DEBATA Jana Macháčka: Více „naslouchat vědě“ je líbivé politické heslo

Zvolený americký prezident Joe Biden prohlásil, že bude více „naslouchat vědě“ a vědcům ve věci pandemie a klimatických změn, na něž však vědci mají různé názory. Navíc se se kvalita vědy pozná i podle živé polemiky. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Mělo by se více naslouchat vědě?

Jan Macháček 12.11.2020
Věda. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Věda. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Věda.

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Zvolený americký prezident Joe Biden v projevu prohlásil, že jeho administrativa bude více „naslouchat vědě“ a vědcům. Asi tím myslí – kromě toho, že má skončit trumpovské tmářství – dvě horká témata. Naslouchání vědcům ve věci pandemie a klimatických změn. Na pandemii mají ale vědci různé názory. Signatáři Barringonské deklarace (profesoři ze Stanfordovy, Harvardovy a Oxfordské univerzity) říkají něco úplně jiného než převládající mainstream.

Ekonomy asi není třeba přesvědčovat, že například v makroekonomii existují vědecké školy s naprosto protichůdnými názory. Totéž platí v právní vědě, politologii či sociologii. Názorový a ideový střet je či měl by ve vědě být chápán nejen jako normální, ale dokonce zdravý a prospěšný.

Nepozná se kvalita vědy v té či oné oblasti také podle živého názorového diskursu, polemiky a střetu? Podle toho, zda jsou disidenti v rámci vědy vítaní, nebo ostrakizovaní? Není v tomto ohledu třeba klimatologie trochu podezřelá, protože vyžaduje jeden názor, a kritické hlasy jsou podezřelé? Mělo by se více naslouchat vědě, jak si přeje zvolený prezident USA Joe Biden?



Dominik Stroukal, hlavní ekonom banky CREDITAS

Dominik Stroukal, hlavní ekonom banky CREDITAS

Otevřenost

Jen a jen více vědy! Že mají vědci často odlišné názory je správně a politici by to měli vědět. Nemusejí naslouchat všem, mají přece svůj program a udělali si vlastní názor. Měli by ale být otevření v tom, jakému hlasu naslouchají. Nevyznám se v ostatních oborech, ale v případě ekonomie mluvili někteří američtí prezidenti velmi otevřeně o svých inspiracích.

Že mají vědci často odlišné názory je správně a politici by to měli vědět. Nemusejí naslouchat všem, mají přece svůj program a udělali si vlastní názor. Měli by ale být otevření v tom, jakému hlasu naslouchají.

Takovému Ronaldu Raeganovi radil velikán a monetarista Milton Friedman, Barack Obama měl zase špičkového keynesiánce Larryho Summerse. Mít inspiraci u slovutných vědců není ostuda. Naopak, je dobře, když to politici přiznají, otevřou karty, a i když s nimi nemusíme souhlasit, jejich kroky jsou pak čitelné a dá se na ně reagovat tím nejlepším způsobem – vědou.

„Praktičtí lidé, kteří věří, že nepodléhají žádnému intelektuálnímu vlivu, jsou obvykle otroky nějakého dávno mrtvého ekonoma,“ napsal velikán ekonomie John Maynard Keynes. „Šílenci u moci, kteří slyší hlasy ve vzduchu, destilují svoje bláznovství ze stránek sepsaných před pár lety nějakým akademickým pisálkem,“ dodává a má hlubokou pravdu. A ať už s jeho politikou souhlasíme, nebo ne, jeden praktický muž právě opustil úřad.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Chybějí odborníci

Vlády mají „naslouchat vědě“, ale v žádném případě ji poslouchat (ve smyslu vykonávat bez dalšího její příkazy). U nás se často tyto nuance nerozlišují, což je chyba. Platónský ideál vlády vzdělanců nikdy nikde nefungoval, protože odporuje potřebám společnosti. Racionální vládnutí v demokracii se uskutečňuje procesem, kdy volení představitelé občanů reprezentující různé zájmové a názorové skupiny ve společnosti nacházejí řešení, které nejlépe odpovídá zájmům občanů jako celku, podle přesných pravidel a ověřených faktů.

Řízení našeho státu často chybí řádný sběr a vyhodnocování faktů a transparentnost při rozhodování. Chybějí nám výkonní odborníci na řízení státní služby, nikoli vláda vědců.

V moderní společnosti je problémem zjišťování faktů a komunikace jak odborníků, kteří fakta zjišťují, ověřují a formulují, i politiků, kteří rozhodují, tak politiků s ostatními občany. Tyto komunikace jsou totiž často obtížné a komplikované, proto je svůdné jim nevěnovat nutnou pozornost. Jak známo, každý složitý problém má jednoduché řešení, které je chybné. V naší společnosti je rozšířená představa, že vládnout mají odborníci, vědci nebo podobná elita, přestože odporuje demokratickým principům, a v praxi se nikde neosvědčila.

Každý český populista se zaštiťuje podporou odborníků; a bude tomu tak zřejmě nadále.Přitomřízení našeho státu často chybí řádný sběr a vyhodnocování faktů a transparentnost při rozhodování. Chybějí nám výkonní odborníci na řízení státní služby, nikoli vláda vědců. Poznámka Joea Bidena, že bude více naslouchat vědě, je v dnešní situaci USA správná a nijak z ní nevyplývá, že by státní službu nahrazoval vědci.



Lubomír Lízal, CEO Expobank

Lubomír Lízal, CEO Expobank

Neustálý vývoj

Neměli a principiálním důvodem je politika jako taková. Politik má a musí dělat politická rozhodnutí, tedy měřit a rozhodovat v situacích, kdy jsou na vážkách diametrálně odlišné i nesouměřitelné kategorie. Dnes je to sice především debata zdraví versus zdroje, ale rozhodování mezi neporovnatelnými alternativami je podstatou politiky. Jejím protikladem je automatizovaná, odlidštěná, bezemoční technokracie pracující na základě jakýchsi vah nejen měřitelných, ale i neměřitelných parametrů v pomyslné černé krabičce, tedy utopický nesmysl.

Druhý důvod je jen pragmatický. Věda a poznání se vyvíjejí. Dříve vědci strašili ochlazením Země, dnes je konsenzus opačný. Nakolik se však má tento posun vnímání promítnout do rozhodování o stavu společnosti, alokace omezených zdrojů či nastavení daní, je rozhodnutí politické, nikoliv vědecké.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Shoda ekonomů

„Naslouchat vědě“ je líbivé politické heslo. Lidé (aspoň Bidenovi příznivci) mají raději vědu než politické ideologie. Jak správně naznačuje otázka, vědecké názory jsou často v rozporu – a nejen uvnitř jednoho vědního oboru, ale i mezi sebou. Jiný je konsenzus klimatologů a jiný ekonomů (pokud mohu soudit jako sledující debatu pohledem ekonoma). Klimatologové mají komparativní výhodu v určení, zda se země otepluje, jak rychle a z jakých příčin. Ekonomové zase v tom, že umějí spočítat, jak nákladná budou opatření v závislosti na tom, kdy se provedou, a kdo tyto náklady ponese.

Pokud by chtěli demokraté naslouchat vědě, museli by mimo jiné okamžitě zrušit všechna cla, zastropování nájmů či minimální mzdu nebo uvolnit územní plánování. To jsou věci, na jejichž prospěšnosti se shodne drtivá většina ekonomů.

Věda funguje opačně než politika. Nevadí jí různé názory. Pokroku ve vědě se dosahuje tím, že se nalézá pravda. V politice hlasováním, přičemž na pravdě nesejde. Pokud by chtěli demokraté naslouchat vědě, museli by mimo jiné okamžitě zrušit všechna cla, zastropování nájmů či minimální mzdu nebo uvolnit územní plánování. To jsou věci, na jejichž prospěšnosti se shodne drtivá většina ekonomů, například ideově spíše levicový Greg Mankiw, profesor ekonomie na Harvardově univerzitě a autor celosvětově oblíbené učebnice ekonomie.

Existuje segment Bidenových voličů, který nechápe smysl vakcín, i když to se možná letos změnilo. Nezbývá než věřit, že Bidenova administrativa bude slovy P. J. O’Rourka špatná v normálních mantinelech. Trumpova administrativa byla natolik odtažená od jakýchkoliv faktů, racionality a kritického pohledu, že nad tím i po čtyřech letech zůstává rozum stát.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Marketingový tah

Snaha více naslouchat vědcům je skvělý marketingový tah. Umožňuje politikům odvolat se v některých zásadních rozhodnutích k „vyšší instanci“ a zároveň jim propůjčuje jistou racionalitu. V praxi si politici často vybírají vědecké školy, které souzní s jejich programem. Například Joe Biden snadno nalezne vědeckou podporu pro svou environmentální agendu a USA se brzy připojí k Pařížské klimatické dohodě. Pokud však zůstane Kongres rozdělený, nepůjde hladce prosazovat domácí zelenou agendu, například přísnější regulaci ropných firem.

Snaha více naslouchat vědcům je skvělý marketingový tah. Umožňuje politikům odvolat se v některých zásadních rozhodnutích k „vyšší instanci“ a zároveň jim propůjčuje jistou racionalitu.

V ekonomickém myšlení mají někteří představitelé Demokratické strany blízko k moderní monetární teorii (MMT), jež prosazuje fiskální dominanci, přičemž před několika lety ji považovala většina mainstreamových ekonomů za výstřelek. Měnová politika by neměla sloužit k zajištění cenové stability, ale k udržení ultranízkých sazeb, a tím umožnit masivní fiskální výdaje. Vzhledem ke skutečnosti, že rozsáhlé nákupy aktiv centrálních bank nevedou k hmatatelnému nárůstu inflačních tlaků, však stoupenců MMT přibývá.

Pokud však v Senátu bude víc republikánů, převáží tradiční pohled na rozpočtové výdaje a Bidenova administrativa nebude mít prostor pro experimenty. Vědecký konsensus se časem mění, takže aktuálně vzývané teorie se v následujících desetiletích mohou ukázat mylné. Zcela stačí, když politici budou namísto vědcům naslouchat svým voličům.



Libor Žídek, Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity

Libor Žídek, Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity

Vlastní zájmy a cíle

Nejen klimatologie, ale každá věda je trochu podezřelá a k jejím výsledkům je třeba přistupovat opatrně. U klimatologie je problém, že vědci mají eminentní vlastní zájem, aby se s klimatem něco dělo, nebo aby se aspoň něco takového psalo – aby se dostali do centra dění a na titulní stránky. Nikoli kvůli osobní popularitě, ale protože ji následují granty a peníze na výzkum a publikace – spousty publikací –, jež jsou v dnešním vědeckém světě pro kariéru naprosto určující.

Tím nezpochybňuji klimatickou změnu ani netvrdím, že klimatologové záměrně podvádějí, ale klimatická změna se jim vědecky „hodí“. Podobný problém mají i další vědní disciplíny. A nemusí jít o flagrantní podvádění jako korejský vědec Hwang U-suk, považovaný za superstar v terapeutickém klonování až do chvíle, kdy se zjistilo, že ve výzkumu podváděl. Zaráží zejména míra (ne)replikovatelnosti. Například biotechnologická firma Amgen před několika lety zveřejnila, že dokázala replikovat jen šest z 53 „významných“ studií výzkumu rakoviny.

Vědci nejsou vševědoucí, ale jen lidské bytosti, které sledují i vlastní cíle. Zdravá skepse k výsledkům výzkumu je proto na místě. Jinou věcí je, že politici sledují také vlastní zájmy a usilují o znovuzvolení, což může vyústit v popírání či přehlížení i ověřených vědeckých výsledků.

Firma Bayer zase dokázala zopakovat výsledky jen u čtvrtiny z 67 podobně významných studií. Vědecké články by měly posunovat poznání a přispívat ke zlepšení léčby. Chyby jsou součástí života, ale pokud je jen deset až 25 procent výzkumů někdo další schopný zopakovat, jsou na místě pochyby o samotném výzkumu. Je však třeba dodat, že odmítnutí ve špičkových časopisech je 90 procent, proto autoři musejí přicházet s něčím opravdu zajímavým, aby měli šanci na publikování.

Jiným problémem je, že negativní výsledky výzkumu – ve smyslu, že se něco neprokázalo – se publikují jen zřídka. Přitom by takové články ukazovaly neprůchozí cesty i pro ostatní. Proto nepřekvapuje, že se i názory na koronavirus ve vědecké komunitě liší (horší je, že jsou nejednoznačná i doporučení pro běžnou populaci). Medicína v tom není sama – pominu-li ekonomii, zdá se, že například i řada slavných psychologických studií je nereplikovatelná.

Vědci nejsou vševědoucí, ale jen lidské bytosti, které sledují i vlastní cíle. Zdravá skepse k výsledkům výzkumu je proto na místě. Jinou věcí je, že politici sledují také vlastní zájmy a usilují o znovuzvolení, což může vyústit v popírání či přehlížení i ověřených vědeckých výsledků.



Monitor Jana Macháčka

Počet příspěvků: 3, poslední 14.11.2020 07:30 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Autor

Jan Macháček

Jan Macháček. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články