Ceska Pozice

DEBATA Jana Macháčka: Vývoj inflace půjde v USA i Evropě stejným směrem

Zvýšení inflace je asi jasné, otázkou je, zda jen mírné a dočasné. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Může se vyšší inflace přenést z USA a anglosaského světa do Evropy? Ochrání Česko samostatná měna?

Je nebezpečí deflačního vývoje za námi? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Je nebezpečí deflačního vývoje za námi? | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Je nebezpečí deflačního vývoje za námi?

DEBATA JANA MACHÁČKA

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Po necelém půl roce se opět objevuje téma inflace. To, že se zvýší, je asi jasné, otázkou je, zda jen mírně a dočasně. Může se vyšší inflace přenést z USA a anglosaského světa do Evropy? Bude inflační vývoj v eurozóně kopírovat se zpožděním ten v USA? Ochrání Českou republiku samostatná měna? Do jaké míry lze inflaci dovézt?



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Úspěšná snaha

Mezi závislými ekonomikami musí inflace v jedné zemi ovlivňovat její vývoj v dalších. Vývoj v USA často předbíhá ten v ostatních vyvinutých zemích. Neříkal bych tomu však „vývoz“, protože vývoj všude vykazuje shodné příčiny i rysy a lze předpokládat, že v podstatě půjde vývoj inflace ve všech těchto zemích stejným směrem. Inflace již začala růst, i spotřebitelských cen, nejen cen nemovitostí, uměleckých předmětů a luxusního zboží, kde už probíhá dlouho.

Zdá se, že státy a centrální banky uspějí ve snaze zajistit, aby inflace spotřebitelských cen byla mírná a neopakovala se sedmdesátá léta, kdy se inflační tlak státům a centrálním bankám vymkl z kontroly

Je to dobře, protože mírná inflace je nejpřijatelnější a snad i nejsnazší řešení problému přebytku peněz v systému. Aspoň se přestaneme bát vstupu do deflační spirály. Zdá se, že státy a centrální banky uspějí ve snaze zajistit, aby inflace spotřebitelských cen byla mírná a neopakovala se sedmdesátá léta, kdy se inflační tlak státům a centrálním bankám vymkl z kontroly.

Česká ekononmika je natolik svázaná s ostatními světovými ekonomikami, že u nás nelze očekávat jiný vývoj inflace než v Evropské unii, nezávisle na tom, zda máme, či nemáme vlastní měnu. Výrazná odchylka od vývoje eurozóny není představitelná, pokud předpokládáme racionalitu v našem státě a centrání bance. Opět se ukazuje, že náklady, které stále neseme, protože se bráníme přijmout společnou měnu, nic přínosného nepřinášejí.



Lubomír Lízal, CEO Expobank

Lubomír Lízal, CEO Expobank

Dobrá zpráva

Jednoznačně ano. USA jsou stále natolik výrazným ekonomickým uskupením, že ovlivňují celosvětový ekonomický vývoj. Nejen Evropa, ale i další části světa se zpožděním kopírují zásadní ekonomické cykly americké ekonomiky. A inflace obecně (s výjimkou stagflace) je dobrá zpráva, protože jde o průvodní jev silného ekonomického růstu. Proto se na ni můžeme do určité míry i těšit.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Zákonný mandát

Inflace je peněžní jev. Nikoli výkyvy krátkodobých cen ve spotřebním koši, které ovlivňují aktuální šoky (například zvýšení daní), ale střednědobá a dlouhodobá inflace jsou záležitostí měnové politiky dané centrální banky. Pokud politici ponechají centrálním bankám, jako je v USA Fed, Evropská centrální banka (ECB) nebo Česká národní banka (ČNB), nezávislost, není důvod, proč by měly provádět inflační politiku v rozporu s jejich zákonným mandátem.

Pokud politici ponechají centrálním bankám, jako je v USA Fed, Evropská centrální banka (ECB) nebo Česká národní banka (ČNB), nezávislost, není důvod, proč by měly provádět inflační politiku v rozporu s jejich zákonným mandátem

Podle Eurostatu byla v eurozóně od roku 2009 pouze ve dvou letech inflace vyšší než dvě procenta (2011 a 2012) a v pěti (2009, 2014, 2015, 2016 a 2020) téměř nulová. Problém je tedy spíše opačný – inflace je příliš nízká, neboť inflační cíl jsou dvě procenta. Pokud otázka zní, zda inflace vzroste na cílová dvě procenta, neumím na ni odpovědět. Nedomnívám se však, že bude stabilně výrazně nad tímto číslem.

Pokud se však monetární politika stane součástí politického boje a bude se používat na dotování průmyslové, environmentální nebo jiné politiky, pak nic uvedeného neplatí. Byl by to však výrazný krok zpět.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus

Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus

Oživení Phillipsovy křivky

Centrální bankéři na obou stranách Atlantiku se snaží prezentovat současné inflační tlaky jako přechodné. Do určité míry jim lze dát za pravdu. Ceny žene nahoru uvolnění odložené spotřeby. Na nabídkové straně působí proinflačně úzká hrdla v globálních dodavatelských řetězcích. Roli hraje i bazický efekt, jelikož loni na jaře rostly ceny anemickým tempem. Americká centrální banka Fed nyní sleduje průměrnou inflaci. Zmizel tudíž původní systém preventivního utahování politiky. Vyšší inflace je tedy konzistentní s novým mandátem Fedu.

Historicky platilo, že rostoucí mzdy zvyšovaly inflaci. V uplynulém desetiletí však mezi ekonomy často zazníval názor, že Phillipsova křivka je mrtvá. Nyní se můžeme stát svědky jejího oživení.

Za akcelerací cenové dynamiky stojí i expanzivní rozpočtová politika. Centrální banky drží úroky na ultranízkých nebo záporných hodnotách a vlády poskytují stále další balíčky. Taková konstelace začíná připomínat režim fiskální dominance, v němž monetární politika degraduje v pouhý nástroj k zajištění levného financování vlád.

Na inflaci však začínají působit i dlouhodobé strukturální faktory. Mluví se o globálním stárnutí populace, které se propisuje do úbytku pracovní síly. Úprk lidí z pracovního trhu umocňují iniciativy zavádějící nepodmíněný základní příjem nebo štědré dávky v nezaměstnanosti. Historicky platilo, že rostoucí mzdy zvyšovaly inflaci. V uplynulém desetiletí však mezi ekonomy často zazníval názor, že Phillipsova křivka je mrtvá. Nyní se můžeme stát svědky jejího oživení.

Na druhou stranu nesmíme opomenout dezinflační vliv nových technologií. Kromě toho většina vlád označila současné fiskální stimuly za dočasné. Pokud se v následujících letech dočkáme rozpočtové konsolidace, cenové tlaky nejspíše rychle odezní.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom společnosti Roger

Dominik Stroukal, hlavní ekonom společnosti Roger

Zbytečný strašák

Vysoká inflace je především zmatení pojmů. Na konci roku nikdo nečeká vyšší růst spotřebitelských cen než tři procenta. To je vysoká inflace, ale zkratkovité titulky straší veřejnost, která často očekává dvouciferní tempi růstu cen. Dává smysl bojovat se třemi procenty, ale neřítíme se do hyperinflace ani u nás, ani v USA.

Z inflace se dělá zbytečný strašák. Má řadu ohromných nákladů, které jedno – byť rostoucí – číslo nemá schopnost zachytit. Pokud by měla být dlouhodobě vyšší, potom mají centrální banky obrovský prostor pro zvyšování sazeb a inflace by se vrátila snadno na cíl.

Inflace se k nám dováží zejména rostoucí cenou vstupů. Ve výrobě jsou tlaky na vyšší ceny cítit od prvního lockdownu. Dražší nákupy materiálu ze zahraničí ale z části tlumí posilující koruna. Očekávání vyšších sazeb u nás zpevňuje korunu natolik, že nám vše denominované v eurech zlevnila o pět a v dolarech o deset procent.

Z inflace se dělá zbytečný strašák. Má řadu ohromných nákladů, které jedno – byť rostoucí – číslo nemá schopnost zachytit. Pokud by měla být dlouhodobě vyšší, potom mají centrální banky obrovský prostor pro zvyšování sazeb a inflace by se vrátila snadno na cíl. Vyšší sazby by ale mohly propíchnout všechny bubliny, které nové peníze za uplynulá léta nafouknuly. A to je hlavní strach, který s sebou vyšší ceny nesou.



Monitor Jana Macháčka
zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.