Ceska Pozice

DEBATA Jana Macháčka: Utopie zelené energie se v Německu asi uskuteční

Němečtí Zelení chtějí kromě uhlí a jádra zakázat také plynové elektrárny. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Je představa, že se Německo zcela spolehne na obnovitelné zdroje energie, realistická?

Jan Macháček 29.4.2021
Podpora jen pro notifikované obnovitelné zdroje. Jde o 3,5 miliardy korun... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Podpora jen pro notifikované obnovitelné zdroje. Jde o 3,5 miliardy korun... | foto:  Dan Materna, MAFRA
Podpora jen pro notifikované obnovitelné zdroje. Jde o 3,5 miliardy korun...

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Němečtí Zelení možná budou v Německu od letošního podzimu vládnout. Novinkou je, že kromě uhlí a jádra chtějí zakázat i plynové elektrárny. To chce sice i Evropská komise, ale o něco pomaleji. Je představa, že se Německo (a později další) zcela spolehne na obnovitelné zdroje energie, realistická? Podaří se ukládat energii a vybudovat chytré sítě? Nebo jsme svědky kamufláže či ideologické utopie a plyn i jádro (popřípadě obojí) budou sloužit řádově mnohem déle, než se nyní slibuje, stanovuje a říká?



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Mnoho problémů

Cíl úplného přechodu v budoucnosti na obnovitelné zdroje energie (OZE) v Německu je realistický, a bude-li mít dostatečnou podporu voličů, pravděpodobně se i uskuteční. Lze však pochybovat o navržených termínech i o detailech zvolené cesty, protože je dosud neprobádaná. Pesimismus však není na místě, protože historie převratných změn způsobů získávání energie pro lidský rozvoj od začátku průmyslové revoluce ukazuje, že ke všem docházelo téměř skokově a rychleji, než se konvenční společenské povědomí domnívalo.

Přechod od fosilních zdrojů k obnovitelným je radikálnější (a dražší) než třeba od vody k páře, ale společnost má k dispozici mnohem více finančních, a zejména lidských zdrojů na překonání tohoto omezení. Problémů přitom může být mnoho.

Je sice pravda, že přechod od fosilních zdrojů k obnovitelným je radikálnější (a dražší) než třeba od vody k páře, ale společnost má k dispozici mnohem více finančních, a zejména lidských zdrojů na překonání tohoto omezení. Problémů přitom může být mnoho. Dlouho se zdálo, že cestou bude přechod přes jaderné elektrárny a budoucnost ukáže, zda německé rozhodnutí předpokládaný jaderný mezistupeň eliminovat bude efektivní vzpruhou, nebo zdržením.

Udržení podpory občanů dost dlouhou dobu může také být velký problém, zejména až se ukáže, že některé termíny byly nesprávně stanovené. Velkou výhodou tohoto programu však bude, že ukončí dosavadní situaci, ve které se mnozí shodují, že by se mělo něco udělat, ale čekají, až s tím začnou ostatní. Doufejme, že i u nás brzy převáží přesvědčení, že se máme k podobnému postupu připojit, namísto abychom stále zdůrazňovali, že to u nás nejde, že pro to nemáme předpoklady, a proto je lepší nedělat nic.



Lubomír Lízal, CEO Expobank

Lubomír Lízal, CEO Expobank

Skladování energie

Nejprve si zjednodušeně připomeňme základní rozdíl. Modelově je nesoulad mezi poptávkou a nabídkou řešen cenovou změnou, čímž je dosaženo jejich vybalancování. V oblasti distribuce elektrické energie pro finální odběratele platí napřed fyzikální zákony a teprve pak lze aplikovat ty ekonomické, takže v reálném čase se nabídka (tedy výroba) přizpůsobuje poptávce při dané ceně.

Změna dnešního paradigmatu je možná, pouze pokud bude cenově dostupná možnost skladování obrovského množství elektrické energie. Zatím technologie, schopné dlouhodobě uskladňovat a uvolňovat energii ekvivalentní výrobě běžných elektrárenských bloků, nejsou k dispozici.

Nové výrobní kapacity se stavějí relativně dlouho, navíc musejí být vždy k dispozici záložní zdroje pro případ výpadku nějakého zdroje či rychlého nárůstu odběru. Jinými slovy, pro neřiditelné zdroje (fotovoltaika, vítr) musí být k dispozici okamžitá záloha. Německá vize je proto dost utopická. Současné soustavy mají okamžitou zálohu v dynamickém momentu točivých částí generátorů tepelných a jaderných elektráren a pak v elektrárnách s rychlým náběhem.

Problémem není celkový objem elektrické energie, kterou jsou schopné zelené zdroje vyrobit (pomiňme efektivitu), ale časový nesoulad mezi produkcí a spotřebou, tedy v krátkém horizontu den a noc, v delším zima a léto. Změna dnešního paradigmatu je proto možná, pouze pokud bude cenově dostupná možnost skladování obrovského množství elektrické energie. Zatím technologie, schopné dlouhodobě uskladňovat a uvolňovat energii ekvivalentní výrobě běžných elektrárenských bloků, nejsou k dispozici.

A to řešíme jen technologickou, nikoliv ekonomickou stránku věci. Zmíněné řízení spotřeby je sice už dnes technicky možné a pro část spotřeby využitelné, například pro klimatizační technologie administrativní budovy, ale jinak je to dost iluzorní vize – elektřina je dnes brána spíše jako nárokový základní sociální statek než běžné zboží, které lze centrálně omezovat. A představa, že továrna na dvě hodiny zastaví výrobní linku či vypne tavicí pec je směšná.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus

Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus

Předbíhání reality

Současné regulatorní prostředí je OZE silně nakloněné. Kromě plánů Evropské komise se naplňování environmentalistických cílů snaží podporovat i organizace, které mají na první pohled s životním prostředním pramálo společného. Například Evropská centrální banka, instituce zabývající se primárně měnovou politikou, se pokouší nastavit nový regulatorní rámec a penalizovat firmy, které se dostatečně neangažují v boji za uhlíkovou neutralitu.

Pokud by se němečtí Zelení dostali k moci, dočkáme se nových ambiciózních cílů, které by ještě více předbíhaly realitu. Aktuální infrastruktura však neumožní rychlejší než plánovaný přechod uskutečnit.

Pokud by se němečtí Zelení dostali k moci, dočkáme se nových ambiciózních cílů, které by ještě více předbíhaly realitu. Snaha o rychlý přechod ke karbonové neutralitě je spíš utopií a lákadlem pro určitou část voličského spektra. Aktuální infrastruktura neumožní rychlejší než plánovaný přechod uskutečnit. Nezbytná podmínka pro masivní zapojení OZE je zajistit efektivní skladování energie. Technologie v této oblasti však stále pokulhává.

Tlak na vyřazení uhelných elektráren nepoleví, ale významnější než předpokládanou roli sehraje v budoucnu jádro a plyn. Letos v lednu Evropa balancovala na pokraji blackoutu. Takový energetický kolaps by znamenal fatální zásah pro zdejší průmysl. K odvrácení blackoutu přispěla elektřina z jaderných nebo uhelných elektráren. Totální blackout se všemi konsekvencemi by na pár let Evropu ze zelených choutek vyléčil.



Petr Zahradník, ekonom České spořitelny

Petr Zahradník, ekonom České spořitelny

Občanské přesvědčení

Německo je v Evropské unii rozhodující buldozer, stojící za procesem zelené transformace, jejímž headlinem je dosažení stavu nulových čistých emisí do roku 2050. Je to sice jak technologicky, tak pravděpodobně finančně cíl extrémně náročný, ale zřejmě splnitelný, proto je třeba, aby se stal skutečností podstatně více změnit naše životy a některé významné společenské návyky, které jsme ještě nedávno považovali za samozřejmé. A toto změna společenských návyků a našich životů by měla být stvrzena novou společenskou smlouvou.

Vydá-li se část obyvatel tímto směrem, neměla by jiná část být radikálně proti. V Německu se to může povést, pokud se nebude příliš tlačit na pilu. Již nyní vysoký podíl OZE na jeho energetickém mixu považuje hlavní populační proud za konkurenční výhodu a podporuje jeho zvyšování. Pro Německo platí, že tato obrovská technologická, strukturální i finanční změna, ba revoluce, je v souladu s převládajícím občanským přesvědčením, a tudíž se těší vysoké společenské podpoře. Zdá se, že pokračování uhlíkové alternativy není v Německu téma.

Pro Německo platí, že tato obrovská technologická, strukturální i finanční změna, ba revoluce, je v souladu s převládajícím občanským přesvědčením, a tudíž se těší vysoké společenské podpoře. Zdá se, že pokračování uhlíkové alternativy není v Německu téma.

V příštích dvou letech toto úsilí na unijní úrovni podpoří další silný trumf; v platnost vstoupí EU taxonomie, pravidla udržitelného financování a investování, dle nichž si, zjednodušeně řečeno, „ropáci už ani neškrtnou“. Vysokou německou životní úroveň doprovází vysoká energetická náročnost, která se v řadě případů zdá zbytná. Toto úsilí je tedy spojené s energetickou úsporou.

Vzhledem k tomu, jak náročný projekt tato snaha představuje, je dobré si uvědomit 30letý časový horizont a nechtít výsledky hned zítra. Pokud se jeho gigantické náklady rovnoměrně rozloží v čase a s určitým zpožděním budou patrné neoddiskutovatelné přínosy, bude splněna i zásadní ekonomická podmínka tohoto projektu. Pokud se stane úspěšný, získá Německo a s ním i celá Evropa, zejména státy, které se vydají obdobnou cestou, dlouhodobou konkurenční výhodu. Neboť v zájmu zachování lidstva je, aby tento princip přijal i zbytek světa.

Evropa je totiž příliš malým územím v rámci Země a čistota ovzduší a stav klimatu nezná hranic. Čím více mimoevropských spojenců bude získáno v jeho prospěch, tím větší reálný dopad z toho pro Evropu vyplyne. Takže, realistické to je, ale samočinným autopilotem se to realitou nestane.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom společnosti Roger

Dominik Stroukal, hlavní ekonom společnosti Roger

Bohulibá chyba

Je obtížné politicky cokoliv namítat, pokud si to voliči žádají. Ekonomicky to ale smysl dávat nemusí. Hlavním problémem je, že se žádná ekonomická kalkulace nedělá. I kdybychom ji však udělali, bude pro německé Zelené irelevantní. Na jednu stranu je to sympatické, na druhou to není rozumné. Sympatické je, že v politice může pořád záležet na ideálech a Zelení jej mají. Středobodem všeho je klimatická změna a její odvrácení je třeba za každou cenu.

Hlavním problémem je, že se žádná ekonomická kalkulace nedělá. I kdybychom ji však udělali, bude pro německé Zelené irelevantní. Mají sice bohulibé cíle, ale historicky volali po nástrojích, které k nim nevedly, nebo byly zbytečně nákladné, a to se nebavíme jen o penězích.

Za každou, což znamená, že žádná ekonomická kalkulace není třeba. I kdyby to stálo skoro všechno, pořád lepší než klimatická změna, která by nás stála vše. Jenže tak jednoduché to není, i když rezonuje ve stále větší části nejen německé populace. I kdybychom chtěli odvrátit změny klimatu za každou cenu, k cíli mohou vést různé prostředky. A i když se to Zeleným nelíbí, přesně to je prostor pro ekonomii.

Mají sice bohulibé cíle, ale historicky volali po nástrojích, které k nim nevedly, nebo byly zbytečně nákladné, a to se nebavíme jen o penězích.A taková chyba je i současná snaha jít na výhradně na zelené zdroje energie. Možná se dá se změnou klimatu bojovat levněji, ale to nezjistíme, dokud bude převládat myšlenka, že nezáleží na tom, kolik takový boj stojí.



Monitor Jana Macháčka
zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.