Marketing řídí stát, proč ne celebritu?

Kdo neobchoduje, nebo je jen zákazník na konci řetězce, má předsudky. Ve chvíli šance, třeba jen svým volebním hlasem, tak stejně jako čert jen nosí na větší hromadu. Která to je, určí media včetně otrapů, co terorizují seniory osobně, i to je "sdílení". Vlastenectví je funkční věc, ale ne stabilní. Jako se mění člověk v manželství, mění se dospíváním, zráním, otcovstvím, ... Změna život. Tak i prosté američany nutno prostým způsobem vlastenecky povznést, popř. prodat i nějaké domácké auto. Prostoduchost nevylučuje majetek, naopak, vexlák mívá víc, než profesor.Dosud M.Dylan propagoval jen product placementem, konečně otevřeně. I religiozita je částí světa, viditelná jako mnohé další. Rozdíl jen v její kritičnosti, hloubce tradice, otevřenosti. Nejsou všichni religiozní lidé rastafariáni, ač používají podobnou mechaniku. Je i obsah, nejen mechanismy. Tak již zřejmě poučení katolíci (po mustru židovském) kladou důraz na rodinu víc, než na papeže. V rodině role organické, včetně zpětných vazeb. Jen obvykle na krátký čas neděle vstupují do vyššího celku, farnosti. Tam na chvíli i poněkud výlučná služebná bytost. Ale má jen hodinu a dost, zatímco televizní bavič zabere i večeři. Biskup je už docela vzácnost, někdo se ho osobně ani nedožije. A pan papež je zrovna v usebrání, předchozí rovnou na penzi. Tak ta hierarchie postavení a hodnot je mi zásadní, Dylan s cedníkem nebo autem nebo s celými Spojenými státy, jen štěk na cestě karavany.