Zpravodajci a egyptská poezie v digitální době

Jaký bude charakter budoucích střetů? Odehrají se „virtuálně“, že u počítače někdo zešílí a jiný otevře šampaňské, zatímco lidé venku se budou oddávat konzumu? Nebo se války promítnou do všech dosavadních rovin a najednou nastane soudný den?

Vadim Petrov, Načítání. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vadim Petrov, Načítání. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Vadim Petrov, Načítání.

Vadim Petrov prý napsal „technothriller“ na téma virtuálních životů, kyberterorismu a fake news. Některé recenze letmo načrtly několik osob z příběhu, které by prý něco chtěly změnit, ale potřebují nakopnout. Tak jsem si knihu Načítání raději přečetl. Střípkovitý příběh, dobře stavěný a vygradovaný, prošpikovaný všemožnými úvahami, je ale celý poněkud vyosen. Dotýká se dnešní zdivočelé reality.

Ona každá realita připadala těm, kteří ji hluboce prožívali, dost šílená, aby ale už následující generaci připadala banální, oproti opravdu šílené realitě, kterou zase prožívali oni. Avšak zcela objektivně zažívali větší šoky ti, kteří žili v době velkých změn v komunikačních technologiích. A tady to už začínalo dávat smysl.

Jevová analýza

Když se po dlouhém období vzájemných válek začali spolu bavit zpravodajci egyptští a izraelští, podivil se jeden z těch egyptských, že izraelští zpravodajci byli v minulosti něčím překvapeni či dokonce zaskočeni. „Vy jste tehdy nečetli egyptskou poezii? Kdybyste ji četli, věděli byste, co se stane!“

Toto poučení mi vytanulo na mysli, když jsem přemýšlel, z jakého pohledu nejlépe popsat, co vidím na této knize nejzajímavější. Pominout u Petrova zpravodajský nadhled by bylo chybou. Už vzhledem k jeho životaběhu. Z téhož důvodu by však bylo chybou opomenout i stránku poetickou. Tento kombinovaný přístup je v tomto případě o to důležitější, že – přiznávám – prostředí, v němž se odehrává děj, je mi vzdálené natolik, že mě, po pravdě řečeno, nijak výrazně nezajímá. I když by asi mělo.

Jednou z významných zpravodajských analytických metod je kromě hloubkového zkoumání „probíhajících subjektů“ ještě mnohem náročnější definování sledovaných jevů, jejich abstrahování od matérie, aby bylo možné provést co nejvýstižnější srovnání s jinými jevy, které se mohou vyskytnout i v dost nepravděpodobných místech, časech a souvislostech

Když jsem si to uvědomil, došlo mi, že jsem v podstatě v pozici toho poezií nepolíbeného zpravodajského důstojníka, jemuž cosi závažného uniká. A to dodalo naléhavosti tušení, jehož jsem se nemohl zbavit, že i zde jde o něco důležitého, protože jinak by o tom Petrov nepsal. Na duchaprázdné módní výstřelky a manýry netrpí.

Další odbočka. Jednou z významných zpravodajských analytických metod je kromě hloubkového zkoumání „probíhajících subjektů“ ještě mnohem náročnější definování sledovaných jevů, jejich abstrahování od matérie, aby bylo možné provést co nejvýstižnější srovnání s jinými jevy, které se mohou vyskytnout i v dost nepravděpodobných místech, časech a souvislostech. A to bylo zřejmě příčinou, proč mě přemítání nad touto knihou přivedlo k souvislosti s odpovědí na otázku, zda mají zpravodajci číst poezii.

Tato metoda je navíc přímo kladivem na všelijaké fígle hybridních válečníků. Ty lze nejlépe poznat podle toho, že odmítají srovnávání, konfrontaci, diskusi, místo zkoumání jádra věci pouze ideologicky nálepkují a pokoušejí se zdiskreditovat a z médií vytěsnit všechny, kteří mají jiný názor. Na férový souboj jsou totiž moc hybridní (příkladů je všude kolem plno). Ale zpět ke knize, byť toto bylo třeba předeslat.

Určení a charakter hrozby

Podstatným rizikovým aspektem každé bezpečnostní situace je, že mylné určení hrozby vede ke katastrofě, což je častá chyba. Je jí však nutno odlišit od záměrného vyvolání kataklyzmatického stavu v rámci „šokové doktriny“ (výborně popsané Naomi Kleinovou). To sice není předmětem knihy, ale vždy je nutné změny v bezpečnostní situaci pro úplnost prozkoumat i z tohoto pohledu.

Nedostatečné poznání nebo dokonce ignorování povahy nepřítele vede k vážnému oslabení pozice, z níž vyplývá velká nevýhoda, která může mít závažné následky

Dalším rizikovým aspektem je chybný odhad charakteru reálné hrozby. Nedostatečné poznání nebo dokonce ignorování povahy nepřítele (včetně nevěnování dostatečné pozornosti tomu, co je na rozdíl od nás pro něho důležité – třeba poezii) vede k vážnému oslabení pozice, z níž vyplývá velká nevýhoda, která může mít závažné následky. V čem jsou popsané aspekty dnešní situace, v níž vyšla Petrovova kniha, podobné těm historickým, na nichž jsme se mohli poučit?

Když rozvedu teorii jednoho z nejznámějších zpravodajců, jehož jméno by ale nezbytně zaneslo do této úvahy zbytné vedlejší motivy, pak můžeme konstatovat, že v období ústní tradice, hliněných tabulek a papyrů, byli sdělovaným obsahem mýtů ovlivněni téměř všichni lidé, ale trvalo celé generace, než se tomu tak stalo, byť tomu sdělení nic vážně nekonkurovalo.

Eskalace

Vynález knihtisku urychlil vznik a ovlivnil průběh mnoha válečných střetů, neboť masy bylo možno zmobilizovat nepoměrně snadněji a šířené informace si již mohly snadněji konkurovat. Zavedení rotaček, které umožnily rozšiřování všemožných zpráv přiblížit reálnému času, pak pomohlo rozpoutat Velkou válku.

Všechno to svinstvo, které po sobě ony války zanechaly a přetrvávající nenávist je živí, tvoří dnešní prostředí, prohloubené o rovinu kyberprostoru, jejíž rozměr je velmi těžko si představit, protože ji zdaleka nedohlédáme – není totiž ještě na konci vývinu. Kromě asociálnosti sociálních sítí a pojmu digitální demence nedokážeme dohlédnout všech jejích důsledků. Ani netušíme, kolika oblastí našeho života se budou týkat.

Rozvoj rozhlasu nesporně eskaloval a zásadně ovlivnil Světovou válku. Následná Studená válka sice zuřila, ale sublimovala do podoby do prsou se zuřivě bijících a výhrůžně se cenících gorilích samců. Odehrávala se formou stále sofistikovanějších a psychologicky propracovanějších zvukových a obrazových fíglů a dezinformací.

Všechno to svinstvo, které po sobě ony války zanechaly a přetrvávající nenávist je živí, tvoří dnešní prostředí, prohloubené o rovinu kyberprostoru, jejíž rozměr je velmi těžko si představit, protože ji zdaleka nedohlédáme – není totiž ještě na konci vývinu. Kromě asociálnosti sociálních sítí a pojmu digitální demence nedokážeme dohlédnout všech jejích důsledků. Ani netušíme, kolika oblastí našeho života se budou týkat. Respektive jinak, zda budou nějaké, které zůstanou relativně nedotčeny.

Otázkou pak je charakter budoucích střetů. Odehrají se zcela „virtuálně“, že u počítače někdo zešílí a jiný otevře šampaňské, zatímco lidé venku se budou oddávat konzumu, dokud to půjde? Anebo se války promítnou do všech dosavadních rovin a najednou nastane soudný den?

Generační kooperace

Dvě nejstarší v současnosti žijící generace byly svědky informační revoluce nebývalého rozsahu a dosahu. Značná část z nich se sice více či méně přizpůsobila a nějakou míru příslušných dovedností si osvojila, ale pochopení podstaty onoho nového informačně-technologického fenoménu je dáno jen některým. Zde však do výčtu nedostatečně chápavých překvapivě zahrnuji všechny.

Někteří staří mají zkušenosti, ale nemají vhled (do převratně nového informačního prostředí se nenarodili a nevyrůstali v něm, a jinak to dohnat nelze). Někteří mladí vhled mají (jsou „in“), ale nemají zkušenosti nutné k reflexi toho, co se (vše) děje a co to znamená ve svých (všech) důsledcích. V této situaci pomůže jen to, že se ti staří i ještě starší budou snažit pochopit charakter, nikoliv taje digitálního impéria. Jinými slovy, začnou číst egyptskou poezii.

Staří mohou přispět spíše tím, co a jak dělat v rovině existenciální, mladí pak na to mohou vstřícně navázat tím, co odpovídajícího a jak to dělat v rovině informačně-technologické. Podmínkou však je, že obě strany překonají psychologická úskalí a uvědomí-li si charakteristiku a meze svých rolí.

Časem jejich z principu nedokonalou reflexi začnou doplňovat ti starší z mladých, kteří znají taje digitálního impéria, ale k tomu začnou získávat i odstup a zkušenosti. Staří mohou přispět spíše tím, co a jak dělat v rovině existenciální, mladí pak na to mohou vstřícně navázat tím, co odpovídajícího a jak to dělat v rovině informačně-technologické. Podmínkou však je, že obě strany překonají psychologická úskalí a uvědomí-li si charakteristiku a meze svých rolí.

Jinak se lze asi těžko vyrovnat s tímto převratným fenoménem, který možná předznamenává, každopádně však dotváří situaci vzniku mnohými mysliteli předvídané nové „osové doby“. (Termín filozofa Karla Jasperse, týkající se období zhruba osmého až druhého století před naším letopočtem, kdy vznikly dodnes trvající myšlenkové tradice.)

A k tomu je podle mého soudu kniha Vadima Petrova velmi dobrým vodítkem, ačkoliv vůbec o ničem takovém explicitně nejedná a tento problém výslovně neřeší. Její příběh je napínavý a dostatečně pichlavý až jízlivý i co do náznaků, vztahujících se k reálným věcem a událostem. Ale to už je věc četby samé. Její význam a vliv však nekončí přečtením poslední stránky, na což jsem se snažil poněkud kostrbatě a klopotně upozornit.

Načítání

AUTOR: Vadim Petrov

VYDAL: Cosmopolis 2018

ROZSAH: 296 stran

Počet příspěvků: 1, poslední 15.2.2019 04:28 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.