Vyhrocovat vztahy s Čínou není rozumná taktika

V Německu narůstá kritika Číny. Navzdory tomu pojede kancléřka Angela Merkelová v létě do Číny. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Pokvete, nebo nepokvete obchod s Čínou více než dnes?

Čínská ochrana zahraničních investic. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Čínská ochrana zahraničních investic. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Čínská ochrana zahraničních investic.

DEBATA JANA MACHÁČKA

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

V Německu narůstá kritika Číny. Předseda Německé mezinárodní hospodářské komory Holger Bingmann vyzval v článku pro deník Handelsblatt, aby se propojenost evropské a čínské ekonomiky ukončila a angažmá v Číně omezilo. V Bundestagu se chystá zákon, který například tvrdě pokutuje německé firmy, pokud by se ukázalo, že využívají v Číně vězeňské práce.

Navzdory tomu pojede kancléřka Angela Merkelová v létě do Číny, která je největší exportním trhem Německa. Pro českou ekonomiku bude vývoj v tomto směru zásadní. Jaká by mohla být situace za deset či dvacet let? Pokvete, nebo nepokvete obchod s Čínou více než dnes? Bude se dařit evropským investicím v Číně, nebo se jí budou ekonomiky Evropy i USA vzdalovat?



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Silná pozice politbyra

Těsně před pandemií jsme v Liberálním institutu vydali knihu Velká čínská kapitalistická revoluce nobelisty Ronalda Coase a Ninga Wanga o ekonomickém vývoji Číny od smrti Mao Ce-tunga zhruba do roku 2010. Shodou náhod končí přibližně v době, kdy ekonomická, společenská a politická liberalizace dosáhla vrcholu. Od té doby se čínské svobody ubírají spíše negativním směrem. Věnovali jsme se tomu částečně na semináři při příležitosti křtu této knihy.

Jsem zastáncem toho, aby se mezinárodní obchod nepolitizoval, ale v poslední době jej obrovsky politizuje čínská strana, a k vlastním obyvatelům (nejen v Sin-ťiangu a v Hongkongu) se chová zcela nepřijatelně. Obávám se, že nová čínská normalizace pod vedením Medvídka Pú Si Ťin-pchinga může trvat dlouho. Sovětský svaz přežil bídu a utrpení svých obyvatel dlouhá desetiletí. Čína je na vzestupu a bohatne, což politbyru dává silnou pozici. Bylo by lepší pro Číňany i pro nás, aby se čínská vláda vrátila k liberalizaci, ale jsem skeptik.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Zvýšená opatrnost

Vývoj v uplynulých letech ukázal, že již není oprávněný optimismus, který tvořil základ rozkvětu globalizace od devadesátých let – postupně vítězí vláda práva a hospodářské subjekty mohou spoléhat na zákony a pravidla v čím dále větší části světa. Je to škoda, ale všichni účastníci světové ekonomiky musejí vzít na vědomí, že velmoci s nedemokratickými režimy nebudou tato pravidla respektovat, a proto je nutné hlídat vztahy s těmito zeměmi, aby jejich vlády a systémy nebyly schopné narušovat naše hospodářské vztahy.

V nové době budou hospodářské subjekty i vlády v obchodních kontaktech mnohem opatrnější, což je z abstraktního hlediska škoda, ale odpovídá reálné situaci

To povede k omezování obchodních kontaktů, které vedou k závislosti. V nové době budou hospodářské subjekty i vlády v těchto kontaktech mnohem opatrnější, což je z abstraktního hlediska škoda, ale odpovídá reálné situaci. Nelituji příliš podniky a vlády, jež touto přestavbou trpí, protože toto nebezpečí bylo vždy spojené s podnikáním v zemích, kde právo nevládne, a mělo být zahrnuté mezi rizika tohoto podnikání nebo těchto vztahů.

Pokud se někteří podnikatelé a země na to nepřipravili, měli by tuto situaci napravit co nejrychleji, i když to může krátodobě bolet. Evropská unie by se měla zbavit vztahů, které takovou závislost na těchto režimech vytvářejí. Srovnávat přitom její vztahy s Čínou a Ruskem se těmi, jež má s USA však není třeba, tam je situace jiná.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus

Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus

Pragmatický vztah

Vztah Evropské unie k Číně byl v uplynulých letech ambivalentní. Na jednu stranu její autority označují Čínu za strategického konkurenta. Na druhou stranu pro Německo, ekonomického hegemona EU, neexistuje větší exportní trh. Nedávný krach investiční dohody mezi oběma bloky znamená, že aktuálně u evropských představitelů mírně převládá přísnější postoj k Říši středu.

Evropa musí usilovat o funkční a pragmatický vztah s Čínou. Z ekonomického i geopolitického hlediska se Říše středu nachází na vzestupné trajektorii. Pro výrobce spotřebního zboží ze západních zemí jde o trh budoucnosti.

Snaha vyhrocovat vztahy s největší asijskou zemí není rozumná taktika. Evropa musí usilovat o funkční a pragmatický vztah s Čínou. Z ekonomického i geopolitického hlediska se Říše středu nachází na vzestupné trajektorii. Pro výrobce spotřebního zboží ze západních zemí jde o trh budoucnosti.

Na nedávné aféře s oděvními značkami, které poukazovaly na údajné využívání nucené práce, se potvrdilo, že Peking má navrch. Různé e-commerce platformy okamžitě zahájily bojkot evropských a amerických výrobců oblečení. Relevance digitálních prodejů stále narůstá a čínská vláda dokáže tamní e-commerce giganty efektivně mobilizovat.

Zákon o pokutování německých podniků, které využívají vězeňské práce v Číně, může představovat předvolební tahák zacílený na určitou část voličského spektra. Nicméně neočekávám, že v následujících letech nastane omezování obchodní výměny mezi Čínou a EU. Realpolitika Berlína vůči Pekingu nakonec převáží.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom společnosti Roger

Dominik Stroukal, hlavní ekonom společnosti Roger

Číňani nejsou Čína

Vadí nám režim, nebo lidé, kteří v něm žijí? Pokud to nejsou lidé, proč bychom je měli trestat? A nejen je, omezením svobodného obchodu trestáme zejména sami sebe. Trestejme režim, to je naše výsostné právo, ale neubližujme lidem, kteří si chtějí nenásilně vyměnit zboží. Mantra omezování zahraničního obchodu není jen nespravedlivá, ale ani nefunguje.

Trestejme režim, to je naše výsostné právo, ale neubližujme lidem, kteří si chtějí nenásilně vyměnit zboží. Mantra omezování zahraničního obchodu není jen nespravedlivá, ale ani nefunguje.

Nespravedlivé je trestat lidi za režim, který si svobodně nezvolili. Obhájci sankcí se však domnívají, že tuto nespravedlnost a náklady s ní spojené, vyváží vynucená změna režimu. To se ale nikde neděje. Embargo na Kubu či Severní Koreu nezměnilo režim, ale posílilo jej. Vladimir Putin není v Rusku po sankcích oslabený, ale přihráli jsme mu argumenty k přesvědčování veřejnosti, že chyba je na naší straně. Brát si občany jako rukojmí a doufat v politické změny je naivní.

Neznamená to, že nemáme mít pravidla. Neobchodování s podniky, které porušují základní lidská práva, je přirozené a mělo by být minimem slušnosti. Obrovskou chybou by však bylo potrestat Číňany, navíc plošně. Pro politiky je to ale snadné, a především viditelné „řešení“. Českým i evropským investicím se bude v Číně dařit navzdory politice, ale zbytečně jim budeme škodit. Zbytečně budeme škodit sami sobě.



Petr Zahradník, ekonom České spořitelny

Petr Zahradník, ekonom České spořitelny

Nižší tempo investic

Zdaleka nejen z lidsko-právních, ale mnohem více z důvodů sociální a environmentální korektnosti evropské ani americké investice v Číně akcelerovat nebudou. Investoři ze zemí, které v Číně nejvíce investují z euratlantického teritoria, tedy z USA, Německa, Velké Británie a Nizozemska, jejichž celkový podíl na přímých zahraničních investicích v Číně činí přibližně 12 procent, ji nebudou kvapně opouštět. Jejich investice však již nebudou odpovídat tempu před deseti či 15 lety a nové ve významnějším rozsahu přicházet nebudou.

To se týká také dalších zemí z této oblasti, které by dostaly zálusk na investiční přítomnost v Číně. Ta již o to nebude kdovíjak stát. Důvodem je i to, že investičně si již vystačí do značné míry sama a příliv zahraničních investic pro ni není zásadní téma, zejména když zdaleka největším přímým zahraničním investorem v Číně je s téměř dvoutřetinovým podílem Hongkong, který se kontinentální Čína snaží stále silněji politicky ovládat, přestože princip: jedna země, dva systémy skončí až za nějakých 26 let.

Investoři ze zemí, které v Číně nejvíce investují z euratlantického teritoria, tedy z USA, Německa, Velké Británie a Nizozemska, jejichž celkový podíl na přímých zahraničních investicích v Číně činí přibližně 12 procent, ji nebudou kvapně opouštět. Jejich investice však již nebudou odpovídat tempu před deseti či 15 lety a nové ve významnějším rozsahu přicházet nebudou.

Současně je v rámci nové průmyslové politiky jak EU, tak USA (zahájené již za Donalda Trumpa) velmi pravděpodobné, že řada v zahraničí investovaných kapacit včetně Číny se vrátí do metropolí. Tento trend bude také posilovat proces zelené transformace a snaha o zvýšení soběstačnosti.

Navíc politické klima na nejvyšší úrovni, které ve vztahu k Číně není jasné a bez mráčku, nedovolí vytvořit moderní obchodní a investiční dohodu, již EU v nedávné minulosti uzavřela například s Japonskem, Kanadou či Jižní Koreou, a jejíž reinkarnace s USA by měla být na pořadu dne v následujícím období.

Tím by se měla ekonomická váha vztahů EU i USA s Čínou upozadit a umenšit, čímž se však nezpomalí ekonomická expanze a rozvoj Říše středu. Jen se obě ekonomická teritoria více odloučí a nebudou na sobě tolik závislá – Čína na evropském a americkém kapitálu a USA s Evropou na vývozu čínského zboží. To vše k nelibosti některých, zejména druholigových evropských politiků všech azimutů.



Monitor Jana Macháčka

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.