Po pandemii asi přetrvá zájem o veřejné zdraví

Leckdo si myslí, že po pandemii propadneme telemedicíně. Jiní, že lidé budou doma, nastydnou-li. Další, že budou čistotnější, a roušky a respirátory zůstanou ve veřejné dopravě. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Co podstatného zůstane po skončení koronavirové pandemie?

Nemocnice Slaný v době koronavirové pandemie. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Nemocnice Slaný v době koronavirové pandemie. | foto:  Petr Topič, MAFRA
Nemocnice Slaný v době koronavirové pandemie.

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Leckdo se domnívá, že po skončení koronavirové pandemie tam, kde to bude možné, propadneme telemedicíně. Jiní věří, že se lidé poučí, a nastydnou-li, zůstanou, pokud možno, doma. Další si myslí, že budou čistotnější a více uklízet a dezinfikovat doma, v práci i ve veřejném prostoru. Mnozí jsou přesvědčeni, že roušky a respirátory ve veřejné dopravě přetrvají, jak je leckde v Asii běžné. Co podstatného zůstane po skončení koronavirové pandemie?



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Urychlení změn

Nedomnívám se, že by zkušenosti z pandemie vedly po jejím konci k trvalým změnám v životním nebo pracovním stylu, jak se spekuluje. Některé drobnosti, například lepší osobní hygiena, mohou chvíli přetrvat, ale časem pominou. Pandemie však asi zrychlila změny, které se odehrávají již nějakou dobu, ale brzdila je setrvačnost, a některé mohou být přičítány pandemii, například větší flexibilita v pracovní době a prostředí či ústup velkých pohřbů a pietních hrobů.

Pandemie asi také urychlila společenské a politické změny, které spojujeme spíše s generační výměnou, jako je vznik nových stran a hnutí a dělítek mezi lidmi

Větší změny čekám v příštím desetiletí v ekonomické teorii jako důsledek skutečnosti, že se již nikdo nebojí velkých dluhů. Pandemie asi také urychlila společenské a politické změny, které spojujeme spíše s generační výměnou, jako je vznik nových stran a hnutí a dělítek mezi lidmi (místo tradičního pravo-levého dělení).

Byl bych rád, kdyby zkušenost s pandemií a jejím mizerným zvládáním v Česku vedla k tomu, že si konečně uvědomíme, kolik ztrácíme skutečností, že máme nereformovanou státní službu, která je stále plně zpolitizovaná, a tudíž připravená jen na přicmrdování politikům, nikoli na přípravu státu na problémy, které jsou na obzoru.

Ač je tento fundamentální nedostatek zjevný i bez koronaviru, snad nic jej nemohlo ukázat stejně názorně jako pandemie. Obávám se však, že jak naši úředníci, tak politici si tento závěr neudělají, a i v této oblasti se po pandemii nic podstatného nezmění. Přitom v budoucích letech, kdy řádné fungování státu bude snad ještě důležitější než dříve, nás tento nedostatek, bude-li trvat, přivede k další stagnaci a pomalému úpadku.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom banky CREDITAS

Dominik Stroukal, hlavní ekonom banky CREDITAS

Veřejné politiky

Vše zmíněné platí. Budeme ze slušnosti nosit roušky a kontaktovat lékaře e-mailem a kašlat v práci považovat za nanejvýš nevhodné. Kde je to možné, bude práce z domova standardem, nikoliv výsadou. Zůstane však i několik reliktů z měnové a fiskální politiky – skrytých a neviditelných na první pohled.

Nejviditelnějším pohrobkem pandemie mohou být roušky ve veřejné dopravě, ale nejbolestivější pozůstatky se schovají ve veřejných politikách

V měnové politice zůstanou nové pravomoci centrálních bank, nižší sazby, zoufale nízko úročené spořicí účty a rostoucí nerovnost. Zůstanou obří úspory, které nezbývá, než investovat, a tím ještě zvýraznit rozdíl mezi růstem cen investičních aktiv a spotřebního zboží. A také vyšší ceny nemovitostí, které budeme svádět na krátkodobé pronájmy či zahraniční kapitál.

Ve fiskální politice je nejviditelnějším pozůstatkem pandemie obří státní dluh, který budeme splácet desítky let. Proto se vyšším daním nevyhneme. Jsou to všechny programy, které jsme nastavili a sepneme, kdykoliv se hospodářský růst mírně ochladí. Lze se přít, jsou-li to dobré programy, ale jisté je, že něco stojí, a už se jich nezbavíme. Nejviditelnějším pohrobkem pandemie mohou být roušky ve veřejné dopravě, ale nejbolestivější pozůstatky se schovají ve veřejných politikách.



Lubomír Lízal, CEO Expobank

Lubomír Lízal, CEO Expobank

Dluhy a daně

To podstatné, co zůstane, vidím jako ekonom jinde. Zprávy Rozpočtové rady a Nejvyššího kontrolního úřadu o hospodaření státu a vyhlídkách do budoucna jsou velmi neradostné. Zůstanou dluhy, neudržitelné veřejné finance, pošramocená ekonomika zejména ve službách, děti bez znalostí a sociálních vazeb, deziluze ze státu a nejspíš i dlouhodobé soudní spory vyvolané ekonomickými dopady uzávěr zejména v podnikatelské sféře. To znamená zvýšit daně, protože zatím jsme neviděli podstatnou redukci nákladů správy věcí veřejných ve prospěch reálné ekonomiky.



Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Efektivnější reakce

Zcela jistě víme, že nejen v České republice, ale i ve zbytku světa bude důsledkem pandemické krize výrazný nárůst zadlužení veřejné sféry. Otázkou je, zda prostředky na boj s pandemií, respektive na pomoc ekonomikám, aby se vyrovnaly s jejími dopady, budou generovat hospodářský růst, vyšší výběr daní a schopnost vytvořený dluh v budoucnu splatit. Rizikem zůstane tradiční možnost snížit reálnou hodnotu dluhu vyšší inflací, než jsme byli zvyklí v uplynulých desetiletích.

Řada zkušeností a změn, které přinesla potřeba reakce společnosti, státu, firem i jednotlivců na pandemickou krizi, zůstane a bude nadále využívaná. V průběhu krize se ukázalo, že především asijské země, které již měly zkušenosti s pandemií SARS v předchozích letech, reagovaly na současnou pandemii mnohem efektivněji. Lze tedy očekávat, že i Evropa a USA získané zkušenosti využijí k efektivnější reakci na pandemické krize v budoucnosti.

V průběhu krize se ukázalo, že především asijské země, které již měly zkušenosti s pandemií SARS v předchozích letech, reagovaly na současnou pandemii mnohem efektivněji. Lze tedy očekávat, že i Evropa a USA získané zkušenosti využijí k efektivnější reakci na pandemické krize v budoucnosti.

Nutnost reakce na pandemii urychlila změny v řadě oblastí, které by jinak probíhaly mnohem pomaleji, a bylo by těžké je prosadit. Globální ekonomika a mezinárodní obchod zjistily, že podstatnou část aktivit lze uskutečnit i bez mezinárodního pohybu osob. Řada mezinárodních aktivit i v budoucnu zůstane zachovaná ve virtuálním prostoru bez nutnosti cestovat.

Evropská unie měla na začátku pandemie jen minimální pravomoci ve zdravotnictví. Členské státy až v reakci na dopady pandemie souhlasily s přenesením části pravomocí na nadnárodní úroveň. Stejně jako v dalších oblastech evropské spolupráce byla posílena spolupráce v dané oblasti až v reakci na krizi. I zde lze předpokládat, že posun v intenzitě spolupráce zůstane zachován i po pandemii, například ve výzkumu ve zdravotnictví, nebo ve vývoji a nákupu vakcín a dalších ochranných prostředků.

Hlas a vyjednávací síla EU jako celku bude vždy větší, než když soutěží členské státy. Jak ve vzdělávání, tak v řadě podnikatelských aktivit včetně veřejné správy se urychlila digitalizace a využívání IT pro vzdálenou komunikaci. Práce z domova, distanční vzdělávání a doufejme, že i digitalizace a komunikace s veřejnou správou budou zachované a dále posílené tam, kde to dává smysl, a ukázala se plnohodnotnou alternativou k tradiční komunikaci před pandemií. A zkušenost si snad udrží i jednotlivci ve vztahu k politice, zaměstnavatelům, rodině, volnému času a jiným hodnotám, než je konzumní společnost.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Velký skok kupředu

Opatření na veřejné i osobní úrovni budou mít dojezd, ale za pět let nebude situace výrazně jiná než před pandemií. Telemedicína nezažije razantní nástup – aspoň doteď jsem nezaznamenal, že by se začala aspoň trochu využívat v nejhorší době pandemie. Absolutně nevěřím, že lidé budou doma více uklízet a dezinfikovat. Korporáty si to možná vezmou jako další zbytečný náklad, ale nebude to mít žádný efekt.

Kde již před pandemií byly trendy k práci či výuce z domova, tam je posílila. Navzdory odporu zaměstnavatelů a učitelů jsme udělali velký skok kupředu, aby aspoň část pracovních dní a výuky probíhala online.

Lidé nebudou zůstávat doma se sezónní chřipkou o nic více než dosud, pokud budou zaměstnavatelé nadále trvat na tom, že se musejí prokázat neschopenkou, jinak že musejí do práce. Zastaralé metody asi časem zmizí a bude přibývat firem, kde bude možné vzít si sick-day nebo dovolenou na vyléčení, ale starého psa novým kouskům nenaučíš. Už teď se v anketách mezi zaměstnavateli ukazuje obrovský rozdíl oproti loňskému létu – chtějí využívat kancelářské prostory prakticky stejně jako dříve.

Nevěřím ani tomu, že zůstanou roušky ve veřejné dopravě. Cestující je nemají rádi a mimo koronavirovou pandemii jsou zbytečné. Chřipka je prakticky asymptomaticky nepřenosná, takže dokud člověk nemá její projevy, nemá žádný důvod roušku nosit. Což bude naprostá většina cestujících, a to i v zimě. Bylo by asi rozumné, aby ti s projevy roušky měli, ale jsem v tomto ohledu skeptik.

Kde již před pandemií byly trendy k práci či výuce z domova, tam je posílila. Navzdory odporu zaměstnavatelů a učitelů jsme udělali velký skok kupředu, aby aspoň část pracovních dní a výuky probíhala online. Ale celkově se mnoho nezmění.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus

Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus

Oživení produktivity

Zvýšený zájem o veřejné zdraví zřejmě přetrvá i po pandemii. Vakcína dokáže nemoc významně zredukovat, ale historie ukazuje, že v případě nových virů se zřídka podařila jejich úplná anihilace. Covid tu s námi bude nadále. Velkou neznámou představují nové mutace. I pokud si s nimi medicína poradí, nelze boj proti covidu považovat za ukončený. Krátkodobě se můžeme dočkat vzniku lokálních ohnisek infekce. Přechodná opatření proto zůstanou i v budoucnu reálná. Ani roušky a respirátory nadobro neodložíme.

Telemedicína je jedním z konkrétních projevů širšího pozitivního trendu, který pandemie vyvolala – zrychlení digitalizace. Opatření společenského distancování donutila domácnosti, firmy i jiné subjekty používat digitální kanály v oblastech, kde to dříve nebylo běžné. Tento skok v digitalizaci oživí skomírající produktivitu. Její dlouhodobé ochabování patřilo mezi nejpalčivější ekonomické problémy uplynulých let. Pokud se teze o nastartování produktivity v následujících letech potvrdí, půjde o jeden z nejvýznamnějších přínosů pandemie.



Petr Zahradník, ekonom České spořitelny

Petr Zahradník, ekonom České spořitelny

Větší zodpovědnost

Na to, co podstatného zůstane po skončení pandemie, lze odpovědět normativně z hlediska, co by zůstat mělo, nebo z hlediska pokud možno co nejautentičtějšího odhadu budoucí reality. Obecně by po skončení pandemie nemělo zůstat vše, co bylo v našich životech zbytečné a nadbytečné, především naše přesuny či pro nás převážených věcí. Týká se to zejména obrovského počtu pracovních cest, buď každodenních z domova do zaměstnání, i služebních, ale také za nákupy a službami.

Pro všechny tyto typy nalezla kovidová situace alternativu – tam, kde dává smysl. Tedy, práce z domova pro profese, kde je proveditelná; namísto přesunů napříč kontinenty i mezi nimi používání nových komunikačních platforem; hojné využívání dovážkových služeb namísto masových návštěv nákupních center. S tím jsou spojené i nové požadavky na administrativní prostory.

Návrat k normálu

Ukazuje se, že kancelářské místo pro každého úředníka je přežitek, či změna firemních benefitů v tom smyslu, že nadále se již nebude každý druhý vrcholný korporátní čičmunda producírovat na svých cestách ve služebním automobilu obvykle vyšší kategorie. S tím je spojená i silná potřeba nechodit s každou malicherností na úřady, která je však podmíněna tím, že úřady musejí být na tuto situaci připravené technicky, organizačně i personálně.

Zkušenost z pandemie by se měla projevit také v mnohem větší obezřetnosti a péči o vlastní zdraví, kdy přípitek „na zdraví“ by neměl být považovaný za frázi, nýbrž za úctu k nejvyšší a nejcennější hodnotě. To by se mělo projevit i ve větším úsilí o kvalitu našeho zdravotního stavu. Třetí oblast, která by měla zůstat v paměti, je funkčnost krizového managementu. Pandemie jej zastihla v mnoha vyspělých zemích v nedbalkách a mnohde ani po roce nefunguje, jak by měl (Česká republika je dobrým příkladem).

Mnozí z nás si vroucně přejí, aby pandemie skončila, a my se vrátili do normálu. Jaký ten normál však bude? Stačil rok, abychom se z pandemie dostatečně mentálně poučili?

Čtvrtou záležitostí je odolnost každého z nás, která v uplynulých desetiletích strnulého blahobytu nebyla nijak testovaná. Nebyli jsme zvyklí jednat v mezních situacích a neměli bychom zapomenout, jak se v nich chovat racionálně a s chladnou hlavou. Předchozí naznačilo část toho, co bychom měli. Je otázkou, zda to chceme. Mnozí z nás si vroucně přejí, aby pandemie skončila, a my se vrátili do normálu. Jaký ten normál však bude? Stačil rok, abychom se z pandemie dostatečně mentálně poučili?

Obávám se, že nikoli. Mnoho z nás si stále přeje zatěžovat ovzduší a zahušťovat prostor při cestách do práce, které nejsou nutné, při služebních cestách do zahraničí, i když lze použít komunikační platformu, či do oblíbeného obchodu, přestože je možné si objednat dovoz zboží. Někoho také těší navštěvovat úřady namísto použití elektronické cesty. Jiný při vyslovení zdraví jen nezúčastněně mávne rukou.

Optimisticky doufám, že každý se v postkovidovém stadiu stane osobně i společensky zodpovědnější – svou kovidovou zkušenost nehodí za hlavu. A přeji si, aby nás tento oddychový čas neodnaučil vzdělávat se a pracovat. V těchto oblastech vidím zřejmě největší riziko gigantických budoucích nákladů.



Monitor Jana Macháčka

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.