Ceska Pozice

Vládní regulace pomůže pokroku. Ale ne efektivně

Aktivističtí investoři a provládní penzijní fondy tlačí na velké energetické firmy, aby urychlily investice do obnovitelných zdrojů a odchod od fosilních paliv. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Mohou být investice ovlivněné vládní regulací a tlakem motorem technologického pokroku?

Veřejné finance a investice. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Veřejné finance a investice.

DEBATA JANA MACHÁČKA

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Aktivističtí investoři a provládní penzijní fondy tlačí na velké energetické firmy, aby urychlily odchod od fosilních paliv a uspíšily masivní investice do obnovitelných zdrojů enegie. Cílem se nedávno stala americká ropná a plynařská firma Exxon, na evropské ropné a plynařské giganty se útočí už dlouho. Ještě několik desetiletí však budou globálně třeba velké investice do těžby ropy i plynu.

Mohou být investice ovlivněné a nasměrované vládní regulací a všemožným tlakem vlád na firmy motorem technologického pokroku? Není dobré, když se firmy „drží svého kopyta“, než když jim ho vymyslí vláda a společenská poptávka?



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Katastrofa i úspěch

Aktivní vládní podpora daného směřování ekonomiky, které v podstatě odpovídá změně v prioritách jak státu, tak veřejného mínění, je v historii častá. Někdy byla katastrofální, jindy však úspěšná, přestože lidem připadala jako zkorumpované znásilňování přirozeného tržního vývoje. Většinou šlo o situace, kdy zaostalejší země hledala způsob, jak rychle dohnat ty vyspělé. Ve druhé polovině 19. století tak postupovaly především Německo a Japonsko, ale také například USA či později Mexiko s výstavbou železnic.

Aktivní vládní podpora daného směřování ekonomiky, které v podstatě odpovídá změně v prioritách jak státu, tak veřejného mínění, je v historii častá. Někdy byla katastrofální, jindy však úspěšná, přestože lidem připadala jako zkorumpované znásilňování přirozeného tržního vývoje.

Ve 20. století sem patří Singapur, Jižní Korea, Tchaj-wan a třeba i Čína a Vietnam. Vždy jde o situaci, kdy je pro dohánění důležitější efektivní kopírování úspěšných zemí než místní tvořivost. Ve vyspělých zemích takové pokusy příliš nefungují, protože je důležitější vývoj nápadů než kopírování, proto se úspěšné příklady, které jsem uvedl, po jedné nebo dvou generacích buď vracejí k volnému trhu, nebo mají tendenci stagnovat.

Lze proto pochybovat, že tato metoda bude teď fungovat ve vyspělém západním světě. Je však otázkou, zda metoda dobrá pro dohánění nemůže být zčásti uplatněna také v situacích, kdy veřejné mínění podporuje významnou změnu systému (například Rooseveltův New Deal). Tlak aktivistických skupin může za určitých okolností otevřít nové příležitosti pro inovace, které by jinak měly menší šanci se prosadit. Uvidíme, jak se to vyvine.



Lubomír Lízal, CEO Expobank

Lubomír Lízal, CEO Expobank

Dvě vady

Mohou, ale efektivním motorem jen omylem. Jinými slovy, nějakého pokroku se dosáhne, ale většího skoku či levnějšího posunu efektivity by se dosáhlo jinde. Cílená podpora jedné technologie či jednoho směru trpí dvěma vadami. První je „přeinvestování“, utrácí se více, než je efektivní, a jelikož jsou zdroje omezené, současně je podinvestovaná jiná oblast.

Cílená podpora jedné technologie či jednoho směru trpí dvěma vadami. Jednou z nich je sázka na krátkodobě perspektivní, ale dlouhodobě neudržitelnou technologii, tedy tu, která je nakonec dražší či méně účinná, a lepší dlouhodobá alternativa pak zůstane podinvestována neúměrně dlouho stranou.

A neuvažujme jen v rámci konkurujících technologií, může jít o zcela jiné akce – investor nevybuduje soukromou vysokou školu, ale fotovoltaický park. Budeme mít méně uhlí a více rakoviny, protože nezbylo na medicínský výzkum. Takový přesun investic neuvítají ani zastánci subvencí, natož je-li technologický šturm vykoupen třeba snížením dotací do základního školství.

Druhou vadou je sázka na krátkodobě perspektivní, ale dlouhodobě neudržitelnou technologii, tedy tu, která je nakonec dražší či méně účinná, a lepší dlouhodobá alternativa pak zůstane podinvestována neúměrně dlouho stranou. Představme si, že jsme v době Jamese Watta a subvencujeme uhlí a parní stroje, abychom se oprostili od archaických větrných či vodních mlýnů. Z dnešního ohledu pošetilé, ale naši předkové měli naštěstí dost rozumu, aby tento dotační a regulační hazard nehráli.

Nechali vývoj trhu, a prosadilo se to, co bylo efektivnější, a kde tehdejší technologie umožnily obrovský historický posun – první průmyslovou revoluci. Nejenže se to samo zaplatilo, ale i investorům vydělalo, a nikoliv na dotacích. Časem přišly nové objevy a pára dnes zůstala jen tam, kde byla efektivní. Otevřeně si přiznat, že nejsme schopní předpovědět vědecké objevy, je z nepochopitelného důvodu považované za selhání.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Pouze pravidla hry

Dotacemi, nebo zákazy lze ovlivnit směr, kterým se bude výzkum ubírat. Výzkumu se dělá více tam, kde je lukrativnější, proto jej má například Formule 1 více než cyklistika (rozpočty týmů v F1 jsou několikanásobné). Obdobně to může ovlivnit vláda nebo třeba společenský tlak. Vláda by však měla pouze stanovovat pravidla hry, ne určovat vítěze, ať jde o vítěznou firmu nebo technologii.

Vláda by měla pouze stanovovat pravidla hry, ne určovat vítěze, ať jde o vítěznou firmu nebo technologii

Souhlasím s uhlíkovou daní, pokud alikvotně snížíme jiné daně, například zdanění práce. Nesouhlasím s přímými zákazy nebo přímou podporou technologií. Optimální mix technologií se nejefektivněji nachází podnikatelskou aktivitou na trhu, nikoliv vládním ediktem. Společenský tlak je však férový.

Jako nám dnes připadají směšné až smutné některé dřívější postupy firem, ať jde o marketing nebo používání technologií (například klecové chovy drůbeže), a ve vlastním zájmu je opouštějí, bude se obdobná společenská změna odehrávat nadále. Důležité je, aby se odehrávala na svobodném tržišti idejí, nikoli v legislativě.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom společnosti Roger

Dominik Stroukal, hlavní ekonom společnosti Roger

Politická otázka

I vládní regulace může být motorem pokroku, ale nákladem je jeho ztráta, který by býval byl mohl vzniknout jinde. Když regulace nebo vládní výdaje zasypou dané odvětví, dopad to má, ostatně proto to vlády činí. Otázka je to pak politická, ekonomicky je to nákladné přesměrování vzácných zdrojů k méně efektivnímu použití.

Když regulace nebo vládní výdaje zasypou dané odvětví, dopad to má, ostatně proto to vlády činí. Otázka je to pak politická, ekonomicky je to nákladné přesměrování vzácných zdrojů k méně efektivnímu použití.

Případ Exxonu není příběhem regulace. Investičním fondům, které mají hlasovací práva v akciové firmě, jde o jejich peníze. Pokud je chtějí obětovat kvůli společenské odpovědnosti či ochraně klimatu, je to jejich dobrovolné rozhodnutí. Anebo vidí za roh a ve výsledku jim zelenější Exxon přinese vyšší zisky.

A to se může stát, protože existuje odspodu poptávka lidí. Exxon navíc zaostával ve svých plánech na snížení uhlíkové stopy za BP i Shell a postupně ztrácel podíl na trhu. Ještě nedávno to byla největší společnost na světě. Akcionáři to vidí a hledají cestu, jak trend obrátit. Možná se jen chytají zeleného stébla, ale pravděpodobně dobře ví, co dělají. A pokud se spletou, bude to na vlastní účet. To je pořád starý dobrý kapitalismus.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus

Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus

Dlouhodobější proces

Ještě loni zaujímaly USA k zelené agendě poměrně racionální postoj. Například ministerstvo práce vyžadovalo, aby penzijní fondy braly pro svá investiční rozhodnutí v úvahu pouze kritéria rizika a výkonnosti, nikoli environmentální faktory. V tomto kontextu by fondy vyhledáváním „etických“ investiční příležitosti porušily fiduciární povinnost. Nicméně po nástupu Joea Bidena nastal obrat a americká vládní administrativa environmentální agendu prosazuje se stejnou vehemencí jako evropské autority.

Navzdory enormním regulatorním preferencím nízkouhlíkových zdrojů se svět v blízké budoucnosti nezbaví závislosti na ropě a plynu. Kompletní vyřazení fosilních paliv bude náročnější a dlouhodobější proces, než se v současnosti očekává.

Regulatorní nátlak je neefektivní cesta k inovacím. Společensky odpovědné investování (ESG) představuje v zásadě správnou myšlenku prověděnou nesprávnými prostředky. Změna v přístupu k udržitelnosti by měla přijít zdola a měla by se odehrát pozvolně. V současnosti vidíme opak – snahu o abnormálně rychlý a shora řízený direktivní přechod na udržitelné zdroje.

Zároveň si navzdory utopickým představám v dohledné době se zelenou energií nevystačíme. Navzdory enormním regulatorním preferencím nízkouhlíkových zdrojů se svět v blízké budoucnosti nezbaví závislosti na ropě a plynu. Kompletní vyřazení fosilních paliv bude náročnější a dlouhodobější proces, než se v současnosti očekává.



Monitor Jana Macháčka
zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.