DEBATA JANA MACHÁČKAKomentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. |
Koronavirová pandemie jednou skončí. Lze poté očekávát návrat turistického ruchu, který se leckomu v Evropě (Benátky, Barcelona, Amsterdam či Praha) zdál již před pandemii nesnesitelný a neudržitelný, na původní úroveň? Nebo dokonce na ještě vyšší, protože lidem cestování chybí a v Asii a Číně dospívají a bohatnou nové generace, které se do Evropy či USA ještě nepodívaly? Dosáhl turismus stropu? Jak, proč a zda jej omezit? Co se už nikdy nevrátí? Gigantické výletní lodi? Co uhlíková stopa? A co poradit starostům Barcelony či Říma?
Svoboda a zvyk
Až bude zcela po koronavirové krizi, a aniž vznikne nová, nevidím důvod, proč by se cestování či turismus neměly vrátit tam, kde byly před krizí. Nestane se to však hned po proočkování potřebného množství populace, protože zatím není jasné, jaký bude vývoj pandemie, nakolik se bude virus bránit novými, horšími mutacemi. Očekávám tudíž, že země budou uvolňovat restrikce pomaleji, než jsme předpokládali, a že uvolňování nebude všude ve stejnou dobu.
Nový, přece jen již globalizovaný svět si lze obtížně představit bez svobodného cestování, ať proto, abychom svět poznali a rozuměli mu lépe než dnes stárnoucí generace, nebo proto, že jsme si zvykli jezdit k moři či na lyže, a nebudeme se chtít bez toho obejít. |
Návrat bude asi trvat déle také proto, že cestování, jak doufám, nebude mít přednost při uvolňování před jinými restrikcemi. Nový, přece jen již globalizovaný svět si lze obtížně představit bez svobodného cestování, ať proto, abychom svět poznali a rozuměli mu lépe než dnes stárnoucí generace, nebo proto, že jsme si zvykli jezdit k moři či na lyže, a nebudeme se chtít bez toho obejít.
Budeme se proto muset zase začít starat, abychom omezovali znečištění, které to působí. V tom však začneme tam, kde jsme kvůli koronakrizi loni skončili. Svět se po koronakrizi změní, ale v objemu turistiky a cestování bych tu změnu nehledal.
Otázka vakcinace
Věřím, že v následujících letech uvidíme prudký propad v segmentu byznys cest. Firmy totiž zjistily, že dokážou poměrně efektivně komunikovat na dálku. Zároveň omezení fyzického přemísťování souzní s tlakem na postcovidovou nákladovou disciplínu. V neposlední řadě sehraje roli i obsese environmentálně-společenskými standardy. Firmy, jejichž zaměstnanci omezí lety, se mohou prezentovat jako odpovědnější – pomáhají snižovat uhlíkovou stopu.
Pokud vakcinace poběží hladce, turismus se vrátí k normálu. V případě přetrvání některých restrikcí mohou lidé omezit počet cest, ale zároveň si připlatit za kvalitu. Z toho by pak profitovaly spíše prémiové destinace. |
Predikovat trendy v segmentu cestování za zábavou je podstatně náročnější. Proti sobě působí řada faktorů. Cestovat nyní lze, ale s určitým diskomfortem a nejistotou. Takové nepohodlí podstatnou část turistů odradí. Nicméně pokud vakcinace poběží hladce, turismus se vrátí k normálu. V případě přetrvání některých restrikcí mohou lidé omezit počet cest, ale zároveň si připlatit za kvalitu. Z toho by pak profitovaly spíše prémiové destinace.
Domnívám se, že ve střednědobém horizontu se zdravotní riziko opět vytratí, a dočkáme se obnovy předcovidových trendů. Střední třída v Asii se stává bohatší i početnější. Na druhé straně počet atraktivních turistických destinací v Evropě není nafukovací. Za pár let proto nejspíš znovu uslyšíme o nutnosti cestovní ruch tvrdě regulovat.
Jako opilí námořníci
Zkušenosti, například z dvacátých let 20. století, ukazují logickou věc – po skončení pandemie budou lidé utrácet jako opilí námořníci a užívat si znovunabyté svobody. Řada z nich navíc bude mít po roce či dvou docela dost vynucených úspor a hlad po cestování bude velký. Proti tomu působí bankrot živností velké části lidí a restauračních a hotelových zařízení v cílových destinacích, případně i leteckých společností nebo cestovních kanceláří.
Nejspíš ale nepůjde o skokovou změnu. Země se budou otvírat postupně, a leckde zřejmě zůstanou v platnosti různá omezení. Lidem, jako je pražský primátor Zdeněk Hřib, kteří říkali hesla jako Prahu Pražanům (a Komárno komárům), opičí pracka v uplynulém roce splnila sny o Praze bez turistů. Snad se do předchozího stavu vrátíme co nejrychleji.
Jen pro vyvolené
Obavy z přeplněnosti měst turisty jsou liché. Nejde o to, že očkování probíhá pomalu, nakonec v dohledné době nastane, že populace bude nějakým způsobem kolektivně chráněná. Skepsí mě naplňují pokusy zavést něco jako očkovací pas. Deklaratorní snahy, že to bude elektronické, a především nediskriminující, jsou k smíchu.
Pokud má pas fungovat, bude diskriminující z podstaty věci. Nediskriminující zase nemůže fungovat. Tudíž buď nebude moci část obyvatelstva de facto cestovat, nebo bude pro všechny cestování s velkými omezeními a vlastně nepříjemné, takže ne každý bude mít chuť jezdit po památkách. Ani v jednom scénáři se však neobávám zahlcení měst zahraničními turisty.
Praha jako Curych
Nepochybuji, že turistický ruch se vrátí na původní úroveň a patrně nadále poroste. Španělská chřipka před sto lety také měla jen dočasný dopad. Je zřejmé, že turistika s sebou kromě výhod v podobě tržeb nese i značná úskalí. Podstatné omezení turismu bralo mnoho Pražanů jako úlevu – méně davů, méně opilců, levnější restaurace (dokud byly otevřené), významný pokles nájmů navzdory argumentům, že AirBnB zabírá jen zlomek bytů v centru. Kdyby nebylo zavřených obchodů a restaurací, Praha by byla lepším místem k životu.
Vrátí se Praha do povědomí světa jako magnet pro milovníky levného alkoholu a lehkých drog? Nebo se vyšvihne na úroveň například Mnichova, Curychu, Helsinek či Stockholmu? |
V principu nemám nic proti turistům, sám občas bývám jedním z nich. Současná omezení jednou pominou. Vrátí se Praha do povědomí světa jako magnet pro milovníky levného alkoholu a lehkých drog? Nebo se vyšvihne na úroveň například Mnichova, Curychu, Helsinek či Stockholmu, kam se jezdí z jiných důvodů než kvůli nízkým cenám?
Podaří se vymést kýč a balast z obchodů v centru, nebo Praha zůstane metropolí nevkusu? Co hlučné večírky, hloučky opilců, znečištěné ranní ulice, tedy něco, co by třeba ve Švýcarsku bylo absolutně nemyslitelné? Toto vše jsou otázky spíše na pražský magistrát než na ekonomy.
Minimálně rok
Nemusíme hádat, můžeme se podívat do historie. Z té vyplývá, že se turismus vrátí na původní úroveň, ale bude mu to trvat minimálně rok, v některých zemích i několik let. Koronavirová krize je kombinací pandemie a globálního ekonomického propadu. Obě situace už se staly, i když v menším. V roce 2003 jsme mohli pozorovat reakci turismu na SARS a o šest let později na finanční krizi.
Odlepení ode dna trvalo v případě finanční krize téměř rok a nyní jsme stále na dně – rok je proto minimum. Lokálně to však bude mnohem déle. |
Na SARS zareagovali turisté do té doby nevídaně, respektive srovnatelně jen s teroristickými útoky 11. září 2001. Propad byl téměř identický – přibližně o 15 milionů mezinárodních turistů. Ze SARS jsme se ale zotavili rychleji, za jedenáct měsíců byl počet turistů stejný jako před útokem viru. Po útoku teroristů trvala obnova déle, zhruba o čtvrt roku. Finanční krize z let 2008 a 2009 shodila počet mezinárodních turistů dokonce o více než 40 milionů, tedy téměř třikrát více než SARS či 11. září. A návrat trval 19 měsíců.
Dnes už víme, že kombinace SARS a recese shodila mezinárodní turismus o více než 90 procent. Nic podobného jsme nikdy nezažili. Delší bude i trvání, to je už jisté. Odlepení ode dna trvalo v případě finanční krize téměř rok a nyní jsme stále na dně – rok je proto minimum. Lokálně to však bude mnohem déle.
Nejzasaženější země i v průběhu 11. září, SARS či finanční krize trpěly mnohem déle. Zotavení po 11. září třeba v USA trvalo dvakrát déle než jinde. Bohužel pro nás je Česká republika jednou z nejzasaženějších oblastí. Vrátíme se, ale cestování bude vypadat jinak. Bude to ale trvat mnohem déle než kdykoliv dříve.