Ceska Pozice

DEBATA Jana Macháčka: Regulace cen léků je věcí sociální politiky

Zajímavou ekonomickou otázku představují v souvislosti s koronavirem ceny léků a vakcín. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Nakolik by měly být regulované?

Hledá se hlavní štít před virem. Pomůže sto let stará vakcína proti tuberkulóze? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Hledá se hlavní štít před virem. Pomůže sto let stará vakcína proti tuberkulóze? | foto: Lidové noviny
Hledá se hlavní štít před virem. Pomůže sto let stará vakcína proti tuberkulóze?

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Zajímavou ekonomickou otázku představují v souvislosti s koronavirem ceny léků a vakcín. V případě antivirotik, tedy léků, se diskutuje například cena přípravku remdesivir firmy Gilead, která bývá kritizovaná, že její léky jsou příliš drahé. V případě vakcíny proti koronaviru se již dnes volá – například v Africe –, že by měla být zdarma. Někteří pak volají alespoň po přísné cenové regulaci.

Pokud však soukromé firmy nebudou motivované na vakcíně vydělat, nebudou ji vyvíjet dostatečně rychle, a do konkurenčního boje, kdo ji dříve vyvine, vstoupí méně firem ochotných riskovat kvůli příliš velké regulaci vlastní i cizí kapitál. Nakolik by měla být cena léků a vakcín proti koronaviru regulovaná?Jaká je správné či ideální řešení?



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Role státu

Cena léků (ani ničeho jiného) by regulována být neměla. Cena je „informace zabalená ve stimulu“, jak píší autoři moderní učebnice ekonomie Tyler Cowen a Alex Tabarrok. Vysoká cena informuje a stimuluje spotřebitele, že má zvážit nákup daného statku, a výrobce, že mají navýšit nabídku, popřípadě více investovat do výzkumu. Neregulování cen však neznamená nechat spotřebitele na holičkách.

Stát může buď dotovat každý nákup léku, nebo poslat každému obyvateli obnos k jeho nákupu. Je to sice pro stát administrativně náročnější než příkazem stanovit cenu, ale nenarušuje to cenové signály, jež jsou v tržní ekonomice velmi důležité.

Máme situaci, kdy chceme, aby byl tento statek (v daném případě lék) pro spotřebitele dostupný. To je ale záležitost sociální politiky. Stát může buď dotovat každý nákup léku, nebo poslat každému obyvateli obnos k jeho nákupu. Je to sice pro stát administrativně náročnější než příkazem stanovit cenu, ale nenarušuje to cenové signály, jež jsou v tržní ekonomice velmi důležité. V USA nejsou ceny léků regulované, přičemž jsou zemí s jejich největším vývojem.

Co se současných i budoucích léků na koronavirus týká (včetně potenciální vakcíny), stát má k dispozici další nástroj – koupit od vývojářů patent. Poté, co jej za férovou cenu koupí, může s cenou léku dělat, co chce. S návrhem na státní odkoupení patentů přišel loňský nobelista Michael Kremer.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Přijatelné a slušné řešení

Mají-li farmaceutické firmy vydělávat na záchraně životů pacientů, je stále stejný etický problém. Zdá se, že dlouhodobě je lepší mít systém, v němž se vyplatí investovat do výzkumu soukromý kapitál, než v němž je vše laciné, ale nic se nevynalézá. Špatně se to ovšem měří. V každém případě by bylo obtížné zařídit celosvětovou regulaci.

Řešení je v soustavě regulací států, jako jsou systémy povinného pojištění, a v mezinárodní pomoci. Nelze však očekávat „spravedlivé řešení“, nýbrž jen takové, které bude přijatelné a bude považované za slušné.

Ceny pro pacienty, respektive pojištěnce, bude muset v každé zemi regulovat stát a doufejme, že solidarita nebo soutěžení států a charit i konkurence farmaceutických firem a potřeby jejich PR udrží ceny přiměřené na globálním trhu. V praxi se uplatní současný systém. To bude asi nutné i proto, že se jinak bude zdát, že Západ je ochotný věci řešit, jen když je významně ohrožen, zatímco pro jiné epidemie, které se jej tolik přímo nedotkly, řešení nehledal.

Problém je sociální. Volný trh v této oblasti asi zajistí dlouhodobě záchranu největšího počtu životů, respektive vcelku co nejvíce dalších let života, ale přednostně těm, kdo to mohou zaplatit. Řešení je v soustavě regulací států, jako jsou systémy povinného pojištění, a v mezinárodní pomoci. Nelze však očekávat „spravedlivé řešení“, nýbrž jen takové, které bude přijatelné a bude považované za slušné.

Snad bude nejpraktičtější pokusit se domluvit se ve světě na principu přidělování aspoň prvních dávek. To může trochu pomoci, i když zmatky kolem urgentních nákupů ventilátorů a jiných pomůcek nesvědčí o praktičnosti takového kroku.



Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Konflikt principů

V nejobecnějším pohledu jde o stále dokola řešený konflikt dvou či více bohulibých principů společenského chování. V konkrétním kontextu položené otázky lze tyto principy charakterizovat jako požadavky na ekonomickou efektivnost a zároveň spravedlnost výsledné alokace zdrojů.

Prvním úkolem analytika je upozornit, že není v jeho silách takový konflikt principů vyřešit zejména proto, že zájmové skupiny mají zpravidla různé představy, co je, či není spravedlivé. Z důvodů této nekompetence proto zdůrazní, že politický systém je tu proto, aby řešil jinak neřešitelné problémy.

Prvním úkolem analytika je upozornit, že není v jeho silách takový konflikt principů vyřešit zejména proto, že zájmové skupiny mají zpravidla různé představy, co je, či není spravedlivé. Z důvodů této nekompetence proto zdůrazní, že politický systém je tu proto, aby řešil jinak neřešitelné problémy. Což ho nezbavuje povinnosti všechny soustavně varovat, že prosazování subjektivní spravedlnosti obvykle vede k objektivní ekonomické neefektivnosti, tedy že „nic není zadarmo“ a vždy je „něco za něco“.

Poněkud méně triviální může být analytikovo upozornění, že ve srovnání s cenovou regulací zdravotnických statků a služeb mohou mít ještě závažnější důsledky návrhy na takzvané povinné licencování. Ty jsou projednávány v GATT a WTO s tím, že základním cílem navrhovatelů je prosadit, aby jejich zemím bylo dovoleno – bez licence – zahájit výrobu jinak patentově chráněných zdravotnických produktů.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Negativní efekt

Farmaceutické odvětví bývá často označované za jednoho z vítězů koronavirové pandemie. Díky úspěchům léku remdesivir ve světě silně rezonuje jméno společnosti Gilead Science. Z čistě byznysového pohledu o žádný trhák nepůjde, protože Gilead se nyní nachází pod obrovským politicko-společenským tlakem, a o stanovení ceny na úrovni, která by přinesla závratné zisky, si firma může nechat jen zdát.

Pokud pandemie potrvá déle, než se předpokládá, mohou převážit negativní efekty. Zejména odklady návštěv nemocnic mohou vést k propadu prodejů léků, které pro některé farmaceutické společnosti představují důležitý zdroj zisků.

Nejpravděpodobnější scénář naznačuje, že společnost ocení remdesivir tak, aby pokryla náklady na jeho vývoj. To však neznamená, že Gileadu remdesivir vůbec nepomůže. V první řadě firmě zajistí publicitu a prestiž, což upevní její vyjednávací pozici. Zprávy o remdesiviru podpořily akcie společnosti. Hysterie okolo covid-19 navíc pomohla Gileadu odvrátit pozornost od neuspokojivého růstu výnosů, který analytici v minulých čtvrtletích firmě často vytýkali.

Pozitivní přínos, který farmaceutické firmy pocítily, je zvýšení zájmu o veřejné zdraví. Mnoho lidí a nemocnic se v uplynulých měsících „zaplavilo“ různými léky. Výrobci léčiv si proto mohou dovolit vyplácet akcionářům dividendy, což investoři ocenili, jelikož firmy z jiných odvětví je často vynechávali nebo snižovali.

Pokud však pandemie potrvá déle, než se předpokládá, mohou převážit negativní efekty. Zejména odklady návštěv nemocnic mohou vést k propadu prodejů léků, které pro některé farmaceutické společnosti představují důležitý zdroj zisků.



Monitor Jana Macháčka
zpět na článek


© 2020 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.