Diskuse k článku

Bláhové snění (5.) Nebezpeční utopisté mezi námi

Iluze o dokonalosti a pokusy je prakticky aplikovat jsou tragickým omylem moderního Západu. Vždy vedou k nespravedlnosti a totalitarismu.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Odpad 10.3.2014 8:46

hospodin - nase slavna postava?

nebo spis slavna postava v hlave pana Kurdase? clanek je skrytou propagandou a nejde o nic naseho. pan Kurdas, tu dela nabor.
J. Schneider 15.6.2012 20:59

Tak napište

na
Endouxa39351 15.6.2012 20:51

Dobrý den pane Schneidere...

...mohl bych se Vás v souvislosti s Judaismem a Izraelem na něco konkrétního zeptat? Udělal bych to raději přes email, než přes diskusi pod článkem.
Babaq 26.3.2012 15:25

Velmi podnětné

Velmi podnětné povídání, včetně některých komentářů - díky! Jsem rád, že Česká pozice nepíše jenom o aktuálních politických průserech, ale i o věcech překračujících jeden lidský život a při každodenním pohledu neviditelných.
T. Beran 17.3.2012 23:57

Modleme se za pana Kurase,

aby přijal Ježíše Krista za svého Spasitele.
Mstar 16.3.2012 19:38

Ideály nejsou bůh

Mám dost silné sklony k idealizmu, ale nějak si nemyslím, že bych hledal naplnění u boha. Problém vidím v nerovnováze mezi individualitou a "tlupou". Teď převládá sobectví a od nějakého optimálního nastavení se vzdalujeme. Těžko říct, jestli řešení přinese válka, nebo se třeba poučíme ...
J. Schneider 16.3.2012 13:01

Jako vždy, text provokující, takže s dovolením několik poznámek:

K oné dvousečnosti: Judaismus má orientální kořeny. Proto se umí dívat oběma očima: "Tam, kde je snaha nastolit úplný mír, trpí pravda. Tam, kde je snaha dosáhnout úplné pravdy, trpí mír."Emanuel Levinas v souladu s tím nepokládá utopické ideály za škodlivé. Škodlivým je pocit, že je jich možno dosáhnout. Že je možno již zaměnit dílo za předlohu. Kritizuje onu netrpělivost, která ovšem není orientálního, nýbrž evropského původu. Celé to kreativní napětí, dané očekáváním mesiáše, křesťané zcela zrušili, když prohlásili, že mesiáš již přišel. Brzy se dovtípili, že se klíčový úběžník jejich životů začal posouvat do mýtické minulosti, kde se stal předmětem mocenské manipulace. Tím byla nadobro ztracena ona dynamika dějin coby lineárního pohybu odněkud někam (to byl velmi smělý "vynález" izraelských proroků, kteří se vymanili z mýtického pojetí zacyklených dějin). Proto celou koncepci museli doplnit a nyní - stejně jako židé - zase žijí v očekávání mesiáše, protože to teprve dává dějinám onen impetus.Ješajahu Leibowitz kdesi krásně pravil, že proroctví nejsou ani orákula, ani předvídání dějin, ale zaměřování se na určité cíle - a že nezáleží na tom, zda jich dosáhneme, protože tyto vize a úsilí o jejich dosažení jsou samy o sobě nejvyššími náboženskými hodnotami.Bláhové tedy není snění a ideje a vize, ale přesvědčení, že je jich možno dosáhnout (konzumovat), a to ještě za našich životů, potažmo za našeho mandátu, za této vlády, hned dnes.Co se týče vyvracení "iluzí" o cizorodosti jakýchkoliv aspektů nacismu vůči Západu, je to hloupost. Jednak je to pouhý pokus vyvrátit cosi, nikoliv dokonané vyvrácení čehosti (toto je krásná ilustrace oné bláhové fiktivní konzumace). Za druhé, nacismus by pak byl v pozici onoho proklínaného multikulturalismu, údajně tolik cizorodého vůči Západu. A za třetí, těžko by se dala vysvětlit úchylnost k nacismu tolika ryzích obyvatel Západu ("multikulti" Edwardem VIII. počínaje a současnými "multikulti" neonacisty konče).Svět konkrétní, praktický, konzervativně umírněný, opatrný, ohleduplný, hloubavý, umírněný a pasivní - to je svět klidný, ale sterilní, z něhož by nikdy nic nevzešlo. To je přesně svět onoho služebníka - a ten příběh by křesťané měli velmi dobře znát! - který z opatrnosti zakope svou hřivnu do země a pak se strašně diví, že ho jeho pán seřve a že je křesťanům dáván za odstrašující příklad.Kolnaiovo "vědomí nedokonalosti" je zásadně dobré, ale problém je kontext: zda je doporučenou reflexí našich aktivit, nebo zda vede k pasivitě. Pasivita je přičítána Východu; z židokřesťanských kořenů není odvoditelná. Už v první biblické knize (Genesis 1:26) se praví: "Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi“. A i křesťanský Ježíš říká (Jan 14:12): "Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší."