Zrušte dárky. Je to nehospodárné plýtvání.

Podle ekonomů jsou vánoční svátky jen obřími orgiemi plýtvání, při nichž jsou promrhány desítky miliard dolarů. Jeden z nich, Joel Waldfogel – asi jejich největší odpůrce –, dokonce označil Santa Clause za horšího hospodáře, než jímž byl strýček Sam, tedy americký stát. Řešení je prý prosté: buď si nedarovat vůbec nic, nebo jen peníze.

Petr Kain 22.12.2015
Nakupování vánočních dárkú - ilustrační | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Nakupování vánočních dárkú - ilustrační | foto: Shutterstock
Nakupování vánočních dárkú - ilustrační

Nastal čas, kdy jinak racionální lidé utrácejí peníze za věci, které by je normálně ani nenapadlo koupit. Období, kdy lidé trpící sociální fobií překonávají svůj strach a vyrážejí do přeplněných nákupních center. Je tu část roku, v níž otevíráme svá srdce a ještě více své peněženky. Vánoce jsou za dveřmi. Spolu s nimi na dveře zaťukalo i obvyklé povzdechnutí, které slýcháme poslední léta. Totiž že se z Vánoc staly svátky konzumu. Že se jejich duchovní rozměr rozplynul v bláznivém víru předvánočních nákupů.

Kdysi tomu tak nebylo. Vánoce dneška jsou produktem mohutného rozvoje kapitalismu v 19. století. Rozvoj průmyslu, stěhování lidí do měst a jejich postupné bohatnutí vedlo k tomu, že se dávání dárků stalo hlavním rysem vánočních svátků. Lidé se sice někdy obdarovávali o Vánocích i v předešlých stoletích, jenže nikdy to nebyl masový zvyk – a pakliže si lidé dárky dávali, šlo spíše o drobnosti, často vlastnoručně vyrobené.

Joel Waldfogel ve své studii spočítal, že desetina až třetina peněz utracených za dárky je vyhozena z okna, protože by si je obdarovaný v životě sám nepořídil nebo by za ně byl ochotný utratit mnohem méně peněz.

Podle některých ekonomů bychom se k této tradici měli vrátit. Ne snad z nějakých duchovních, ale čistě praktických důvodů. Vánoce v současné podobě jsou totiž podle jejich názoru obřími orgiemi plýtvání, které ekonomice jen ubližují. Asi největším odpůrcem vánočních svátků je ekonom Joel Waldfogel. Ve své studii The Deadweight Loss of Christmas spočítal, že desetina až třetina peněz utracených za dárky je vyhozena z okna, protože by si je obdarovaný v životě sám nepořídil nebo by za ně byl ochotný utratit mnohem méně peněz. Nejhoršími dárci jsou přitom vzdálenější příbuzní. Jinak řečeno, kolekce ošklivých svetrů odložených na dno skříně, kterými nás počastovaly tetičky, je zlomkem miliard dolarů, které se každoročně ve světě o Vánocích vyplýtvají za zbytečnosti.

Waldfogel však tvrdí, že nevyhazujeme peníze jen špatným výběrem dárků, ztrátou je i čas, který strávíme jejich výběrem a nákupem. Ve své studii dokonce označil Santu Clause za horšího hospodáře, než jakým je strýček Sam. Jinými slovy, plýtvání lidí při nákupu darů je údajně větší než plýtvání, které předvádí při investicích a nákupech americký stát. Vánoční orgie je podle Waldfogela třeba zastavit a řešení je prosté: lidé by si měli darovat buď jen peníze, nebo raději vůbec nic. Podobný názor mají i další.

Nákupy po celý rok

V jednom z průzkumů amerického listu The Wall Street Journal dokonce dvě třetiny ekonomů uvedly, že na ekonomiku by mohlo mít dobrý dopad, kdyby se vánoční svátky zcela zrušily. Lidé by pak buď utratili více peněz za dary pro sebe samotné, nebo by spotřebu rovnoměrně rozložili v průběhu celého roku. Koupili by si, co chtějí, a za cenu, kterou jsou ochotni zaplatit – a byli by šťastnější. A pro obchodníky by bylo lepší, kdyby zákazníci utráceli rovnoměrně v průběhu celého roku, mohli by pak lépe plánovat nabírání nových zaměstnanců či expanzi a nestresovali by se tím, jestli jim hektické prosincové týdny zachrání tržby celého roku. Na první pohled to dává smysl. A zároveň je to důvod, proč jsou mezi lidmi někteří ekonomové považováni za nepříliš citlivé osoby s kalkulačkou místo srdce.

Waldfogel a jemu podobní ve svých úvahách totiž opomíjejí jednu podstatnou věc. Dar má kromě své peněžní ceny také svou citovou hodnotu, která může být nezměrná. Obrázek, který svému otci kdysi nakreslila jeho malá dcera, asi nikdy za mnoho peněz neprodá, jeho emocionální hodnota pro něj ale může být obrovská.

Dar jako investice do vztahu

Dar je především symbol. Je signálem, kterým dáváme svým blízkým najevo, že pro nás něco znamenají. Jak rolník, který před staletími vyřezal pro svého syna dřevěného koníka, tak dnešní podnikatel, který svého potomka zahrnuje spoustou darů, mají stejný cíl. Chtějí své dítě potěšit. Dnešní otcové mají jen mnohem více prostředků na to, aby mohli svou lásku vyjádřit.

Jak píše ve své knize The Mating Mind profesor University of New Mexico Geoffrey Miller, nejlepší dar pro ženu je ten, „který je pro ni nejméně užitečný a muže přitom stojí nejvíce peněz“.

V určitém kontextu tedy nezáleží na tom, jak drahý dar vlastně je. Na druhou stranu je dar zároveň investice, kterou vkládáme do našeho vztahu s obdarovaným. Když dám své přítelkyni poukázku na 200 korun na nákup kosmetiky a ona mě obdaruje 200 korunami na nákup knih, budou asi ekonomové spokojeni. Žádná hodnota nebyla zničena. Do našeho vztahu ale ani jeden z nás příliš neinvestoval. Představme si ale jinou situaci. Situaci, kdy dám oné slečně hříšně drahý parfém, který jí ale nevoní. A ona mi zase koupí náležitě drahou knihu, kterou už ale v knihovně mám. Z ekonomického hlediska jde o naprosté plýtvání, z hlediska budování našeho vztahu jsme však oba dva udělali cennou investici, která jej může udržet a prodloužit. Podle některých ekonomů jsou rozmařile drahé dary důležité především pro ženy. Zatímco pro muže je důležitější, aby byl dar užitečný, ženy přikládají větší význam symbolické hodnotě darů. Jak ostatně píše ve své knize The Mating Mind profesor University of New Mexico Geoffrey Miller, nejlepší dar pro ženu je ten, „který je pro ni nejméně užitečný a muže přitom stojí nejvíce peněz“.

Rady pro dárce i obdarované

Co ale dělat, když chce člověk dary dávat, ale zároveň nechce peníze házet z okna? Není to snadné. Behaviorální ekonomie nás naučila, že lidé se ne vždy rozhodují racionálně, pokud jde o to, co je pro ně samotné nejlepší. Je pro ně tudíž těžké úspěšně vybírat dárky, tedy rozhodovat o tom, co je nejlepší pro někoho jiného. Behaviorální ekonomové mají ale pro dárce pár dobrých rad. Předně by neměli předpokládat, že obdarovaní mají stejný vkus jako oni. Originální sparťanský dres podepsaný všemi členy základní jedenáctky slávistického fanouška opravdu nepotěší.

Za druhé, člověk by se rozhodně při nákupu neměl řídit svými současnými náladami a pocity. V mrazivých dnech si lidé na internetu kupují teplé oblečení, aniž počítají s tím, že než jim balíček dojde, může být počasí úplně jiné. To je ostatně důvod, proč je míra návratnosti teplého oblečení koupeného v chladném počasí mimořádně vysoká. Je také třeba vyvarovat se nerealistického optimismu. Jde o typickou lidskou vlastnost, která způsobuje, že si většina lidí myslí, že jsou například lepší řidiči, než tomu je ve skutečnosti. Takže je lepší zchladit svůj optimismus a připravit se na to, že obdarovaní prostě na dárky nebudou reagovat tak nadšeně, jak dárce očekával. A ještě jedna rada. Je vhodné soustředit se spíš na dary, které lze užívat pravidelně, než na ty, které vzbudí chvilkové nadšení a pak skončí navěky v šuplíku.

Darovanou poukázku na nákup zboží nebo služeb je dobré okamžitě využít. Odkládání nákupu na ten správný moment totiž podle jedné ekonomické studie končí v pětině případů propadnutím poukázky.

Behaviorální ekonomie nabízí pár rad i obdarovaným. Rozhodně se nesmí dopustit oblíbené chyby spočívající ve výbuchu nadšení nad darem, který se jim nelíbí nebo nehodí. Když nic jiného, alespoň tím sníží pravděpodobnost, že příští rok dostanou od toho samého člověka ještě něco horšího. Třeba sparťanskou šálu. Kdo dostane peníze, určitě by je neměl vkládat na svůj bankovní účet. V ten okamžik se totiž rozplynou mezi úsporami a dotyčný už si za ně žádný dárek nekoupí. Raději si za ně hned má koupit něco, co by si jinak nepořídil a co mu dárce vždy připomene. Přesně kvůli tomu byl ostatně obdarován.

Pak je tu ještě jedna praktická rada. Darovanou poukázku na nákup zboží nebo služeb je dobré okamžitě využít. Odkládání nákupu na ten správný moment totiž podle jedné ekonomické studie končí v pětině případů propadnutím poukázky. A především: obdarovaný by se neměl snažit interpretovat, co mu chtěli jeho blízcí svým darem říct. Mohl by se ošklivě zmýlit. Když dá matka jednomu ze svých dětí dražší dárek než tomu druhému, nemusí to znamenat, že má obdarovaného více ráda. Může to znamenat, že má víc ráda toho druhého, trápí ji to a darem se to snaží kompenzovat.

A rada na závěr. Nenechte se odradit chladnými ekonomy a vzhůru na nákupy. I když, není radno to přehánět. Jak v roce 2002 zjistili ekonomové Tim Kasser a Kennon M. Sheldon, lidé, kteří kladou o Vánocích velký důraz na nakupování a přijímání darů, jsou méně šťastní a více vystresovaní než ti, kteří se spíše soustředí na to, aby sváteční dny trávili v rodinném kruhu.

Historie Vánoc

Jedny ze svých nejvýznamnějších svátků si pro sebe křesťané vlastně trochu uloupili. Původně šlo o pohanské svátky zimního slunovratu. Období prodlužujících se dnů naznačujících návrat země k životu se oslavoval divokými hodokvasy s přemírou pití, sexu a jídla. Slavnosti známé v Římě jako saturnálie se církev, stejně jako řadu jiných pohanských zvyků, rozhodla proměnit v součást křesťanských oslav. Svátky narození Ježíše Krista začaly být slaveny někdy ve 3. až 4. století našeho letopočtu a ještě dlouho si ponechaly řadu pohanských znaků. Opilost a promiskuita byly dlouhá století nedílnou součástí vánočních oslav.

Změnu přinesla až protestantská reformace. Některé náboženské skupiny v Anglii odmítaly Vánoce jakožto katolický vynález a jejich oslavy dokonce zakazovaly. Roku 1644 se tak stalo v Anglii, o pár let později pak vystěhovalí puritáni pod pokutou pěti šilinků zakázali slavit vánoční svátky v Bostonu. Katolická církev pro změnu reagovala tím, že se svátky snažila zbavit pohanského odéru a podporovala jejich oslavu v nábožněji orientované formě. Do dnešní podoby se začaly vánoční svátky proměňovat v 19. století s rozvojem kapitalismu a bohatnutím širších vrstev obyvatelstva.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.