy směrem dolů. Naopak rychlejší nežli očekávaný nárůst poptávky po ropě by dokázal popohnat cenu ropy nahoru. Oficiální uzavření dohody o omezení produkce ropy členskými i nečlenskými zeměmi by byla třešnička na dortu, kterou by uvítali nejen ropní exportéři, ale možná i centrální banky, které netrpělivě vyčkávají na inflaci, aby se přiblížila k jejich inflačnímu cíli. Vyšší ceny ropy by totiž urychlily naplnění tohoto jejích snu.



Aleš Chmelař, Úřad České vlády

Aleš Chmelař, Úřad České vlády

Hospodářství v říši za zrcadlem

Žijeme v divné době. Lidé platí za to, že si ukládají peníze. Podniky a státy si nechávají platit za to, že si půjčují. Nebojíme se vysoké inflace, ale nízké. A světová ekonomika se těší na vyšší ceny surovin. Takový svět je zrcadlově obrácený. Již čtvrt století jsme svědky podobného fenoménu v Japonsku, přesto ale tak úplně nechápeme, proč se to děje. Nemůžeme se tedy spoléhat na predikce. A proto poskytnu jen spekulace a zbožná přání.

K pádu cen ropy došlo kvůli zvýšené produkci v Saúdské Arábii, která se bála o svůj podíl na trhu. Ostatní se musely přizpůsobit. Evidentně tedy je ve schopnostech některých zemí mít významný vliv na cenu ropy. Avšak spíše směrem dolů. Udržování vysoké ceny je složitý koordinační proces. Ekonomie (s čestnou výjimkou teorie her) nám k tomu mnoho neřekne, protože zde hrají roli politické strategie.

Udržování vysoké ceny je složitý koordinační proces. Ekonomie (s čestnou výjimkou teorie her) nám k tomu mnoho neřekne, protože zde hrají roli politické strategie.

Dříve těžko představitelné konstrukce ale mohou fungovat právě proto, že svět je naruby. Reorganizace různých koalic na blízkém východě může vytvářet novou ekonomickou rovnováhu. Čistě spekulativně tedy věřím, že se zemím OPEC podaří udržet ceny výše. Je to totiž v zájmu prakticky celé světové ekonomiky. Po inflaci (a klidně i té surovinové) v Evropě, Americe i Asii toužíme. Po dražších surovinách zase touží Afrika a Austrálie. Levná ropa navíc činí nerentabilní investice do technologií obnovitelných i nových neobnovitelných zdrojů. Drahé suroviny by nás vrátily do doby, kdy se za ně platila smysluplná cena a nakládalo se s nimi, jak se sluší a patří: šetrně.

Paradoxně tato chaotická situace může být řešením sebe sama: Vyšší ceny ropy pomohou inflaci, umožní centrálním bankám zvýšit úroky, dostaneme se z deflační spirály, investoři začnou investovat, spotřebitelé začnou spotřebovávat, podniky podnikat. A vše bude zase v obecné rovnováze, kterou mají ekonomové tak rádi, protože ničemu jinému nerozumí.



Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel

Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel

Pravděpodobný trvalejší obrat

Trh s ropou představuje nevyhnutelnou a zásadní součást energetického trhu, který prochází zásadní proměnou. Nutně tato proměna nemůže nezasáhnout ani ropný trh, který vedle měnících se samotných tržních faktorů ovlivňuje též zásadní determinace politickými rozhodnutími. Nadto zde máme nové klimaticko-energetické paradigma, jež vede k tomu, že poprvé v moderní ekonomické historii neexistuje přímá závislost mezi růstem HDP a spotřebou energie. Rostoucí HDP tak již nemusí nutně evokovat představu rostoucí poptávky po energiích. A je tu též významný technologický pokrok, umožňující využitelnost nových energetických zdrojů, využívajících břidlice, písky apod. Decentralizace energetického trhu spojená s razantním důrazem na energetické úspory a využívání obnovitelných zdrojů, představuje další detereminující faktor.

Co z toho vyplývá pro vývoj ceny ropy? Že trvalejší obrat z nedávných minim představuje poměrně realistický scénář, nicméně uskutečněný ve spíše pozvolné a umírněné podobě. Návrat k rekordním hodnotám nepříliš vzdáleným od 150 USD v předkrizovém období je v nynějším představitelném výhledu téměř vyloučen. Naopak vývoj k hodnotám, kdy se těžba ropy začne opět alespoň vyplácet, za nerealistický považovat nelze. Už i z toho důvodu, že stále dost vlivných ekonomik i států je na tomto parametru zásadně závislých.



Monitor Jana Macháčka

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.