Antropologie
Svět se do záhuby neřítí
Steven Pinker, profesor psychologie na Harvardově univerzitě, se ve svých knihách snaží přesvědčit, že nežijeme v době úpadku a zmaru. V nejnovější – Osvícenství teď. Argument pro rozum, vědu, humanismus a pokrok – tvrdí, že žijeme v nejlepší době, jaká kdy byla.
Barvitý příběh 3000leté tradice, která se vpisuje lidem pod kůži
Fanoušci tetování o těsně přiléhavých „kalhotách“ ze souostroví Samoa v Polynésii vědí. Jmenují se pe’a a celosvětově patří k nejtypičtějším tatuážím původních obyvatel. Akademický zájem o ně oživila studie věnovaná nejstaršímu vícehrotému tetovacímu náčiní v Oceánii – a patrně i na světě – a nová kniha Tatau z Havajské univerzity.
Přírodní národy neměly tetováže jen pro parádu
Kulturní antropolog Lars Krutak a prehistorik Aaron DeterWolf oslovili vědce od Ameriky po Filipíny, aby sepsali dílo, jež přináší poznatky z pradějin tetování i je tatérům zdrojem původních „magických“ vzorů.
Descola: Nevím, co je lidská přirozenost
Čeho jsou lidé schopní? Jsou ze své přirozenosti agresivní, či mírumilovní? Nebo něco mezi tím? Na tyto otázky se snaží v rozhovoru odpovědět francouzský antropolog Philippe Descola, jenž proslul výzkumem Amazonie, o níž říká, že není poslední panenskou přírodou, neboť ji spoluvytvářeli lidé.
Budoucnost světa je v rukou blbů
Dnešní svět je nereformovatelný, neboť jej zcela prosákla technika. Odloučení od zdravého názoru na život je dílem blbů neboli samozvaných elit. Dokud se však člověk dokáže povznést svobodně a s láskou k nadpřirozenému světu, svoboda myšlení je zaručena a roboti ji nezasáhnou.
Jak vznikají státní útvary
Tázání se po smyslu státu je důležité a aktuální, čím více zasahují do jejich života nadnárodní korporace. Přitom jednou z hlavních hnacích sil, které vedly ke vzniku států, mohly být i války. Konflikty měly v lidských dějinách zásadní význam a nepochybně jej mají i dnes a je třeba s nimi počítat i do budoucna.
Komu a kam patří historické památky?
Nárokovat si památky na základě místa jejich původu a považovat je za základ národní identity, znamená vytvářet umělé spojení mezi místem původu památek a lidmi, kteří toto území obývají dnes.
Odpadu se nelze vyhnout. A už vůbec ne na Vánoce.
Industrializovaná výroba zlepšila výrobu zboží, které se již nevyplatí opravovat. Na Vánoce pak velí západní zvyk dárek v obalu na jedno použití znovu zabalit, a to do vánočního balicího papíru. A ten následně nasytí kontejnery.
Svět netvoří izolované kultury
Tradiční knihy antropologů o jiných kulturách se dříve podobaly příručkám vzorného chování. Těmito příručkami se již není možné řídit. Antropologické poznatky jsou fragmentární a pravdivé jen kontextuálně, protože takový je i současný lidský svět.
Poznatek paleoantropologie: Pod kůží jsme všichni Afričané
Evoluci lidstva nelze vyprávět jako ságu osamělého hrdiny, který si klestí cestu od primitivnosti k dokonalosti. Rozdíly mezi lidmi, jako jsou barva kůže či tvar vlasů, vznikly během uplynulých 60 tisíc let, když se přizpůsobovali různým klimatům. Fosilní nálezy svědčí o věčném nomádství lidského rodu. Lidstvo je neustále v pohybu.
Milostný život mezi domorodci jako fikce a skutečnost
Setkáním americké kulturní antropoložky Margaret Meadové (v románu Nelly Stonová) a jejího manžela Rea Fortuna (Fenwick či Fen) na začátku 30. let 20. století na Nové Guinei s Gregorym Batesonem (Andrew Bankson) vznikl milostný trojúhelník a román americké spisovatelky Lily Kingové.
Na území mýtů: Je všechno jinak?
V pražském DOXu se nedávno otvírala výstava Barbory Šlapetové a Lukáše Rittsteina, která je pokračováním jejich průzkumu odlišného světa.
Příčiny arabského jara aneb Západ a umírnění islamisté
Proč v blízkovýchodních zemích islám zažívá renesanci? Odpověď nespočívá v politice, ale v sociologii či antropologii. Náboženství má mnoho funkcí a jedna z nich je kulturně-ideová, která přesahuje rámec rodů a kmenů. Neagresivní režim umírněných islamistů je jedinou realistickou variantou pro dlouhodobou stabilitu. Píše Vít Kučík.
Ze světa islámu: Dluh splacený po 70 letech Aloisi Musilovi
Kniha nestora české orientalistiky měla původně vyjít za Protektorátu. Alois Musil v ní mnoho desetiletí před tím, než si kulturní antropologové začali klást otázky, kolik je islámů, rozebral cesty, po nichž se islám vydal v regionech, kam se šířil.
Proč nedůvěřujeme kresbě stejně jako textu nebo fotografii?
Přivykli jsme slovu jako spolehlivému prostředku prezentace. Oproti němu fotografie a kresby je možné „číst“ různými způsoby. Nejnižší spolehlivost přisuzujeme kresbě, jelikož předpokládáme, že na rozdíl od fotografie nezachycuje skutečnost věrně. Jaká je povaha očitého svědectví a jak jsme schopní ho spolehlivě zprostředkovat druhým?
