Vakcinace celého světa je v zájmu vyspělých zemí

DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. objednat zasílání e-mailem

Dělit se o vakcínu s chudými zeměmi chrání bohaté země, pokud chudá země leží na jejich hranici nebo blízko ní a je zdrojem ekonomické migrace. To je Mexiko v případě USA, Ukrajina v našem případě a Turecko, když jde o Německo. Solidární distribuce také umožní rychlejší restart globalizace a mezinárodní dělby práce či letecké přepravy, turistiky – například Japonsko bude moci pořádat olympiádu.

Na jedné straně je odpovědnost k vlastním občanům a daňovým poplatníkům, na druhé nejde jen o hodnoty a nepodmíněnou solidaritu se všemi lidskými bytostmi. Solidaritu je lepší chápat jako osvícený vlastní zájem. Nakolik se mají bohaté státy dělit o vakcíny s třetím světem či s rozvojovými zeměmi?

Ondřej Jonáš, investiční bankéř

Právo na život

Zachránit život, předejít předčasnému úmrtí, maximalizovat očekávanou délku života každého a součtem všech životů dané společnosti. Tak zní formulace proklamovaná osvícenou vládou. Zda ve vztahu k populaci na globální úrovni, národních států, krajů, kmenů či kamarádů není jasné. Dokud vakcína bude na příděl, musíme realisticky očekávat předbíhání ve frontě, černý trh i vakcínovou turistiku. Snaha vyloučit vliv peněz nebude úspěšná.

Operací Warp Speed v únoru 2020 rozdělila americká vláda 12,4 bilionu dolarů mezi sto farmaceutických a biotechnologických společností za účelem výzkumu a vývoje prevence a léčby covidu-19. Málokdo očekával rychlý výsledek, natož štědrý dar světu několika vakcín s účinností 95 procent za cenu láhve vína.

Návrat k normálnímu životu závisí na logisticky a časově náročné operaci proočkování zhruba dvou třetin populace dané země a nabytí kolektivní imunity. Českou populaci nemine krutá zima a je jen na naší vládě a sebeovládání, zda bude následovat lepší druhá polovina roku 2021. Nejsme ostrov, proto bude záležet i na všech okolo nás. Globální závislost platí pro zdraví v pandemii i zdraví klimatu.

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Eliminace ohrožení

Kapitalistický systém založený na principu, že každý přispívá k obecnému prospěchu tím, že dbá především o vlastní zájmy, funguje tak, že zároveň s tím, jak se každý stará o vlastní dobro, společnost věnuje velké finanční prostředky na starost o blaho těch, jimž se v této soutěži přechodně nebo trvale nedaří. Děje se to neustále, ať církvemi, občanskou či osobní charitou nebo zákony demokratického státu.

Lze to považovat za morální imperativ, ale je to také ekonomická nutnost, protože kdyby převažovala sobecká interpretace vlastních zájmů, společenský i hospodářský systém by přestaly být stabilní a rozpadly by se s výrazně negativními důsledky pro každého. Ať argumentujeme morálními principy nebo prospěchem každého jednotlivce, je tato kombinace „sobectví“ a „velkorysosti“ nutnou podmínkou stability systému.

To platí pro občany států a od začátku globalizace v 19. století celosvětově, byť všechny instituce nejsou v plnění této role dokonalé. Pandemická krize to ukazuje názorně: nepovede-li se zastavit šíření viru v celém světě, je potenciálně ohrožen náš prospěch společenský i ekonomický. Proto je v bytostném zájmu vyspělých zemí a jejich občanů, aby výrazně přispěli k vakcinaci na celém světě.

Navzdory tomu nemusí to být v praxi takto jednoduché. Efektivnost vakcíny se prokáže až tím, že se uplatní v zemích, kde bude fungovat. Náročné podmínky přepravy a rozdělování první vakcíny asi preferují uplatnění v zemích, které jsou schopné vakcinaci zorganizovat bez velkých ztrát. V každém případě cílem musí být eliminace ohrožení koronavirem na celém světě a výrazný finanční příspěvek na něj se vyspělým zemím bohatě vyplatí i ekonomicky, pokud etický imperativ na některé daňové poplatníky nestačí.

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Nezodpovědnost regulátorů

Vlády mají primární povinnost vůči svým občanům, ale kdy jindy by měly pomoci i ostatním zemím, když ne teď? Namísto většinou kontraproduktivní zahraniční pomoci by vlády mohly celý tento rozpočet použít na nákup a distribuci vakcín pro chudé země. Asi dává smysl podporovat primárně geografické sousedy, ale pokud se chceme vrátit ke svobodnému cestování, pak jen to nestačí. Je to dobrá nejen zdravotní, ale i zahraniční politika.

Politika regulátorů je absolutně nesmyslná a nezodpovědná. Ve chvíli, kdy vakcíny dostaly certifikaci ve Velké Británii, měl ji převzít americký a evropský regulátor a v těchto zemích se mělo okamžitě začít s vakcinacemi. Na koronavirus umírají tisíce lidí denně, proto není čas na hraní na svém písečku kvůli pocitu vlastní důležitosti.

Absolutně šílený je nápad Ursuly von der Leyenové, že členské země Evropské unie začnou vakcinovat společně. Proč? Kdo je rychleji připravený, má vakcinovat. Proč by měl čekat a nechat umírat lidi jen proto, že v jiných státech vládnou místo politiků nezodpovědní hochštapleři? To je absolutně nezodpovědná politika, která staví hloupý PR nad životy lidí.

Lubomír Lízal, CEO Expobank

Otázka závažnosti

Odpověď na otázku do značné míry závisí jak na skutečné, tak především na vnímané závažnosti nemoci, kterou vakcinace eliminuje. Historicky se podařilo díky mezinárodnímu úsilí prakticky vymýtit dětskou obrnu, na druhou stranu podobně nikdo neuvažuje třeba u chřipky. Jak vnímáte současný čínský koronavirus?

Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Nejen ekonomika

Nikoho nepřekvapuje, že rozvojové země disponují horším přístupem k vakcíně a že do jisté míry budou odkázané na pomoc bohatších států. Solidarita s chudšími zeměmi se však vyplatí i z pragmatických důvodů. Na vrcholu pandemie mnozí předpokládali, že jedním z důsledků covidu-19 bude zpřetrhání globálních dodavatelsko-odběratelských řetězců a tlak na lokalizaci výroby. Tento scénář se zatím nenaplňuje. Naopak, mnohé korporace přesunují produkci do dalších regionů, aby rezervoár svých dodavatelů ještě víc diverzifikovaly.

V takovém prostředí se stává snaha o co nejplošnější globální vakcinaci společným zájmem řady firem. Přetrvávání nemoci covid-19 v rozvojových oblastech, kde se často koncentruje výroba, může dodavatelské řetězce poškodit. Dopad solidární distribuce vakcíny se navíc neomezuje na ekonomiku. Pokud podporu neposkytnou západní státy, pokusí se o to některý jejich geopolitický rival s cílem zajistit si v dané oblasti vliv.

Nesmíme ani opomenout, že rozvíjejícím se trhům pomáhá i pokrok ve vývoji vakcíny. Na burzy se totiž vrací apetit k riziku. Investoři, hladoví po výnosech, kupují rizikovější dluhopisy z těchto oblastí. Současně slabší dolar přispívá k citelnému uvolnění měnových podmínek. Firmy z chudších regionů totiž často závisejí na dolarovém financování. Společnostem proto klesají náklady na obsluhu dluhu, což se promítá do vyšších zisků. Minimálně podnikové sféře v rozvojových zemích současná situace okolo vakcíny evidentně ulevila.

Dominik Stroukal, hlavní ekonom banky CREDITAS

Statistika není vše

Posílejme vakcíny našim obchodním partnerům, pokud na to máme. Je to rozumná zahraniční politika. Nezaklínejme se však při tom solidaritou, protože tu mohou mít pouze jednotlivci, stát solidární být neumí, vždy rozdává z cizího. Zůstává otázka, komu posílat, komu v této situaci pomáhat. Chudším zemím? Kolik? Spadne do toho Slovensko? Ostatně, nic pro nás není důležitější než proočkovanost Slovenska, Rakouska a Německa.

Německo je sice nejvýznamnějším obchodním partnerem, na hlavu by však pro nás bylo výhodnější očkovat Slováky. Těm vyvážíme třikrát tolik, co do Rakouska, a dokonce čtyřikrát více než do Německa. A kdybychom se podívali na migraci, potom v přepočtu na hlavu by bylo opět nejvýhodnější očkovat Slováky, poté Ukrajince a následně Mongoly. Následuje Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko s Běloruskem. To jsou země, z nichž k nám proudí velká část jejich populace, a zároveň to není zanedbatelné množství.

Pokud máme pocit, že jsme to zvládli u nás, a chceme pomáhat v zahraničí, začněme u Slovenska. Pokud bychom chtěli dál, statistika ukazuje na Ukrajinu, Mongolsko a Maďarsko. Není to však tak jednoduché, statistika není vše a měli bychom se mít na pozoru.Vakcíny do zahraničí by nebyly distribuovány z ekonomických důvodů firem a jednotlivců, ale z libovůle vlády, která se může ve svém bohulibém cíli mýlit, nebo se do cesty mezi námi a vakcínou v zahraničí připlete korupce.