Inflace se schová do investic. Ale nikoli vysoká

Po finanční krizi v roce 2008 předpovídali ekonomové vysokou inflaci. Ta ale nepřišla. V současné koronavirové krizi se tato obava znovu artikuluje. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Dostaví se tentokrát vysoká inflace? Pokud ano, co je a bude jinak oproti konci prvního desetiletí?

Jaký je vztah mezi mírou nezaměstnanosti a inflací? foto: Richard Cortés, Česká pozice

Jaký je vztah mezi mírou nezaměstnanosti a inflací?

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Po finanční krizi v roce 2008 a v průběhu následné velké recese předpovídali někteří ekonomové návrat vysoké inflace, či dokonce příchod hyperinflace především v důsledku rozvolněné měnové politiky (dlouhé kvantitativní uvolnění) a fiskálních stimulů (mluvíme o USA, Evropě a vyspělém světě). Inflace ale nepřišla. Uprostřed koronavirové krize či na cestě z ní se tato obava znovu artikuluje.

Důvodem je zřejmě velmi přestřelený americký fiskální stimul, který podle všeho bude tvořit celkově až 3,6 bilionu dolarů, což je dle propočtů ekonoma Oliviera Blancharda asi čtyřikrát víc než takzvaný output gap, řekněme nevytížená kapacita americké ekonomiky. Ta prý poběží 14 procent nad svým potenciálem, nezaměstnanost bude nulová. Evropské fiskální stimuly budou oproti těm americkým asi poloviční, okolo čtyř procent HDP. Dostaví se tentokrát vysoká inflace? A pokud ano, co je a bude jinak oproti konci prvního desetiletí?



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Uplatnění přebytečných peněz

Velikost stimulů ve vyspělém světě zřejmě významně přesahuje odhady potenciálu jeho ekonomik, což se na konci prvního desetiletí zdálo mnohem umírněnější. Proto mnozí dospívají k závěru, že tentokrát očekávaná inflace přijde. Svědčí o tom i pohyb dlouhodobých obligací na trzích. Nejsem si však jistý, že se z toho vyvine ve vyspělých ekonomikách velká inflace spotřebitelských cen, jak ji měříme harmonizovaným indexem spotřebitelských cen.

Hledáme-li oblast, kde se projevuje očekávaná inflace, nejsou to ceny měřené indexem spotřebitelských cen, ale kde se uplatňují peníze „přebytečné“, tedy v cenách cenných papírů (zejména akcií), nemovitostí, hazardu či unikátních uměleckých předmětů

To proto, že se mi nezdá, že by se stimuly nekontrolovaně rostla poptávka po zboží, jehož ceny index měří, nad míru danou schopností světa poptávku uspokojit. Naopak, zdá se mi, že se vyspělé ekonomiky chystají zvýšit produkci takového žádaného zboží, protože rychle rostou investice do nových technologií, zejména do ekologizace, zatímco globalizace usnadňuje zvýšení dodávek tam, kde se produkty vyrábějí v málo vyvinutých zemích.

Významné změny ovšem nastávají. Zdá se, že zmíněné stimuly vrátily optimismus do uvažování. Přebytečné peníze nejen u nejbohatších, ale i u drobných majitelů se začínají investovat i do spekulací, ale především do nutných investic. Hledáme-li oblast, kde se projevuje očekávaná inflace, nejsou to ceny měřené indexem spotřebitelských cen, ale kde se uplatňují peníze „přebytečné“, tedy v cenách cenných papírů (zejména akcií), nemovitostí, hazardu či unikátních uměleckých předmětů.

Mělo by to tedy dopadnout dobře, tedy jen mírnou inflací. Možná praskne nějaká ta bublina a část přebytečných peněz zmizí. Nezaměstnanost by nakonec (po koronakrizi) měla klesat. Vše však záleží na dobrém managementu měnovém i fiskálním v hlavních vyvinutých zemích. V tom jsou teď trhy oprávněně optimistické a já s nimi.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom banky CREDITAS

Dominik Stroukal, hlavní ekonom banky CREDITAS

Dobrá zpráva

Inflaci se nevyhneme, všechny nové peníze se někde projevit musejí. Jenže se neprojevují ve spotřebním koši – na tom se pravděpodobně příliš nezmění. Chleba proto příliš nezdraží, ale nafukují se ceny nemovitostí, akcie jsou na svých vrcholech, státní dluhopisy mají záporné výnosy, bitcoin trhá rekordy…

I kdyby nakonec nějaká inflace přišla, byla by to dobrá zpráva, tedy aspoň pro centrální banky. Mají totiž spoustu nástrojů, kterými dokážou utlumit úvěrovou činnost v dobách dobrých, třeba zvýšením sazeb. Ty jsou teď téměř na nule a v mnoha zemích dokonce pod ní. Problém proto spíše mají, když je inflace nízká.

Investice nejsou jen pojistkou proti inflaci, ale přímo na ní vydělávají, protože lidé nové peníze neutrácejí za chleba, ale investují je. Inflace proto dorazí, jen se schová – do investic. Už teď to vidíme. Rozevírá to nůžky mezi bohatými a chudými, zkresluje relativní ceny, zkrátka není to zadarmo. A navíc se schovává.

Ale i kdyby nakonec nějaká inflace přišla, byla by to dobrá zpráva, tedy aspoň pro centrální banky. Mají totiž spoustu nástrojů, kterými dokážou utlumit úvěrovou činnost v dobách dobrých, třeba zvýšením sazeb. Ty jsou teď téměř na nule a v mnoha zemích dokonce pod ní. Problém proto spíše mají, když je inflace nízká. V takovou chvíli musejí podporovat růst cen a sazby snižovat, ale dnes není kam. Vymýšlí se tudíž řada novinek, jako bylo kvantitativní uvolňování či kurzový závazek.

Uměle přehřívaná ekonomika, tedy i uměle našponované trhy práce proto budou nafukovat ceny. Jen minimálně ale ve spotřebním koši. Současná měnová i fiskální politika jsou téměř dokonalou sázkou na růst cen investičních aktiv. Tam se totiž chodí inflace schovávat.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Poškozená důvěra

Vysoká inflace se ani tentokrát nedostaví. Ekonomové, kteří ji před více než deseti lety předpovídali, by měli přehodnotit svou analýzu. Vysoká inflace by ještě více poškodila již tak vratkou důvěru lidí ve vládní instituce (kam pro tyto účely řadím i centrální banky). A to vlády a centrální banky nemohou potřebovat.

Vysoká inflace by ještě více poškodila již tak vratkou důvěru lidí ve vládní instituce. A to vlády a centrální banky nemohou potřebovat.

Nejsem monetární ekonom, ale centrální banky jsou jich plné. A protože jsou nezávislé na vládách, věřím v jejich expertizu a v to, že svůj úkol v podobě stabilní cenové hladiny berou vážně, proto nenechají cenovou hladinu růst tempem výrazně odlišným, než jsou spotřebitelé v uplynulých desetiletích zvyklí. Současně s tím se nedomnívám, že fiskální nebo jiný nepeněžní stimul může ovlivnit inflaci dlouhodobě.

Souhlasím s americkým ekonomem Miltonem Friedmanem (1912–2006), že inflace je vždy a všude peněžní jev. Nastává, když peněžní zásoba roste rychleji než poptávka po penězích, popřípadě když poptávka po penězích klesá rychleji než měnová zásoba. Krátkodobě se projevují i jiné vlivy, například fiskální stimuly nebo změny daňových a celních sazeb. Inflace proto může krátkodobě ukazovat výkyvy, ale střednědobě a dlouhodobě ji seriózní centrální banky (Fed, Evropská centrální banka i Česká národní banka) kontrolují.



Lubomír Lízal, CEO Expobank

Lubomír Lízal, CEO Expobank

Stagflační scénář

Tichým, ale chybným předpokladem predikcí o vysoké inflaci v důsledku měnové expanze je neochota centrálních bank razantně zvýšit sazby s koncem krize. Proto inflace nebude. Nezapomínejme, že růst cen aktiv je často zamýšlený vedlejší efekt měnové politiky, kterým se tlumí přenos reálné krize do finanční sféry, proto není ani nepřímým indikátorem budoucí inflace.

Nepravděpodobný, ale stále více realistický vývoj než katastrofické scénáře měnově inflační politiky, je stagflační scénář – situace, kdy se zásadně strukturálně změní hospodářství s výrazným nákladovým šokem ve stavu utlumené ekonomiky.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Očistný proces

Obavy z návratu inflace se opět stávají obsesí mnoha investorů a ekonomů. Přitom neortodoxní monetární experimenty v uplynulém desetiletí výraznější růst cen nezpůsobily. Centrální bankéře naopak trápila spíše neschopnost naplnit cíle cenové stability. Nyní však více faktorů nahrává scénáři, že se v souvislosti s inflací „změnil zeitgeist“.

Uvolněnou měnovou politiku doprovázela v desátých letech utažená fiskální politika. K tomu lze přidat chabou kapitálovou vybavenost peněžních ústavů. V jejím důsledku prostředky, které komerční banky získaly prodejem vládních dluhopisů bankám centrálním, končily zpět v bilancích centrálních bank ve formě přebytečných rezerv.

Pokud makrodata inflační hrozbu potvrdí, centrální banky předčasně ukončí stimuly, což povede ke splasknutí řady bublin na burzách. Inflace proto může představovat očistný proces a odstranit současné anomálie na trzích aktiv.

Nyní se však vlády v souvislosti s covidem pustily do rozsáhlých stimulů. Finanční domy mají motivaci půjčovat, jelikož se zlepšila jejich kapitálová vybavenost a úvěry jsou mnohdy kryté vládními garancemi. Peníze proto reálně doputují k podnikům a domácnostem, což může cenové tlaky rozpohybovat. Bezprostředně po skončení lockdownů lze také očekávat proinflační vliv odložené spotřeby.

V uplynulém desetiletí bránily inflaci i strukturální faktory. Globalizace a outsourcing přispěly ke snižování mzdových nákladů. Všeprostupující digitalizace vede k větší cenové transparentnosti, čímž vyvolává deflační impulzy. Rýsuje se však určitý obrat. Stárnutí populace (zejména v Číně) může způsobit významný úbytek pracovní síly a promluvit do vyšších mezd. Deglobalizace by se také propsala do růstu nákladů.

Řada tržních ukazatelů naznačuje, že střednědobě se zrychlí dynamika cen. Na to se Fed již připravil, když opustil pevný cíl cenové stability a nahradil jej průměrným cílováním. Pokud makrodata inflační hrozbu potvrdí, centrální banky předčasně ukončí stimuly, což povede ke splasknutí řady bublin na burzách. Inflace proto může představovat očistný proces a odstranit současné anomálie na trzích aktiv.



Jan Mládek, Český institut aplikované ekonomie

Jan Mládek, Český institut aplikované ekonomie

Peking a finanční trhy

Současná situace s inflací je velmi zvláštní. Ekonomové se v minulosti celkem shodli, že masivní tištění peněz vede k inflaci, případně k pádivé inflaci či hyperinflaci – dle toho, jak hodně se tiskne. Krize v letech 2008/2009 byla řešena masivním tištěním peněz a nic se nestalo – inflace nevypukla. Proto se další krize, tentokrát způsobená pandemií covid-19, opět řeší masivním tištěním peněz, dokonce ještě rychlejším než za krize předchozí. Jednou jsme už vyřešili krizi tištěním peněz a nic dramatického se nestalo, tak proč to neudělat znovu?

I autoritativní režimy musejí brát do určité míry v úvahu přání svých občanů, kteří možná nechtějí demokracii západního typu, ale určitě chtějí konzum západního typu. O tom, zda bude inflace i u spotřebního zboží se rozhodne v Pekingu a na finančních trzích.

Jenže když se podíváme na problém blíže, zjistíme, že důvody k obavám existují. Tištění peněz v minulosti nevedlo pouze k tradiční inflaci (CPI), tedy růstu cen spotřebního zboží potravin a služeb, jinými slovy těch komodit, kde růst cen přímo ohrožuje politickou, ekonomickou a sociální stabilitu. V případě finančních aktiv (a nemovitostí) však inflace nastala. Akcie řady podniků jsou dnes prodávané za nesmyslně vysoké ceny a výnos investora není primárně z dividend, ale z růstu cen aktiv.

Jde o proces, který pohání sám sebe a vytváří obrovské spekulační bubliny. Je to dáno tím, že natištěné peníze skončily především u malého procenta bohatých, které za ně nekupuje spotřební zboží, ale finanční aktiva. A je tady ještě jeden moment, který tlumí inflaci u spotřebního zboží. Jeho obrovská nabídka z Čínské lidové republiky (ČLR), která používá dumpingové ceny k zabrání světových trhů a jako prostředek k získání světovlády. Masivní nabídka levného spotřebního zboží z ČLR velmi efektivně tlumila inflační tlaky v celém světě.

První otázkou je, zda vláda ČLR bude v této politice chtít pokračovat a zda si neřekne, že už bylo dost dotování světa na úkor čínských občanů, a tuto politiku zastaví. Další otázkou je, zda bude schopná v této politice pokračovat. I autoritativní režimy musejí brát do určité míry v úvahu přání svých občanů, kteří možná nechtějí demokracii západního typu, ale určitě chtějí konzum západního typu. Jinými slovy o tom, zda bude inflace i u spotřebního zboží se rozhodne v Pekingu a na finančních trzích.



Monitor Jana Macháčka

Počet příspěvků: 1, poslední 12.2.2021 03:21 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.