Ztracený víkend v „kulturní“ Plzni

Plzeň je letos Evropským hlavním městem kultury. V půlce ledna se tam konalo velkolepé zahájení celého projektu. Jak evropské město funguje pár týdnů po zahájení?

Z druhé strany je logo Evropského hlavního města kultury (EHMK). Proč nikde... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Z druhé strany je logo Evropského hlavního města kultury (EHMK). Proč nikde... | foto: Judita MatyášováČeská pozice
Z druhé strany je logo Evropského hlavního města kultury (EHMK). Proč nikde... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Cestou z Prahy do Plzně se dívám z okna, zatím ani jeden poutač nebo nějaká informace, že jedu do města, které se honosí evropským titulem.

Z autobusového nádraží jdu Husovou ulicí do centra. Míjím pár oprýskaných domů a směs obchodů, jako všude jinde. Večerka, drogerie, nonstop bar, večerka. Jediný dům, který mě zaujme, je zpustlá funkcionalistická budova s nefunkčním neonovým nápisem a pestrobarevnými plakáty Pamela Strip Bar.

Jdu dál, do centra, přes rušnou křižovatku a marně hledám jakýkoliv náznak, že právě tady se děje něco výjimečného. Po 15 minutách chůze mám konečně štěstí. Pouliční stojan s nápisem Festival světla, datum akce: minulý víkend.

První stopa v Plzni – logo Evropského hlavního města kultury.

První stopa v Plzni – logo Evropského hlavního města kultury.

Informační materiály a květinářství

V hotelu u hlavního náměstí je poloprázdno. Pár hostů si tu dává pozdní oběd. Recepční si zapisuje moje nacionále a mezitím se vyptávám, co by mi doporučila, tedy kromě výstavy Jiřího Trnky, o které jsem slyšela od přátel, a výstavy Mnichov z počátku 20. století, jejíž plakáty jsem zahlédla v centru Prahy. „Já to tady moc neznám, dojíždím z Prahy, ale jděte do infocentra na náměstí, je to taková budka. A tady máte brožurku, tam určitě něco bude,“ podává mi prospekt.

Další informační materiály jsou i na pokoji. Na první pohled vypadají zajímavě, na ten druhý už je to horší. Prohlížím si kalendář na únor a březen, zdá se, že je tady každou chvíli nějaký koncert, divadelní představení nebo jiná akce. Když se ale dostanu na stránku, kde je víkend na přelomu února a března, zdá se, že jsem si vybrala špatný termín. Žádná akce v ulicích, žádný koncert ani divadlo.

Cestou do centra mě zaujme funkcionalistický dům.

Cestou do centra mě zaujme funkcionalistický dům.

Jdu si zlepšit náladu do ulic, hledám květinářství. Večer mám schůzku s jednou známou a ráda bych jí nechala uvázat kytici. Když se ptám květinářky, co to pro ni znamená, že je Plzeň městem kultury. Směje se a povídá:

„Pro mě nic, ale pro naši radnici. Dostali spoustu peněz, a do čeho je dali? To nevím. Já jsem se těšila, že budou pořád nějaké akce na náměstí, ale nic se tu neděje. Zahájení bylo fajn, ale už je toměsíc a půl a od té doby byl jen Festival světla a tím to skončilo. Jaké budou další akce? Tak to netuším. Jen jsem slyšela, že někdy v dubnu tady bude výstava o šamanovi, na to určitě půjdu.“ říká.

Evropské hlavní město kultury Plzeň 2015 (EHMK)

  • EHMK je považováno za jeden z nejúspěšnějších projektů EU. Je určen pro města, význam má ale pro celý region. Město, které se pro daný rok stává evropskou kulturní metropolí, je vyhledávaným cílem mnoha turistů.
  • Plzeň ve finále soutěže v roce 2010 zvítězila nad Ostravou. Spolu s Plzní je letos EHMK také belgické město Mons.
  • Oficiálně titul EHMK 2015 Plzeň získala schválením Rady ministrů kultury v Bruselu 19. května 2011. Od října 2010 existuje společnost Plzeň 2015, o. p. s., kterou založilo město Plzeň, aby připravila program pro rok 2015.
  • V letošním roce představí 8 hlavních projektů: např. sezona nového cirkusu, oživování veřejného prostoru, výstavy Jiřího Trnky a Gottfrieda Lindauera ad. V Plzni letos proběhne 3000 akcí, z toho cca 600 přímo spojených s EHMK.
  • Celkový rozpočet na akce 2011až 2015 je 400 milionů korun, v roce 2015 se utratí největší část, zhruba 120 milionů. Rozpočet na propagaci v letech 2014 a 2015, činí 35 milionů korun.

Zdroj: Tiskové oddělení EHMK

Vzkaz

Vracím se do hotelu, komentář, co jsem doposud v Plzni viděla, dávám na svůj profil na Facebooku a jdu na smluvenou schůzku. Během večeře mám ztlumený telefon, když ho později zapnu, vidím několik nepřijatých hovorů z cizího čísla. Půl sedmé večer, pátek, co se děje? Vzkaz na záznamníku je od programového ředitele Evropského hlavního města kultury:

„Dobrý den, tady Jiří Sulženko. Já jsem si všiml na vašem Facebooku, že tápete v Plzni a hledáte někoho, kdo by vám něco hezkého ukázal z Plzně 2015, tak jsem se chtěl nabídnout, protože tady dneska večer jsem. Tak se když tak ozvěte.“

Na omšelém domě jsou Strip baru Pamela.

Na omšelém domě jsou Strip baru Pamela.

Na nabídku nereaguji, nezajímá mě program jen pro novináře. Přijela jsem do Plzně, abych ji viděla očima běžného návštěvníka, který se chce podívat, co je kde zajímavého.

Plán

V sobotu ráno jdu naproti Karolíně Vašíčkové, kterou jsem pozvala do Plzně. Ještě nikdy tu nebyla a téma evropského kulturního města ji zajímá. Dvaatřicetiletá Karolína vystudovala arts management, pracovala v pražské galerii DOX a ve Stockport Art Gallery v Manchesteru. Osm let byla manažerkou kulturních akcí pro EU – strukturální fondy. Chceme si naplánovat program na víkend.

Na hlavním náměstí je budka, kterou mi doporučila recepční. Zvenku je oblepená nápisy Český rozhlas, Cross Café a také růžovým logem, které mi připomíná barvy T-Mobilu. Teprve když přijdeme blíž, vidím logo Plzeň 2015 a pod ním nápis „Meeting Point, vstupenky, nabíjení telefonů, iPhone, iPad, microusb, pracovní prostor, free wi-fi“. Karolína jde dovnitř a ptá se pracovníka infocentra, co by nám poradil, jaké akce se tento víkend konají.

Tohle je infostánek? Jak to mám poznat? Na první pohled to vypadá spíš jako pobočka telefonního operátora.

Tohle je infostánek? Jak to mám poznat? Na první pohled to vypadá spíš jako pobočka telefonního operátora.

„Určitě jděte na výstavu Jiřího Trnky. Jedna část je v Galerii města Plzně a druhá, interaktivní, v Západočeském muzeu. Je tam kombinované vstupné, za sto padesát korun na obě výstavy. Zajímavá je také výstava Mnichov – zářící metropole v Západočeské galerii.“ To zní jako dobrý plán, a tak jdeme na Trnkovu výstavu.

Adolf Loos

Cestou potkáváme několik turistických skupinek nebo jednotlivců, většinou se rozhlížejí nebo koukají do mapy. Zastavuji se u jedné dvojice, paní Věra s náctiletou dcerou Ludmilou přijela z Prahy. „Vždycky jsme Plzní jen projížděly, ale dneska jsme si řekly, že to tady pořádně prozkoumáme. Půjdeme se podívat na památky a snad taky nějaká ta kultura. Zatím moc nevíme, kam jít. Ještě jsme nic nestudovaly, přijely jsme prostě nablind,“ vysvětluje.

… kde se dá nabít telefon nebo tablet.

… kde se dá nabít telefon nebo tablet.

Loučíme se a jdeme s Karolínou ještě do městského infocentra, třeba nám tam řeknou víc. „Vloni jsem četla, že jsou tady zrekonstruované interiéry Adolfa Loose, kde to je?“ ptám se pracovnice za přepážkou. „Tam se nedá jít, to je až od dubna a prohlídka se objednává několik dnů dopředu. Vstupné je 990 korun a je jedno, jestli půjdete dvě, nebo jestli vás bude deset,“ říká. Co dalšího by nám doporučila ve městě?

„Měl tady být Světovar, to je opravený pivovar, ale to nějak nedopadlo… (Světovar byl klíčový projekt v přihlášce EHMK – pozn. red.) Nedaleko náměstí máme krásnou synagogu, ale ta je zavřená, otevírá se, jen když jsou koncerty. Pak je tu taky kulturní centrum Depo, ale to je zavřené. Tam můžete jen na konkrétní akci, nejbližší je 13. března. No, a potom jsme tady měli Festival světla, ale to bylo minulý víkend. Mohla bych vám ještě doporučit zoo, ta je opravdu hezká,“ říká pracovnice infocentra.

Jiří Trnka

Zdá se, že jediná jistota je Trnka, míříme do Galerie města Plzně, kde je první část výstavy. Procházím sály, které se velmi rychle zaplňují návštěvníky. Čtyřicátník Alexander Kunkel přijel do Plzně z německého Bambergu.

„Byl jsem na výletě v Tachově a tam mi dali v hotelu letáček, že Plzeň je město kultury a je tady tahle výstava. Trnku mám hrozně rád, jeho filmy šly u nás v televizi a je to moc fajn vidět ty postavičky takhle naživo. Jen škoda, že výstavní texty jsou jen v češtině. Docela by mě zajímalo, co se tam píše,“ diví se Kunkel a já s ním.

Výstava Jiřího Trnky v Galerii města Plzně rozhodně stojí za vidění.

Výstava Jiřího Trnky v Galerii města Plzně rozhodně stojí za vidění.

Když se rozhlédnu po galerii, vidím pouze českoanglické popisky (malba/painting) u exponátů. Podrobné výstavní texty, kde se návštěvník dozví ledacos zajímavého o Trnkově tvorbě, jsou jen v češtině. Ptám se pokladní, zda by měla překlad pro cizince. „Je tady katalog, za 150 korun, ale tam to vlastně není chronologicky. To by si ten pán musel dohledávat jednotlivé obrazy,“ vysvětluje.

Zpovzdálí nás pozoruje postarší kustodka, která kolegyni opraví: „Ale však máme ty texty. Někde tam leží v šuplíku.“ Kustodce se po chvíli skutečně podaří brožuru s překlady najít. Ptám se kustodky, jaká je návštěvnost.

Na výstavě jsou knižní ilustrace, loutky a další díla.

Na výstavě jsou knižní ilustrace, loutky a další díla.

„Ve všední den sem jezdí hlavně školní skupiny z regionu a o víkendech je to namíchané. Rodiny, jednotlivci, hodně se to líbí starším lidem. Leckdy se úplně dojmou, když vidí ty příběhy, které znají z dětství,“ říká Drahomíra Stárková a dodává zajímavou informaci, kterou jsme na pokladně nedostaly.

Každou první neděli v měsíci je vstup zdarma. „Zítra bude určitě nával. Minulý měsíc na ten volný vstup přišlo čtyři sta lidí – a víte, kolik se vybralo na dobrovolném vstupném? Jedenáct tisíc!“ říká hrdě kustodka.

Líbí se nejen dospělým, ale i dětem.

Líbí se nejen dospělým, ale i dětem.

Oběd a procházka

Po zážitku u Trnky je čas na oběd. Hospoda U Salzmannů s řízky a gulášem nezklamala. Přes poledne je tu plno, vedle nás sedí manželská dvojice z Německa, o kus dál skupina Japonců něco hledá na mapě. Zdá se, že tady si propagaci české kuchyně umí zařídit.

Pokud na výstavu dorazí cizinec, má smůlu: texty jsou jen v češtině. Pokladní má sice překlady, ale jaksi je nenabídla.

Pokud na výstavu dorazí cizinec, má smůlu: texty jsou jen v češtině. Pokladní má sice překlady, ale jaksi je nenabídla.

Po obědě se jdeme projít. V okolí hlavního náměstí jsou pěkně upravené historické domy, kavárničky, restaurace, park. „Já to nechápu, nikde v centru žádný plakát ani poutač. Stačilo by tak málo. Taková propagace je přece základ, obzvlášť když chtějí přilákat turisty,“ diví se Karolína. Stává se z toho hra, skoro se vsázíme, kde konečně objevíme nějaký náznak, že právě zde je město kultury.

Až konečně u Pivovarského muzea je logo Plzně 2015, vylepšené o nápis PIVO. „Tady to vypadá jako kdekoliv v republice o víkendu. Nikde nikdo. Jak je tohle možné, vždyť tohle má být město, kde to žije, kam celý letošní rok jezdí turisti,“ uvažuje Karolína nahlas, když přicházíme k Západočeské galerii.

Chodíme v okolí hlavního náměstí a marně hledáme jakýkoliv plakát či poutač. Jsou tu jen reklamy na hospody nebo obchody s textilem, tak jako v každém jiném městě.

Chodíme v okolí hlavního náměstí a marně hledáme jakýkoliv plakát či poutač. Jsou tu jen reklamy na hospody nebo obchody s textilem, tak jako v každém jiném městě.

Že jsme tu správně, pochopíme až podle nástěnky u vchodu, kde je jeden plakát. Ano, tady je výstava Mnichov – zářící metropole umění, která představuje výtvarníky z let 1870 až 1908. Kromě německých autorů také českého Ludvíka Kubu nebo Františka Drtikola, který v Mnichově studoval fotografii.

Televize

V sobotu odpoledne jsme tu samy, jen ve dveřích se míjíme s dvojicí návštěvníků. Je půl páté a přemýšlíme, kam večer vyrazit. Vracíme se do informačního centra na náměstí. Na webu Plzně jsme si našly kalendář akcí. Když jsme si zadaly datum 28. února, žádný koncert či divadlo se neobjevily.

Chceme si taky naplánovat program na neděli. Nejvíc nás láká kulturní centrum Depo. Na webu je uvedeno, že Depo otevírá zítra, 1. března. „Tam je ale určitě zavřeno,“ říká pracovník infocentra a navrhuje, že zavolá dramaturgyni této instituce, která ale nebere telefon.

Plzeň

Plzeň

„Co bych vám tak dneska doporučil? Škoda že jste nepřijely před týdnem, to tady byl Festival světla. Anebo příští týden, to bude koncert Lenky Dusilové. Nebo pak v dubnu, to tady bude hodně akcí. No vlastně to všechno začne až v létě,“ říká po 20minutovém hledání v informační brožuře. Sedíme u stolku a přemýšlíme, co dál.

Jediné, co zbývá, je výzva, kterou máme před sebou na stolku: „Kupon na pivo zdarma k vyzvednutí zde v Meeting Pointu.“ Na neděli nám tak zbývá už jen druhá část Trnkovy výstavy, ostatní akce jsou až večer nebo ve všední den. A tak nakonec přeobjednám jízdenky do Prahy. Původně jsme chtěly jet v šest večer, ale už teď je jasné, že dopoledne zvládneme výstavu a že pak už není kam jít.

Plzeň

Plzeň

Během večeře Karolíně zazvoní telefon. Volá paní z Depa: „Já jsem měla od vás nepřijatý hovor, co jste potřebovala?“ Karolína vysvětluje, že jsme se chtěly podívat do Depa. „Jé, škoda že jste nezavolala ráno, mohly jste přijít pomáhat. Potřebujeme tady vymalovat…“ Sobota v Plzni pomalu končí a náš jediný program je jasný: televize.

Neděle

Snažím se nemyslet na včerejší neúspěch, dnes to bude určitě lepší, doufám. Ráno u snídaně má servírka napilno. Včera byli v hotelu jen čtyři hosté, dnes je jich tu patnáct. Dvě dvojice z Německa a parta mladíků, kteří asi včera navštívili pivovarské muzeum, protože ještě teď je cítit, jak degustovali.

Raději vyrážíme do ulic, jdeme se podívat do parku nedaleko hlavního náměstí. Cestou mě zaujme venkovní výstava na bytelných stojanech. Bohužel chybí úvodní text, tak není jasné, o co jde. Vidíme fotografie památek z celé republiky, jak vypadaly před a po rekonstrukci. Jak tato výstava souvisí s Plzní, není jasné.

Konečně stopa… logo u Pivovarského muzea.

Konečně stopa… logo u Pivovarského muzea.

Škoda že tady není projekt, který vloni vytvořili studenti z výtvarné katedry Západočeské univerzity. Výtvarníci zpracovali osm komiksových příběhů z historie Plzně. Poutavé příběhy o Adolfu Loosovi, o židovské komunitě, o bývalých škodovácích by se zde jistě vyjímaly lépe než nic neříkající série fotek památek.

Vloni se komiksy představily na výstavě v Západočeském muzeu a vyšly i knižně. Letos by je organizátoři klidně mohli znovu vystavit, právě zde v parku. Navíc by nemuseli řešit překlady, komiksy vyšly ve čtyřech jazykových mutacích, takže by byl projekt vhodný i pro cizince.

Komentář seniora

Pokračujeme k Západočeskému muzeu, kde je druhá část Trnkovy výstavy. Pokladní právě rodině s dětmi říká, že si mohou koupit kombinovanou vstupenku, a upozorňuje je na další expozici, v městské galerii. Čtyři výstavní sály s interaktivní hrou zaujmou hlavně děti předškolního věku. V první místnosti si hrají s plyšáky, v druhé běží projekce Trnkova filmu Zahrada a následuje největší atrakce: na zem se promítá obrázek kocoura, kterého mají děti chytit. To je evidentně baví.

Výrazná fasáda Západočeské galerie, o tom, že to je jedno z klíčových míst EHMK se dozvíme až z nástěnky u vchodu.

Výrazná fasáda Západočeské galerie, o tom, že to je jedno z klíčových míst EHMK se dozvíme až z nástěnky u vchodu.

„Je to spíš pro menší, vnukovi je deset a tohle ho nebere,“ říká senior z Plzně, který si nepřál být jmenován, ale chtěl okomentovat letošní rok kultury. „Chybí propagace, vlastně ani nevíme, co kde bude za akce. Občas je něco v radničních novinách, žádný měsíční program nám do schránek nechodí, tak ani nevím, co bude v březnu. Včera jsme jeli s vnukem do centra a nikde žádné plakáty. Je to škoda, Plzeň určitě má co nabídnout. Turisty bych pozval na památky a do nového divadla. To se mi moc líbí,“ říká senior.

Výstava je zajímavá, jen škoda, že tu v sobotu odpoledne nikdo není.

Výstava je zajímavá, jen škoda, že tu v sobotu odpoledne nikdo není.

O kus dál stojí manželská dvojice, muž fascinovaně pozoruje dítě, které se prohání na tříkolce po expozici. „Ta výstava se mi hrozně líbí. Jsou to příběhy z mého mládí, nejradši jsem měl Míšu Kuličku,“ usmívá se a ukazuje na vnuka, který právě chytil vytouženého kocoura. Pan Karel a jeho manželka Marie jsou místní. O kulturu se zajímají dlouhodobě, a tak se ptám, co letošní rok přinese Plzni.

„Tak budou Smetanovské dny, pak oslavy konce války a divadelní festival. No ale to je vlastně každý rok. Co je letos speciálního? To se zeptejte dcery,“ vybízí mladou maminku, která si se synem hraje opodál. „Určitě sem přijedou Němci, ale to až v létě, kdy budou Bavorské dny,“ říká mladá žena a dodává, že o programu ví hlavně díky tomu, že pracuje v bavorské firmě, která má v Plzni zastoupení.

Karolína Vašíčková v infocentru EHMK. Zeptala se pracovníka infocentra, co by nám doporučil. Po 20 minutách pro nás nemá žádný tip. Karolína marně hledá v programové brožuře.

Karolína Vašíčková v infocentru EHMK. Zeptala se pracovníka infocentra, co by nám doporučil. Po 20 minutách pro nás nemá žádný tip. Karolína marně hledá v programové brožuře.

Její otec říká: „Určitě bude hodně akcí, ale zatím se to moc nepropaguje. Chtělo by to pořádnou kampaň, aby to bylo jako před volbami, kdy jsou plakáty všude. Byli jsme na tom zahájení v lednu. Projekce přes celé náměstí byla fajn, ale neviděl jsem ji celou, pak šel provazochodec a potom hrály loutky, ale my jsme na ně nedokoukli, bylo tam moc lidí. Organizátoři říkali, že v neděli se ta projekce zopakuje, tak jsem tam šel, a nebylo nic,“ říká zklamaně Karel.

Návrat do hotelu

Poslední kulturní akci máme za sebou a vracíme se do hotelu. Cestou potkáváme dvě japonské turistky, které za sebou táhnou těžký kufr. Zmateně se rozhlíží a koukají do mapy. „Můžeme vám nějak pomoct?“ „Hledáme hotel“ ukazujeme jim cestu k tomu našemu a na závěr se prostě musím zeptat, jak se tady ocitly? „Vystoupily jsme tady omylem “ říkají.

Nabídka v infocentru...

Nabídka v infocentru...

Čeká nás cesta na nádraží, povídáme si s Karolínou o tom, co jsme prožily. „Nevím, v čem je problém. Lidé v infocentru, v galeriích i jinde byli ochotní, ale naprosto bezradní. Nevěděli, co nám nabídnout. Pořád jen opakovali informace o akcích, které už proběhly nebo budou za týden, za měsíc. To je k ničemu.

Jak tahle výstava souvisí s Plzní nebo plzeňským regionem? Nikde jsem se nedopátrala odpovědi.

Jak tahle výstava souvisí s Plzní nebo plzeňským regionem? Nikde jsem se nedopátrala odpovědi.

A je to škoda, protože Plzeň se mi líbila. Opravené historické centrum, bavilo by mě to Depo, synagoga, lákámě i Loos. V létě je to tady určitě fajn, ale ten projekt je přece celý rok. Tak by na to měli myslet a hlavně zlepšit propagaci, protože to, co jsme viděly, bylo hodně smutné,“ říká Karolína.

Termín, kdy nic není

Na nádraží ještě stále doufám, že někde najdu logo Plzeň 2015. Všimnu si malé samolepky na Pekárně s poetickým názvem Malinová. Objednávám si dva koláče a ptám se prodavačky, co je vlastně to evropské město kultury. Rázná žena mi vrací drobné a beze slova začne cosi rozbalovat za pultem.

Na interaktivní výstavě v Západočeském muzeu se malé děti vyřádí.

Na interaktivní výstavě v Západočeském muzeu se malé děti vyřádí.

Několik balíků převázaných motouzem, jeden z nich přestřihne a podává mi informační brožuru: „Tady to všechno máte, tam si to přečtěte“ a ukazuje mi poslední stranu brožury, kde je článek o pekařství Malinová. Na další diskusi to nevypadá, ale zkusím to ještě jednou: „A co pro vás osobně znamená, že je vaše firma součástí toho projektu?“ „My jim dodáváme koláče na ty jejich akce“ řekne suše a je jasné, že tím rozhovor skončil.

Čekání v autobusové hale. Zvláštní, že ani zde, kam přijíždí návštěvníci, se nedozvíme, že jsme ve městě, které letos kraluje kulturnímu světu.

Čekání v autobusové hale. Zvláštní, že ani zde, kam přijíždí návštěvníci, se nedozvíme, že jsme ve městě, které letos kraluje kulturnímu světu.

Za pár minut už míříme do autobusu firmy Student Agency, která každou neděli vypraví šestnáct autobusů na trase Praha–Plzeň a zpět. U každého sedadla je firemní časopis Žlutý s tipy na kulturní akce v březnu a je tam i inzerce různých kulturních institucí po celém Česku. O Plzni ani slovo.

Domů si vezu čtrnáct různých informačních brožur, z městského infocentra, z infocentra Plzně 2015, z galerie, muzea. Rozložím je před sebou a přemýšlím o té bilanci. Tolik akcí, ale zrovna jsem se trefila do termínu, kdy nic není. Jen tři výstavy, které lze zvládnout v jednom dni.

Pěkné brožury, ale program na sobotní večer nenabízejí.

Pěkné brožury, ale program na sobotní večer nenabízejí.

„Neděláme celoroční festival“

Výzkum ukázal, že většina Plzeňanů je spokojena, říká Jiří Sulženko z týmu EHMK.

LIDOVÉ NOVINY: Co byste nám doporučil na uplynulý víkend?

SULŽENKO: Viděly jste tři naše velké projekty, Trnkovy výstavy a Mnichov. Přijely jste mezi dvěma víkendy, minulý týden byl Festival světla, na kterém bylo 40 tisíc Plzeňanů i zahraniční návštěvníci. Tento týden začínají Smetanovské dny. Mohly jste vidět představení Matěje Formana Aladin, které vám kolega nedoporučil, protože bylo vyprodané. Mimo oficiální nabídku EHMK je tu osm hudebních klubů a Divadlo J. K. Tyla.

LIDOVÉ NOVINY: Proč je na webu EHMK uvedeno, že 1. března začíná činnost Depa?

SULŽENKO: To je chyba, kterou opravíme. Depo se otevírá 13. března festivalem Žebřík a 24. dubna tam budou tři velké výstavy. V kalendáři na 28. února jsou i naše komunitní projekty, které trvají několik měsíců.

LIDOVÉ NOVINY: Jak funguje propagace po městě?

SULŽENKO: Máme omezený rozpočet na propagaci. Komunikujeme hlavně online, máme plakáty, které vítají lidi cestou do Plzně. Na náměstí je meeting point. Nezávislá firma dělala výzkum mezi 700 obyvateli Plzně a většina je spokojená.

LIDOVÉ NOVINY: Pracovníci infocentra říkali, že hlavní akce budou v létě. Do té doby je tedy na programu co?

SULŽENKO: Náš hlavní program je naplánován na turistickou sezonu, od dubna do října, otevře se Loos a Depo. Do té doby máme každýměsíc jednu velkou akci, která upoutá pozornost, kromě toho je tu sezona nového cirkusu, která je po celý rok. EHMK je dlouhodobý rozvojový projekt, který chce oživit dění ve městě. Neděláme celoroční festival.

V Plzni není nuda

Reakce ředitele programu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015 Jiřího Sulženka na článek Ztracený víkend v „kulturní“ Plzni:

Každou připomínku a výtku bereme v Plzni – Evropském hlavním městě kultury vážně, a proto jsme rádi i za kritické ohlasy na fungování projektu. V článku paní redaktorky Judity Matyášové jsou takové, které lze snadno řešit (jasné předání německých nebo anglických doprovodných textů k výstavě Ateliér Jiřího Trnky zahraničním návštěvníkům), přes takové, jejichž řešení je komplexnější (informační a navigační systém ve městě), až po ty, které pramení z nepochopení nebo špatné interpretace informací nebo principu projektu Plzeň 2015.

Evropské hlavní město kultury není celoroční festival, je to projekt, který kromě viditelných kulturních akcí zaměřených na širokou veřejnost, realizuje také řadu dlouhodobých projektů komunitních nebo vzdělávacích, které mají dopad na budoucnost kulturní scény ve městě a nejsou primárně učené pro širokou diváckou veřejnost. Hlavní program v Plzni zaměřený na mimoplzeňské návštěvníky je z logických, praktických a finančních důvodů naplánovaný na období turistické sezóny od dubna do října.

Kromě toho se každý měsíc koná jedna velká víkendová akce (Slavnostní zahájení v lednu, Festival světla v únoru, předávání cen Žebřík a Smetanovské dny v březnu, otevření areálu DEPO2015 v dubnu, Slavnosti svobody v květnu, Sokolský slet a Tanec Praha v Plzni v červnu, Živá ulice a 9 týdnů baroka v červenci a srpnu, festivaly Skupova Plzeň a Festival Divadlo doplněné o představení obřích loutek v na přelomu srpna a září apod.) určená pro širokou veřejnost a zaměřená kromě umění právě na podporu cestovního ruchu. S turistickou sezónou v dubnu se otevře jak areál DEPO2015, tak například Loosovy interiéry pro individuální prohlídky nebo Nová synagoga.

Kromě těchto velkých akcí máme za sebou 2 vyprodané série představení sezóny nového cirkusu, vyprodanou sérii představení Aladin v režii Matěje Formana, Trnkovy výstavy a další. Stále je přístupná např. Techmania, Západočeské muzeum, Muzeum loutek nebo prohlídky Plzeňského prazdroje. K dispozici je mobilní aplikace Skryté město s jednou zkušební prohlídkovou trasou města.

Je skvělé, že i květinářka na dotaz paní redaktorky vyjmenovala 3 hlavní projekty, kterými se Evropské hlavní město prezentovalo: Slavnostní zahájení, Festival světla a blížící se výstava portrétů Maorů Gottfrieda Lindauera. Je skvělé, že pán v muzeu se těší na Smetanovské dny, které i díky roku 2015 představují výjimečný evropský hudební program.

Je škoda, že redaktorka ve své reportáži zoomuje na nepodstatné věci, jako je nabídka možnosti nabít si telefon v Meeting Pointu a překrucuje odpověď pracovníků informačního centra: „Co se týče Loose, vysvětlila jsem (paní redaktorce), že interiéry jsou v současné době přístupné po předchozím objednání, cena za skupinu do 10 klientů je 990,- Kč. Paní se ptala na cenu za 2 osoby, proto jsem jí říkala, že zatím jen cena skupinová a od dubna že bude možnost prohlídka i pro jednotlivce a vše bude zveřejněné, psala jsem jí i webové stránky.“

Branding vstupních bran města připravuje Odbor propagace a marketingu magistrátu města Plzně, společnost Plzeň – turismus a Plzeň 2015 v následujících týdnech s ohledem na klimatické podmínky a začátek turistické sezóny. Objednávat nevkusné billboardové plochy, které zaplňují každý volný prostor u hlavních příjezdů do města, není naší strategií. Soustředíme se vždy na jednu plochu z každého směru.

Stejně tak není cílem projektu zaplavit veřejný prostor stovkami plakátů, velkoplošných log, billboardů a návěstidel. Využíváme cíleně reklamní plochy, aktuálně běží 5 kampaní. Reklama na venkovních plochách je doplněná komunikací na sociálních sítích, s médii a vydáváním tištěných programových materiálů v desetitisícových nákladech, včetně speciálních příloh deníků a týdeníků.

Zdá se podle fotky u článku, že všechny tyto letáky si paní redaktorka vyzvedla v Meeting pointu a má je k dispozici.

Zveme Vás do Plzně, která není Vídní, Berlínem, ani Prahou, ale která je pohostinným evropským městem se zajímavými příběhy, připraveným uvítat každého návštěvníka, který si ji chce užít.

Počet příspěvků: 1, poslední 6.3.2015 03:18 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.