Dopady koronavirové krize zatím nelze změřit

Bankovnictví je nyní zdravější a robustnější než před rokem 2008. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Bude letošní koronavirová krize horší než ta v roce 2008?

Jan Macháček 19.3.2020
Ministerstvo zdravotnictví. Místnost, kde se nakupuje. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ministerstvo zdravotnictví. Místnost, kde se nakupuje. | foto:  Michal Růžička, MAFRA
Ministerstvo zdravotnictví. Místnost, kde se nakupuje.

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Globální finanční krize a následná velká recese v roce 2008 se zrodily ve finanční sféře a takové krize bývají nejhorší. Bankovní odvětví je nyní zdravější a robustnější než před rokem 2008. Tehdy však nepřestaly fungovat služby (restaurace, hotely, obchody) a létat letadla a nezavřely automobilky. Podle Morgan Stanley se čínské HDP propadne o pět procent v prvním čtvrtletí a eurozóna také o pět procent za celý letošní rok. Bude letošní krize horší než ta v roce 2008?



Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Reálná i monetární

Jsme na začátku krize, která je v historii krizí výjimečná. Je současně reálná i monetární, kombinace obrovského reálného negativního šoku v podobě nebezpečné pandemie a vyfouknutí bubliny, kterou dofukovaly centrální banky a zadlužující se vlády po krizi před 12 lety.

Jsme na začátku krize, která je v historii krizí výjimečná. Je současně reálná i monetární, kombinace obrovského reálného negativního šoku v podobě nebezpečné pandemie a vyfouknutí bubliny, kterou dofukovaly centrální banky a zadlužující se vlády po krizi před 12 lety.

Bude obtížné měřit ekonomické dopady současné koronavirové krize, protože se do ní schovají i problémy, které se od poslední recese naakumulovaly. Navíc ekonomy čeká také výzva v podobě nových způsobů měření nezaměstnanosti. Přesunutí poloviny populace na práci z domova může statisticky vypadat mnohem lépe než skutečnost. Je plnohodnotnou náhražkou? Pokud ne, o kolik procent méně? Jak to změříme? Nezaměstnanost může růst mnohem rychleji, než budou ukazovat statistiky.

Budeme se navíc potýkat s novými nerovnostmi. Odvětví, jako je pohostinství či turismus, budou zasaženy více než jiné. Centrální banky a vlády budou muset zasáhnout mnohem více než v minulosti. Současná krize je v mnoha ohledech už nyní horší než ta předchozí. A nadále bude, protože pokud se nestane zázrak, budou současná opatření trvat měsíce, spíše několik let. Nic takového jsme nezažili sto let.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Nutnost koordinace

Která krize bude horší, zda finanční z roku 2008, nebo dnešní koronavirová, lze obtížně odhadnout. Navíc se liší. Ta z roku 2008 byla od začátku finanční, a proto zasáhla postupně celou ekonomiku. Dnešní krize je důsledkem zabrzdění nabídky i poptávky v reakci na pandemii, a tudíž snáze řešitelná, pokud se budou řešit její příčiny. Z toho však nevyplývá, že bude mělčí nebo kratší, spíše naopak.

Vše bude záležet na tom, nakolik se podaří koordinovat monetární a fiskální zásahy, aby se celoevropsky či dokonce celosvětově dosáhlo nejlepších výsledků. Bohužel vidíme namísto koordinace nekoordinované akce vlád a centrálních bank.

Paradoxně pro boj s virem zvolená strategie, zpomalování pandemie, když už jí nelze zabránit – nejlepší pro záchranu lidských životů a téměř všechny země ji přijaly –, bude ekonomicky náročnější a prodlouží ekonomickou nejistotu. Zdá se mi proto, že dnešní krize bude větší než ta předchozí, i když je současný finanční systém mnohem robustnější než před 12 lety.

Vše bude záležet na tom, nakolik se podaří koordinovat monetární a fiskální zásahy, aby se celoevropsky či dokonce celosvětově dosáhlo nejlepších výsledků. Bohužel vidíme namísto koordinace nekoordinované akce vlád a centrálních bank. Ukazuje se, jak nedostatečná je integrace Evropské unie: jakkoli je nástup pandemie evidentní problém přesahující hranice členských zemí, a tudíž by podle principu subsidiarity měl být plně v kompetenci unie. Rozdělení pravomocí v EU jej nechává členským státům, a podle toho to vypadá.

Obávám se, že ani tato zkušenost, až bude po akutní krizi, nepovede k nápravě, a že zkušenosti z této krize, namísto aby vedly k větší integraci, povedou k dalšímu oslabení evropských institucí. Populisté už dnes kritizují za tento nedostatek instituce EU, které tyto pravomoci nemají, a hájí národní státy, jež jim je odmítají dát. Doufejme, že výsledkem nebude dlouhodobé oslabení evropských integračních snah.



Svatopluk Kapounek, Mendelova univerzita Brno

Svatopluk Kapounek, Mendelova univerzita Brno

Společná pouze nejistota

Současná koronavirová krize má s finanční krizí v roce 2008 společnou pouze nejistotu, jež negativně ovlivňuje budoucí investice firem a spotřebitelskou poptávku. Tím podobnost končí, a proto nejen její dopady, ale především nástroje k odstranění důsledků, musejí být jiné. Na vyčíslení dopadů současně krize je však brzy.

Existuje sice řada modelů predikujících nejen počty nakažených, ale i související ekonomické dopady, jejich výsledky jsou však více než diskutabilní. Tyto modely jsou velmi citlivé na vstupní informace – většina z nich pracuje s explicitně definovanými parametry, nikoliv s empirickými pozorováními, která zatím pro naši zemi a vládní opatření nemáme. Již dnes však víme, že nástrojem k odstranění následků krize musí být primárně politika fiskální, nikoliv monetární, což přímo souvisí s pravděpodobnou délkou recese.

Kratší horizont

Zatímco hlavní příčinou finanční krize byla nadměrná úvěrová kreace peněz a s tím související cenová bublina na trhu aktiv, negativní důsledky současné koronavirové krize lze primárně očekávat v odvětví služeb (především v cestovním ruchu), sekundárně na trzích práce. S následky finanční krize v roce 2008 se Evropa vyrovnávala téměř sedm let, nyní lze očekávat dopady recese v mnohem kratším horizontu.

Zatímco hlavní příčinou finanční krize byla nadměrná úvěrová kreace peněz a s tím související cenová bublina na trhu aktiv, negativní důsledky současné koronavirové krize lze primárně očekávat v odvětví služeb (především v cestovním ruchu), sekundárně na trzích práce. S následky finanční krize v roce 2008 se Evropa vyrovnávala téměř sedm let, nyní lze očekávat dopady recese v mnohem kratším horizontu.

Po finanční krizi bylo nutné obnovit stabilitu bankovní sféry zavedením tehdy zcela nové makroobezřetné politiky (včetně definic nových cílů, nástrojů a regulatorních opatření), nyní budeme pravděpodobně čelit silnému krátkodobému poptávkovému šoku v horizontu měsíců či jednoho roku a hledat aktivní a selektivní opatření ve formě přímých státních subvencí firmám, v oblasti sociální politiky a pravděpodobně také v oblasti politiky zaměstnanosti.

Pomoc centrální banky v podobě plošné měnové expanze by vzhledem k charakteru krize nebyla příliš efektivní. Za vhodnou reakci bankovního regulátora lze považovat administrativní selektivní opatření, například odložení splátek úvěrů, podporující zmíněná aktivní opatření vlády. Všechny tyto nástroje by mohly mít rychlý dopad na obnovu ekonomické aktivity.

Dlouhodobý dopad současné koronavirové krize bude pravděpodobně selektivní, zejména v cestovním ruchu. Může dojít k větší vertikální diverzifikaci zahraničně-obchodních vztahů a k obnovení růstu biofarmaceutického průmyslu.



Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny

Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny

Neschopnost odhadu

Na rozdíl od krize v letech 2008 až 2009 tato není způsobena ekonomickými důvody a spouštěči. Proto je velmi obtížné, ba nemožné, aby se trhy a standardní ekonomické kategorie a nástroje staly diagnostikami. Napovědět mohou nepřímo současné hodnoty mobilizovaného kapitálu a soukromých i veřejných finančních zdrojů ke zmírnění následků. Dle nich by minimálně přímé dopady této krize na základě nyní známých faktů neměly být větší než v případě krize předchozí.

Trh není diagnostik, a proto není ani při nejlepší vůli schopný odhadnout, co virus udělá, zda existuje riziko recidivy, či se může projevit nějak jinak, hůře. Neznáme a nejsme schopní odhadnout především trvání koronavirové krize.

Trh není diagnostik, a proto není ani při nejlepší vůli schopný odhadnout, co virus udělá, zda existuje riziko recidivy, či se může projevit nějak jinak, hůře. Neznáme a nejsme schopní odhadnout především trvání koronavirové krize.Navíc epidemie zasáhla ekonomiky ve zcela rozdílné kondici. U těch, které jsou strukturálně zdravé, může přijít návrat k normálu relativně brzy a jejich růst ještě přesvědčivější než aktuální pád.

V Evropě nejvíce postižená Itálie se již před epidemií nacházela v křehké a nedobré ekonomické kondici se spoustou strukturálních poruch a nedobrou společenskou náladou. Drastické dopady viru zde mohou spustit další ekonomickou infekci velmi oslabeného hospodářského organismu s fatálními důsledky. Totéž v menším lze očekávat u Španělska.

Na rozdíl od krize předchozí, která nebyla globální, ale spíše obou břehů Atlantského oceánu plus Japonska, zde není moc úniku. Bude dobré si tuto otázku položit opět třeba za měsíc a porovnat, nakolik se nynější výchozí parametry změnily.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Podstatný rozdíl

Koronavirová pandemie uštědří světovému hospodářství mnohem tvrdší úder, než se původně předpokládalo. O tom, jak citelné ochromení ekonomické aktivity nastane, rozhodne intenzita šíření nových infekcí a s ní související délka karantén. Dle některých odhadů se měsíc výjimečného stavu v eurozóně promítne poklesem její ekonomiky v roce 2020 o jedno procento. V případě tříměsíčních karantén její HDP klesne až o čtyři procenta.

Mezi krizí v roce 2008 a aktuální situací je podstatný rozdíl. Současné peripetie okolo pandemie vyvolal náhlý exogenní šok, zatímco recese z prvního desetiletí 21. století má původ ve vnitřních nerovnováhách finančního systému a dříve nebo později by nastala. Nyní se však v globální ekonomice systémové nerovnováhy nevyskytují.

Mezi krizí v roce 2008 a aktuální situací je podstatný rozdíl. Současné peripetie okolo pandemie vyvolal náhlý exogenní šok, zatímco recese z prvního desetiletí 21. století má původ ve vnitřních nerovnováhách finančního systému a dříve nebo později by nastala. Nyní se však v globální ekonomice systémové nerovnováhy nevyskytují.

Pokud bude pandemie včas a efektivně zastavena, může následovat rychlé hospodářské zotavení v roce 2021. Nelze však vyloučit černý scénář, kdy se karantény protáhnou do konce roku. V takovém případě by vzhledem k vysokému zadlužení nefinančních podniků zřejmě nastala vážná kreditní krize.

V porovnání s dobou okolo pádu Lehman Brothers hraje důležitou roli ještě jeden faktor – odhodlanost vlád a centrálních bank k razantním akcím. Vzpomínáte si na debaty o sanacích bank? Nebo zda záchranné balíčky pro fiskálně nezodpovědné Řecko nepředstavují morální hazard? Zda kvantitativní uvolňování není převlečené monetární financování, a proto by mělo být striktně zakázáno?

V dnešním světě panuje ohledně účinnosti masivních stimulů centrálních bank a vlád konsenzus. Uvolněné měnové podmínky a fiskální expanze proto po odeznění akutní etapy pandemie pomohou nastartovat rychlé a hmatatelné oživení globální ekonomiky.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Nejhorší rok

Těžko odhadovat, jak velká bude recese a jak dlouho bude trvat. Nejspíš to bude v každé zemi jinak, v současné situaci je obtížné cokoliv predikovat. Nesouhlasím však, že recese v roce 2008 vznikla na finančních trzích, tam se pouze projevila – strukturální problémy panovaly v reálné ekonomice. Také nesouhlasím, že bankovní sféra je teď připravenější než v roce 2008, zejména jihoevropské banky se mohou ocitnout pod velkým tlakem, což bude mnohem větší problém než v případě malého Řecka v předchozí krizi.

Pokud se naplní černé scénáře dlouhých měsíců boje s koronavirem, zažijeme ekonomicky (a nejen ekonomicky) nejhorší rok, co kdokoliv pamatuje. Nezbývá než věřit tomu, že to půjde rychleji.

Není však sporu, že veřejná sféra je více zadlužena, a proto méně operativní než v roce 2008. A to tentokrát zachraňovat v podstatě musí. K čemu jinému použít veřejné rozpočty než na pomoc v boji s pandemií? Vše záleží na tom, jak rychle a účinně se povede s koronavirem bojovat. Pokud se jej podaří vyřešit rychle, nastane velmi krátká (možná dokonce žádná, ale tomu příliš nevěřím) recese.

Pokud se koronavirová krize potáhne více než 18 měsíců, jak někteří předpovídají, zasáhne to celou ekonomiku, což se projeví v národních účtech, proto bude možné prohlásit situaci za ekonomickou recesi. Pokud se naplní černé scénáře dlouhých měsíců boje s koronavirem, zažijeme ekonomicky (a nejen ekonomicky) nejhorší rok, co kdokoliv pamatuje. Nezbývá než věřit tomu, že to půjde rychleji.



Jan Pravda, investor a zakladatel společnosti Pravda Capital.

Jan Pravda, investor a zakladatel společnosti Pravda Capital.

Korekce 50 procent

Za prvé, to, co říká Morgan Stanley nelze brát vážně. Je to sice jedna ze dvou významných světových investičních bank, ale píše to jen proto, aby byla vidět v médiích a aby panikou přinutila klienty obchodovat na své platformě. To, že její předpovědi a jí podobných nemají žádnou vypovídací hodnotu, dokazuje následující.

Zeptám se Googlu na „Morgan Stanley Chinese GDP“ a vidím, že 29. ledna 2020 to bylo minus jedno procento, 19. února 2020 minus 3,5 procenta, a dnes je to prý minus pět procent. Kolik to bude příští týden, nevíme, může to být minus deset procent nebo také zpět na minus jedno procento z ledna. Závisí to jen na tom, co budou v té chvíli říkat média o šíření pandemie na Zemi (je třeba studovat data o pandemii). Dosah takového radaru je asi metr, nelze podle něj nikam letět ani chodit, hlásí problém, až narážíte hlavou na skálu.

Předpovědi Morgan Stanley a jí podobných nemají žádnou vypovídací hodnotu. Je to sice jedna ze dvou významných světových investičních bank, ale píše to jen proto, aby byla vidět v médiích a aby panikou přinutila klienty obchodovat na své platformě.

Za druhé, pokud se najde někdo, komu to nestačí, jako bývalý klient Morgan Stanley nebo Merrill Lynch (dnes Bank of America, protože krizi 2008 nevydýchala) zavzpomínám, kdy jsem se od nich dozvěděl o velké finanční krizi, a vybavím si, že to nebylo dříve než na podzim 2008, tedy 12 měsíců poté, co o ní věděli ti, co byli zasvěcení do problémů realitního odvětví v USA (někteří seděli přímo v bankách, ale měli zakázáno o tom mluvit, zde doporučuji znovu zhlédnout film Big Short). Takže i kdyby něco věděli, neřeknou to.

Za třetí o neschopnosti finančních domů předpovídat cokoliv nelineárního a nenormálního (ve smyslu statistickém i hovorovém, o velkých finančních krizích nemluvě) vyšlo mnoho studií a knih, například Černá labuť od Nassima Taleba. Takže na názor Morgan Stanley zapomeňte!

Nálož a epicentrum výbuchu

Teď k velikosti krize. Otázkou je, jak velká je nálož, a kde je epicentrum výbuchu (touto logikou se mi povedlo odhadnout konec korekce v zimě 2009). V roce 2008 to byly „subprime mortages“ a na ně nabalené kontrakty (CDOs). Nyní je epicentrem celá Země, ale přímý finanční dopad by mohl být omezen na odvětví, kde se fyzicky setkávají lidé (ironicky nikoliv finance).

Otázkou je, jak velká je nálož, a kde je epicentrum výbuchu. V roce 2008 to byly „subprime mortages“ a na ně nabalené kontrakty (CDOs). Nyní je epicentrem celá Země, ale přímý finanční dopad by mohl být omezen na odvětví, kde se fyzicky setkávají lidé.

Na legitimní srovnání těchto dvou krizí zde není prostor. Je však na velmi zjednodušený odhad černého scénáře, tedy korekce trhu, o který jsem se pokusil před týdny, a zatím mi trh dává za pravdu. Valuace před pandemií byly nadmíru vysoké a vědomí o obchodním riziku ve společnosti velmi nízké (díky celosvětově populárním finančním balíčkům, o jejichž dlouhodobé prospěšnosti lze pochybovat nejen na základě trhu) – zhruba 20 procent.

Z dat o pandemii je vidět pravděpodobný nejčernější scénář – rozšíří se všude a zahyne zhruba jedno procento, populace v produktivním věku, která se nevrátí na trhu práce asi deset let, je dalších deset procent (přeneseno do přítomnosti). Navíc téměř neodhadnutelný dopad paniky (a relativně menší skutečný krátkodobý dopad odstávek kvůli karanténě) dalších zhruba 20 procent.

Shrnuto, korekce okolo 50 procent (20 + 10 + 20) je pravděpodobně příliš (je však třeba podotknout, že nejde o předpověď, ale o úvahu, která pomáhá přemýšlet o situaci, a má chybu okolo deseti procent). Problémem je, že v této situaci selhávají veškeré známé předpovědní metody (to víme, odtud moje odvaha k takové zjednodušené úvaze), funguje však vědomí, že velká krize je vždy za dveřmi.



Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Změnit myšlení

Celý svět si ještě před několika dny neuměl představit, jakému nebezpečí bude čelit. Uvědomuji si, že všichni potřebujeme povzbudit, nepropadnout panice a přitom čelit strachu s nadhledem. Proto jsme se pokusili už nyní udělat jednoduchou ekonomickou úvahu, abychom odhadli, jaké budou dopady na zaměstnané lidi, aby odbory mohly přicházet s opatřeními a návrhy.

Utahování opasků, škrtání není cestou, což snad poučila finanční krize. Musí jít o masivní, promyšlené, cílené kroky, jak nenechat ekonomiku a občany padnout na kolena. Potřebujeme změnit myšlení – štěstí přeje tomu, kdo dříve pochopí.

Čeká nás obnova zdevastované ekonomiky. Odhadujeme zhruba desetiprocentní nezaměstnanost, bude však krátkodobá a měla by se rychle snižovat. Pokles HDP se může pohybovat mezi pěti až osmi procenty, což nemusí být konečné číslo. To vše bude vyžadovat mimořádná opatření a státy se už začínají předhánět v částkách, které chtějí napumpovat do ekonomiky. Pokud bychom chtěli uvažovat v obdobných relacích, pak by naše úvahy o deficitu začínaly nad 300 miliardami korun.

Nastal čas, abychom třeba jako Dánsko přistoupili k ochraně pracovních míst – 75 procent mezd uhradí stát, pokud zaměstnavatelé vyplatí zbývajících 25 procent a zaváží se, že nebudou propouštět. Utahování opasků, škrtání není cestou, což snad poučila finanční krize. Musí jít o masivní, promyšlené, cílené kroky, jak nenechat ekonomiku a občany padnout na kolena. Potřebujeme změnit myšlení – štěstí přeje tomu, kdo dříve pochopí.Nemůžeme se dívat „starýma očima“ a být po bitvě generály, už nyní se musíme připravovat na novou bitvu.



Monitor Jana Macháčka

Počet příspěvků: 1, poslední 22.3.2020 07:55 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.