Ježíš
Katolická církev není boháč, ale má jeho mentalitu
„Katolická církev z restitucí žádné dobro neměla a nemá. Navíc se od svého prvotního poslání velmi vzdálila,“ říká v rozhovoru bývalý šéf Fondu národního majetku Roman Češka, šestnáct měsíců hlavní ekonom Arcibiskupství pražského.
Koleda je vánoční píseň slovanské Evropy
„Když se řekne koleda, každý slyší zvonky a představuje si zabalené dárky, ale během staletí se koledy zpívaly a říkaly nejen na Štědrý den, ale i u dalších svátků církevního roku. Pokud jde o dobu vánoční, koledou je myšlen především zpěv a deklamace textů spojených s narozením Ježíše Krista,“ říká v rozhovoru muzikolog Petr Daněk.
Každý velký duch potřebuje masku
Anglická spisovatelka Sue Prideauxová se ve své biografii německého filozofa Friedricha Nietzscheho I Am Dynamit: A Life of Friedrich Nietzsche mimo jiné snaží odpovědět na otázku spojené s jeho životem: Bylo Nietzscheho maskou šílenství?
Třicet omylů dialogu islámu a křesťanství
Proč pokračovat v dialogu islámu a křesťanství, je-li jejich shoda v podstatě vyloučená? Ve skutečnosti však nejde o náboženský dialog, ale o dialog v křesťanství, a měl by sloužit především k tříbení vlastních i teologických názorů.
Štěstí: Hledání pilulky na nesnesitelnou každodennost
Francouzský spisovatel Michel Houellebecq ve svém novém románu Serotonin popisuje společnost, v níž jsou deprese a neschopnost milovat stejně nevyhnutelné jako se nadýchat výfukových plynů. Protagonistům jde o jediné – najít co nejúčinnější tišící prostředek na život. Štěstí objevují v bílé, ne modré pilulce. Píše Tereza Matějčková.
Tradice se má vracet k novozákonnímu odkazu. Ne k praktikám doby
Na článek Michala Semína Je zneužívání mladistvých kněžímu jen jejich selháním? zareagoval Peter Žaloudek, který se považuje za kněze bez úřadu.
Ať každý slaví Vánoce podle svého
S článkem Petra Bahníka „Nad křesťanskou civilizací se smráká. Ale náhrada za ni není“ polemizuje překladatel Zdeněk Zacpal. Dle něho, spojuje-li někdo snahu o uchování Vánoc s osudem nějaké doktríny či organizace, může natropit škodu. Mají totiž spojovat všechny lidi dobré vůle, aniž by na ně měla jakákoli skupina přednostní právo.
Nad křesťanskou civilizací se smráká. Ale náhrada za ni není
Po pádu pozitivistické filozofie se křesťanství stává posledním hájemstvím, v němž se lze dovolávat nehmotných metafyzických i přirozených hodnot.
Utopickému myšlení je vlastní dvojakost
Utopie jsou osvěživé, neboť kladou provokativní otázky. V případě nekritického přístupu však jsou hrou s ohněm, jež může skončit až násilným potlačením všech jinak smýšlejících a vybudováním totalitního státu. Proto je třeba důsledně zvažovat, co je opravdu nadčasově utopické.
Ježíš nebyl blázen
Ježíšův úsudek nebyl dotčen šílenstvím, naopak byl neobyčejně bystrý. Kromě toho byl nadán velkým charismatem. V jeho slovech se skrývá něco, co v lidech rezonuje. Jinak by nepřežila dva tisíce let a nevěřily by v ně více než dvě miliardy lidí. Následování Ježíše Krista by ale nemělo paralyzovat.
Život jako hra aneb Sázka na pravdu
Žijeme ve světě, v němž se lidé tváří, že vědí, přičemž neexistuje autorita, která by mohla posoudit, co je a není pravda. Neměli bychom být ochotní za svůj názor zemřít ani někoho zabít, neboť nemusí být pravdivý.
Žijeme-li v simulaci, Ježíš mohl vstát z mrtvých
Kniha Genese líčí, jak Bůh stvořil svět, což se podobá vzniku počítačové hry. Ve Starém zákoně Bůh zasahuje mnohokrát, činí zázraky. V kontextu hypotézy simulace, jež poskytuje nový pohled na Boha, lze říct, že tvůrce vstupuje do světa, který stvořil. Ježíš vybízí ,,hrát hru“ podle jeho pravidel.
Ladislav Hejdánek: 90 let hyperkritického filozofa
Český filozof Ladislav Hejdánek oslavil 10. května 90. narozeniny. Jeho o tři dny mladší celoživotní přítel Jakub S. Trojan v rozhovoru představuje Hejdánkovo pojetí filozofie. Zaměřuje se na význam pravdy a kritiky ta totality i demokracie, a připomíná podněty, jež formovaly Hejdánkovo myšlení.
Katolické církvi vládne zmatek
Z hlediska víry nebyl, snad s výjimkou arianismu ve 4. století, v katolické církvi větší zmatek než dnes. A odpovědnost za něj nenesou prostí věřící, ale církevní hierarchie v čele s papežem. Proto lze stěží očekávat, že bývalé křesťanské společnosti Západu objeví cestu k vnitřní obrodě a návratu ke svým kořenům. Píše Michal Semín.
Ježíš na kříži nevolá po trestu. Ale po odpuštění cizích hříchů
Pod zmrtvýchvstáním si lze představit víru navazující na Ježíšův historický příběh. Člověk věří, že se v tomto příběh, jenž přesáhl dějiny, odhalil smysl života.
