Kultura
Život jako cesta s podstatnou zastávkou v Římě
U některých románů je od první věty cítit autorská ambice mít všechno podstatné předem promyšlené a rozfázované. Jiné jsou přitažlivé spíše tím, že spisovatelé nechávají text a život v něm plynout, a nevědí dopředu, kam se vše vyvine. Román italského spisovatele Gianfranca Calligaricha Poslední léto ve městě patří do druhé skupiny.
Není Irsko jako Irsko
Anna Burnsová obdržela jako první severoirský autor v roce 2018 Bookerovu cenu za svůj román Mlíkař, který dokončila o čtyři roky dřív, než ji získala – v době, kdy se nikomu o brexitu či hnutí MeToo ani nezdálo. Navzdory tomu dnes toto dílo rezonuje snad víc než světový bestseller Normální lidi mladé globální hvězdy Sally Rooneyové.
Jak se obyčejně vyrovnat s řadou prudkých zvratů a zvláštních náhod
Román Na světě žijeme každý jinak francouzského spisovatele Jeana-Paula Duboise si může v rodině přečíst každý její člen bez ohledu na věk a pohlaví. Předloni získal Goncourtovu cenu, a jelikož se jí dočkal na prahu sedmdesátník, nepřekvapí, že jeho život to zásadně nezměnilo.
Jak mluvením okolo sebe na velšském venkově postavit ochranný paraván
Fotograf nemusí odjet do exotické destinace, aby udělal skvělé snímky. To platí i o novele britské spisovatelky Alice Thomas Ellisové Smích bez příčiny.
O začátku lunárního roku 4719 v Číně a spotřebě vína na jednu báseň
Začátek lunárního Nového roku připadá letos v Číně a v zemích východní a jihovýchodní Asie na 12. února. Jde o nejdůležitější svátek roku a začíná jím týden kulinárních a nápojových požitků.
Jak udělat z rekapitulace světových událostí loňského roku grotesku
Nejnovější satirický filmový počin britského scenáristy a společenského kritika Charlieho Brookera Smrt do roku 2020 nastavuje zrcadlo zejména USA a jeho rodné Anglii. Při sledování smrště nekorektních vtipů, jež střídají reálné záběry, by však bylo možné se i více zamyslet nad globalizovaným světem.
Odlidštěný svět, kde každá vzpomínka či památeční předmět je na obtíž
Německý spisovatel Winfried Georg Sebald (1944–2001) v souboru esejů Campo Santo ukazuje, že vítězové píšou nejen historii.
Spisovatelé jako mluvčí národa nejsou i lidsky morálními autoritami
Nový francouzský životopis Milana Kundery vrací do hry otázku vztahu života a díla. Porozumíme dílu znalostí autora? Je klíčem k porozumění jeho životu? Je zbytečné číst filozofické úvahy Martina Heideggera, pokud s nacisty sympatizoval více, než jsme tušili? Pomohly Máchovy deníky pochopit genialitu Máje?
Národní galerie Praha: Místo umění ideologie maskovaná empatií
Program nové ředitelky Národní galerie Alicje Knastové ukazuje naši pozici – jsme lidé bez důstojnosti, kteří mají být převychováni k dobrovolné rezignaci maskované respektem k jinakosti.
V letošním roce neměl nikdo odvahu natočit propracovaný vánoční film
Cílem vánočních filmů není zapsat se do dějin kinematografie ani posbírat Oscary. Navozují spíš pohodu při pečení cukroví a prostírání slavnostní tabule. Možná byl letošní rok jen mimořádně slabší a příští bude lepší. Jsou-li totiž vybrané filmy nejlepší, představa opačného konce žebříčku děsí.
Národní galerie Praha není provinční muzeum. A nesmí jím být
Již téměř dva roky sledujeme úpadek Národní galerie. Nejspíše však budeme muset čekat na pozitivní změnu ještě déle. Nastupující generální ředitelka Alicja Knastová totiž prohlásila, že se na ní nemůže nic rychle změnit.
Pro pochopení Národního divadla je klíčovým pojmem zodpovědnost
Zlatá kaplička zůstává nejprestižnější divadelní scénou u nás a je správné neustále reflektovat její vývoj. Nyní nastal čas zhodnotit nedávnou historii Národního divadla, v letech 1990 až 2015, kam Alena Zemančíková ve své knize Zpětné zakreslení cesty mapování dovedla.
Co se skrývá pod tajemným slovem bibliofilie: Většinou zůstává knihou
Je třeba rozlišovat mezi bibliofilií a autorskou knihou. První rovnocenně spojuje spisovatele, výtvarníka a další umělce, druhá je dílem pouze jediného tvůrce. Na rozdíl od běžné produkce bibliofilie cenu neztrácí, spíš její hodnota i v krátkém časovém horizontu roste.
Moderní život jako prázdnota, nejistota, nevyhraněnost a osamělost
Univerzita v americkém Zapadákově, milostný trojúhelník, nevěra a potrat. To je arzenál románu Na konci cesty postmoderního amerického spisovatele Johna Bartha, který se konečně představuje českým čtenářům, a to dílem z roku 1958.
Koronavirová pandemie internetové hudební platformy příliš nezasáhla
Ještě před čtyřmi lety si část vydavatelů myslela, že dokáže zabránit vývoji odvětví, jež dnes vydělává díky streamování singlů a alb, zatímco globálně má kultura kvůli covidu stopku.
